V učňácích bych chyby nehledala. Opravdu je hlavní problém v rodičích a vůbec v společenském náhledu na manuální práci. Panuje představa, že ten, kdo dělá v kanclu apod. se má lépe. Rodiče chtějí, aby se jejich děti měly lépe než oni a proto chtějí, aby měly maturitu. Že na ni spousta dětí prostě nemá, jednoduše nevidí.
Třeba my máme nejlepšího řemeslníka-žáka jednoho oboru xy v republice. Vyhrál celostátní soutěž. Kdyby to tak přitáhlo víc žáků..
Nejmenší třída může být, tuším, 6 nebo 7 žáků. Takže se třídy spojují, protože se přihlásí třeba 3-4-5 žáků na jeden obor. Teoretické předměty mají společné a dělené, praxi zvlášť. To je dobré řešení.
A na maturitním oboru jsou žáci, kteří se celé čtyři roky budou potácet mezi 4-5 a někteří nikdy neodmaturují. nejspíš vás napadne, že by měli být vyhozeni dávno. Jenže.. když vám na konci školního roku výsledek zázračně vytáhne na čtyřku, vyhodit ho nelze. Několikrá jsem zažila zpochybnění známky, přezkušování, i stížnost na školu. Tak pak nějak, s odřenýma ušima, ještě za 4 proleze.
Přestože víme, že prostě nemá šanci odmaturovat. Jenže rodiče ho tam budou držet a v případě neúspěchu bude na vině škola. Tedy v jejich očích. Však čtyři roky prolezl, tak tu maturitu má už dostat, ne?
