Na me dnes vsecko nejak doleha. Pobrecela jsem si v praci na zachode,protoze prisel email,sdileny,od byvale spoluzacky a spolubydlici z vysky,ktera ma dite v nemocnici. nikdy jsem ho nevidela,a ji jsem nevidela od statnic,ale stejne me to sebralo.lidi se za ni modli,diky tomu jsem se to dovedela.po ruznyvh zlepsenich a zhorsenich to vypadalo nadejne,ale dnes zase hodne zle,a matce rekli,at prijde dite navstivit,kdyby to bylo naposled.no a brecela jsem jak zelva. Pak jsem sla k veterinari kvuli vysledkum psa,a nechce se mi ta diagnoza ani vyslovit.matce to musim proste zatajit,nevim,jak to vydrzim.tak jsem si jeste porvala cestou v aute,pak jsme se silene pohadaly,pricemz zitra s ni musim stravit cely den,protoze jede na chemo,a aktualne mam chut se strasne ozrat a probudit se v jine realite.
Strašně se ožrat je taky řešení, ale jen na jeden večer 
Hele, já ti samozřejmě tu situaci nezávidím ani ti nepřeju nic špatnýho... ale posloužím nevyžádanou radou, protože ty seš ještě mladá (a já k tomu závěru dospěla až ve vysokým věku a je škoda to neurychlit): neber si to všechno tak hrozně. Jo, jako bych to slyšela - "to se ti řekne..." Ale mám za sebou takovejch situací a hroznejch průserů už tolik, že slabší povaha by už visela od stropu, tak ti jen můžu říct... to, co se ti děje - to jest nemocný rodiče, starosti v práci, nemocnej pes, přestavba baráku atd. atd. - to je naprosto normální života běh! A čím dřív si to člověk uvědomí, tím líp!
Jsme zákonitě mladší než rodiče, ergo se jednou skoro každej musí vyrovnat s tím že už nejsou zdravý (a se vším co to provází) a že tu nebudou věčně. V práci taky každej radostně netančí od rána do večera... pokud ještě v současný situaci vůbec nějakou má... No a ty přidaný problémy s nemocným zvířectvem taky zažil skoro každej kdo sobě nějaký pořídil... A hrůzy s řemeslníkama rovněž, pokud nebydlíš pod mostem...
Zase slyším jak se mi to mluví "protože se to děje všechno najednou". Tomu rozumím. Ale stává se to a tak to v životě chodí. Někdo ho samozřejmě má lehčí, někdo těžší... no tak to je, anžto život není spravedlivej...a každej (až na vyslovený vyvrhele) dělá, co může. A to ty děláš taky
tak místo co by sis říkala, jakej seš chudák, řekni si spíš jak seš šikovná 
K tomu všemu nám eště do života hodil vidle koronáč, samozřejmě, ale v tom jsme všichni stejně. Jo a abysme si rozuměly - neříkám že si tady nemáš stěžovat! Jen se na to občas podívej z druhý strany: podnik jede, o rodiče se staráš, barák ti nespad a eště dejcháš
Tak držím palce...