Myrtila Nevím jestli to tady můžu napsat abych nebyla za macechu.Můj synek mě doháněl k šílenství jak pořád mluvil,na něco se ptal. K tomu ještě usínal po 1. hod.v noci a v 5 ráno byl čilý.Asi v 5.letech dostal šílené afty a mluvit nemohl.Pořád za mnou chodil a aspoň gestikuloval a ukazoval.Tehdy jsem se přistihla při chvilkové radosti,že je konečně pokoj.Doteď si vzpomínám jak mi za tu myšlenku byla hanba.Že bych měla být ráda,že mám zvídavé,zdravé dítě.Dá se ale říct,že mu ta řečnost zůstala a dokonce v pozdní dospělosti došel k poznání,že se s ním nikdo nevydrží bavit déle naž 20.minut protože druhé nepustí ke slovu.