sagiti čeho je moc, toho je příliš
Živí se aspoň pusou?
Neživí, protože se z něj postupem času stal těžký introvert.Ovšem když čas od času jde někam mezi lidi, tak ti co jej neznají zpočátku obdivně koukají, protože není nic co by neznal a o všem vše nevěděl, ale známí před ním prchají.Nikoho nebaví člověk,který druhého nepustí ke slovu.
Blanka zas ten kohout je strasne hustej, ubráni slepice pry i pred kunou, casto teda padne hrdinskou smrti, i teda dela v kurníku pořádek atd.
sousedi maj nejakyho zakrslyho, mladyho a malinkyho a zvuky zatim vydava takovy srandovni, mutujici
Že ubrání slepice před kunou je sice možný, ale my máme kuny inteligentní, chodí na vejce a slepice nechávají být. Kohout sežere jak několik slepic a hlavně byl vždycky agresivní na mně.
Po posledním proklovnutí (mýho!) prstu šel rváč do polívky a už 4 roky žádnýho nemáme. To, že je hlučnej, mi taky docela vadilo. Od sousedů mi je kokrhání příjemný, ale doma už prevíta nechci. Poměr kladů a záporů byl hodně nevyrovnaný.
Bydlíme na dobrým místě, takže přes den slyšíme zpěváčky, hrdličky, kukačku, strakapouda, v noci sovy, kousek za barákem jsme měli loni hnízda kalousů, to byla fakt paráda... a na kostele nám hnízdí poštolky. Jediný, co ještě k venkovské idylce chybí, by byli čápi.
Jinak já říkám celý život, že nejlepší sousedi je hřibitov, bydlím u hřbitova už podruhé a nemůžu si to vynachválit. Žádný hádky, party, psi... akorát teda taková ta běžná sousedská výpomoc je dost jednostranná.
DruI Potrefenáhusa a teď si představte, že ten náš z toho nevyrostl, věkem se to zhoršuje a ještě navíc neustále zpívá
on je opravdu jak strýček Pepin.
Já jsem říkala "Pepin" manželově dceři, když byla na střední. Nikdy nezavřela pusu, nikoho nepustila ke slovu a ještě volume na 150% mého prahu bolestivosti. Ale "vyrostla" z toho na VŠ 
Taky je to trochu o dětech. Takto vypadá moje vymazlená terasa po třítýdenní péči mého polovičního syna (a jeho kamarádky). Chce se mi plakat. Ta větev vzadu je fíkovník, který měl patnáct dozrávajících plodů....
(na terase je hadice, žádné nošení vody z kuchyně....)
To bych opravdu plakala... jaký stupeň ignorantství je třeba k tomu, aby člověk nechal pomřít živý organismy? Pochopím, že mladý nic neukliděj, že ignorují koupelnu, zavalí koše odpadkama, zplesniví jim jídlo, když špatně odhadnou nákup, zapomenou prádlo v pračce. Pochopím, že vypijou, co neměli a jedí jen to, co se dá koupit hotový.
Ale nechat umřít kytky? To už je jen krůček od nechat umřít zvířátko.
Mitzi nechcela by som byť na mieste Garfie, človeka také niečo zabolí alebo naštve - podľa nátury - , ale ani by som nenazvala ignorantstvom to, že mladí zabudli na polievanie . Skôr si nevšimli, zabudli, nenapadlo ich,.... nebol to zlý úmysel. Čo ,samozrejme neznamená, že by sa im aj dodatočne nemalo prehovoriť do duše .
Blanka chápu, jak to myslíš, ale je to jako u obchoďáku "zapomenout", že mám psa v autě...
Pokud vím, že jsem zapomnětlivá, dám si snad upomínku, ne? Tohle není o zlém úmyslu, ale právě o nezájmu až up*delismu.
A beru to ze své zkušenosti. Můj dospělý synek se např. každoročně "diví", když má někdo z rodiny svátek nebo narozeniny, opakovaně jsem ho upozornila, že mobil, který mu platím (zařízení i provoz), má nějaké chytré funkce. A pokud mladík tyhle věci trvale ignoruje, nezbude mi než začít ignorovat jeho svátky a narozeniny. Nesvěřila bych mu ani kytky, natož třeba kočku. Protože pečovat o nic a o nikoho ještě nezkusil. Bohužel to neměl kde okoukat. Už v jeho dvanácti letech, když jsem odpadla s chřipkou, se klidně mezi dveřmi otočil a odešel k tátovi. Bez jediný otázky, jestli něco nepotřebuji. (A můj ex mi pak ještě dodatečně vyčetl, že se o syna musel postarat tři týdny v kuse.) Pak dítě za vzor zvolí tohle a zvadlých kytek si fakt "nevšimne, zabudne, nenapadne ho". A všude velké divení, že dnes mnoho mladých nemá žádné závazné vztahy. Dávat něčemu/někomu delší pozornost a péči je stále vzácnější.
Protože pečovat o nic a o nikoho ještě nezkusil. Bohužel to neměl kde okoukat. Už v jeho dvanácti letech, když jsem odpadla s chřipkou, se klidně mezi dveřmi otočil a odešel k tátovi. Bez jediný otázky, jestli něco nepotřebuji.
tak ale to je vizitka rodičovské výchovy
olte řekla bych, že i genů. Empatie, EQ...
Předpokládám, ze kdyby mu Mitzi sama nebyla dobrým příkladem a nestarala se o něj, tak by to nekomentovala.
Vychovávat jsem se snažila, leč jediným "vzorem" od puberty byl druhý rodič, který ho důkladně zpracoval k obrazu svému.
EQ mají mnozí chlapci dost nízký, bohužel.
Dědičnost je (pokud si pamatuji) daná z třetiny geny, z třetiny výchovou a z třetiny prostředím.
Když to řeknu po lopatě - něco je mu dáno, něco mu říkáme a něco ukazujeme. A když přirozeně línému dítěti říkáme "pojď pomoct mamince", učíme ho, že to je maminčina práce a on jí dělá nějakou milost... V tomhle bohužel vyrostla většina a nechápou, že trošku se postarat o nemocnou mámu by mohlo i dvanáctiletý dítě. Jenže mu to není pohodlné. A nikdy to ještě nevidělo. Ona se doteď starala o všecky, tak proč by to jako mělo být najednou jinak... začarovaný kruh.
tak ale to je vizitka rodičovské výchovy
Je to chyba výchovy, kdy matky se starají o všechny a o všechno a synkové se viděj v tatíncích. Logicky. Ne v těch "hloupých" mámách, přece... co makají na dvě směny. To jim neimponuje.
A dokud se nevymění ještě aspoň jedna generace, budou takoví muži stále nacházet hodné "služky". Dceru jsem vychovala dobře (je empatická, pracovitá, ale ne blbá), u synka se to bohužel nepovedlo. Od 15 je výhradně s otcem a podle toho se ke mně chová.
Garfie Tlapkam moc, snad se aspon něco ještě vzchopi...
Myrtila Sestro! Syn je přesně tenhle typ, co je nejhlasitější v širým okolí a mluví pořád. Pořád. Neustále něco komentuje, vyptává se, vyluzuje úděsný zvuky, samozřejmě plnou hlasitostí. Já jsem bohužel na sluchový vjemy dost citlivá. Jenže on sám taky.
Někde, možná na threads bylo vlákno typu "popište své autistické dítě, aniž byste řekli, že má PAS" a první komentář byl "hates loud noises, but is the loudest" a to s mužem často vytahujeme, když už nemůžeme (muž naštěstí není tak sluchově citlivej jako já, ale je celkově klidnej a nehlučnej). Pro mě je to velkej trigger a ani tlumící špunty do uší moc nepomáhají. Když byl teď syn na pár dní u babičky, tak jsem si extrémně užívala batolecí spánek a výhradně ho věnovala tichýmu nicnedělání u šálku kafe.
Len Přesně, taky jsem hodně citlivá na zvuky a tenhle neustálý přísun zvuků a hluku mě doslova ničí! Ještě jak je na jednu stranu musím pořád vyhodnocovat, protože syn má fakt dost originální nápady, jak se zabavit 
a zároveň i když bych mohla vypnout (jsou s mužem), nedovedu to odstínit a přestat vyhodnocovat, pomůže jenom odejít úplně pryč, což taky ne vždy jde.
No a syn je na hluk taky hodně citlivý, což je opravdu fajn paradox, když nejhlučnější široko daleko je on sám
Můj muž v tom hluku, neříkám že úplně v klidu, ale nějak zvládá i pracovat, to u mě absolutně nešlo, nejsem v tom schopná ani sepsat nákupní seznam
Kolikrát mě napadne, že bychom ty kluky měly seznámit (možná i s kluky od Evaeva ), ale nevím, jestli by od nich ten náš neutekl s hlasitým křikem, proč jsou tak hluční?
Garfie Takzvana kamaradka a syn ty kytky vubec nezalili, ani jednou, vykaslali se na to. Lidi je potreba hodnotit podle skutku. Dalsi takovy zlaticko je zahradnik (chce se mi pouzit slovo takzvany). Jak muze bez vaseho souhlasu neco orezat na kmen? Bud z toho vyvodis dusledky, nebo te ti tri budou zneuzivat dal. Neco slibili, nedodrzeli, zpusobili nevratnou skodu. Jo, ja bych urcite to obrecela hodne a pak jim chladnym(!) hlasem oznamila rezultat jejich chovani. Podobu zpetne vazby si samozrejme naformulujes sama, do toho nemame co mluvit..;-) ale tvrde konfrontovat je musis, jinak dopadnes jako ty kytky.
Garfie Já chápu tvůj postoj, že nechceš dělat v rodině dusno. Ano nestojí to za to. S kytkami prostě začneš znovu.
Len taky mame Pepina. Syn silene dlouho nemluvil, ale poslwdni rok se snazi tohle vsechno dohnat. A taky misty degradoval na uroven mladsiho bratra, batolete. Takze se dorozumivaji pazvuky a jeci jeden pres druheho. Ale je to karma. Pred lety u nas byl na vikend nas svedek s novou partnerkou. Vyzenil tehdy asi ctyrleteho kluka a to BYL Pepin s velkym P. Byli jsme s nimi v restauraci a zustali v soku, ze takove dite je des. Ze to je urcite vychovou. No tak ho mame dneska vlastniho . Vcera jsme jeli do skolky tak, ze v 7.30 bezel k autu za huronskeho revu jako tarzan. Soused zrovna vedl zpusobnou dceru na primestak a smali se, ze dobry budicek pro zbytek lidi v okoli.
Samara Zahradníka objednává majitel domu, my jsme jen nájemníci. Když tam jsme, tak do toho mluvíme, jinak ne. :-( On ten strom každý rok na jaře krásně obrazí, když ho osekal v zimě, bylo mi to sice líto, ale aspoň mi to nevadilo kvůli stínu, teď to bude peklo.
Se synem máš asi pravdu, ale tentokrát to nechám být. Mitzi jinak to co říkáš ty, je vlastně dost zajímavé a nutí mě to přemýšlet nad vlastním chováním k synům (mému i polovičnímu).
Tak Betty No jo. :-( Děkuju, aspoň že jsou kytky v Japonsku levné.
Garfie kdyz si sahnu do svědomí, tak tech nezalitých (a následně přelitých) kytek u babičky i rodičů asi taky nebylo malo 
Ale zamrzí to moc
Jos na skřeky se teď dal mladší Ten je sice tišší, ale když ti odpovídá skřeky místo ano/ne, taky to dokáže vytočit. Někde jsem četla, že sourozenci fungují tak, že starší se chová jakoby měl o něco míň a mladší o něco víc
Myrtila já při tom pracovat umím, ale kluci si hráli ve vedlejším pokoji. Když stojí hned vedle mě, tak je to hodně triggerující, ještě když se třeba snažíš se někým na něčem domluvit a skoro se neslyšíte. Když se toho neúčastním, tak si dám sluchátka a je to lepší. Ale to dělám jen, když jsou zabrání do hry.
