To se mi tuhle stalo v našem mini-Tescu... vždycky beru Otíčka dovnitř, hned za vchodem ho uvazuju k tý ohrádce na vozejky, je to samozřejmě oddělený od regálů... a taky - novej hlídač se hned přihnal s kecama (starej neměl problém). Řekla jsem mu to samý  Kolem houmlesáků vždycky jak nastláno, takže nejen že mám strach vo psa, ale na slušnýho (t.j. platícího) zákazníka - kterejch nemaj nazbyt, většinou jsem tam jediná - si budou vyskakovat?! Taky sklapnul a zajel.

Musieť ísť s malými deťmi na poštu je asi lahôdka pre všetky dotknuté strany...pre malé deti nudiace sa v malom priestore po dobu (pre ne) nekonečnú, pre matku, nútenú stáť v rade - pretože urobiť čo len úkrok nabok znamená okamžité predbehnutie ("veď vy ste iba na materskej, máte času dosť") - a tým pádom prakticky výrazne obmedzenú v možnostiach zdisciplinovať horeuvedených malých indiánov (čo oni, potvory, okamžite zaregistrujú)....a poslať tam manžela, resp. ísť tam, keď už on príde z práce a môže s nimi ostať "vďaka" otvárcím hodinám na mnohých poštách nemožné....proste vivat žltým lístočkom v schránke.

V tomto smere mám jednu mimoriadne grotesknú historku...keď bola moja momentálne pubiška vo veku neudržateľného naspeedovaného batoľaťa, bývali sme v jednom malom mestečku (žila som totiž vtedy v naivnej predstave, že je to pre deti lepšie a zdravšie). Jedného dňa som s ňou bola pošte - karty rozdané úplne kráľovsky, fronta cez celú poštu, otvorené dve okienka zo štyroch, malá tam samozrejme vydržať nevedela a "vystrájala"...ľudia samozrejme frfľali na tému "nezvládnutých a nevychovaných detísk"....a ona, neviem, čo ju to napadlo, si začala popri tom pobehovaní po pošte vyspevovať "maminka je Lxxx a tatinko je advokát, maminka je Lxxx a ...." stále dookola. V tom momente atmosféra na pošte nabrala úplne iné obrátky, frfľanie prestalo, všeci milí, už som nepočula jedinú odpornú poznámku, odrazu žiaden rozmaznaný parchant, ale "to roztomilé živé dievčatko tu musí mať chúďa strašne dlhú chvíľu", dokonca ma rovno pustili dopredu, aby som ju mohla vziať na vzduch do parku...tak som to rýchlo využila a hanbiac sa červená ako cvikla rýchlo vybaila a pádila odtiaľ ako s nasoleným pozadím....ale dodnes sa na tom musím smiať...

Viem, že nie je nič príjemné čakať s malými deťmi v nekonečnom rade,  tiež mám hyperaktívne dieťa. Ale  nechať  ho  v tomto  malom priestore  jazdiť na trojkolke a znepríjemňovať tak čakanie ostatným  mi už fakt príde  nenormálne. A hlavne, mamička sa vôbec neunúvala deti umravniť,  celý čas si spokojne telefonovala.

Chápem. Tú kolobežku mali proste nechať pred poštou - síce pravdepodobne by u už nikdy viac nevideli, ale tak čo už. A matky jednoducho nemajú čo telefonovať - kto to kedy videl...

Ako neviem, nebola som tam, nevidela som to, ale kruci...aj tak...

Stačilo, keby nechali doma trojkolku.  

...aj tak sa na nej preháňal len jeden démon a druhý tak mal dôvod ziapať.

U nás na poště máme číselný systém, to jest nějaký předbíhání nehrozí... ale dost mi leze na nervy, že i přes otvírací hodiny od božího rána do sedmi do večera tam ve špičce, t.j. odpoledne po práci, kdy tam občas musím zajít JÁ  sedí desítky důchodců a co hůř, lítá a zejména řve stopadesát harantů očividně předškolního věku. Průvodkyní je jim v 99% matka s kočárkem, obsahujícím neméně řvoucí mimino. Celkem chápu, že se mamina na mateřský potřebuje společensky vyžít - ale zrovna na poště, plný značně zpruzenejch "klientů"?! 

Já už si tam, znalá rychlosti obsluhy místních zaměstnankyň, beru knihu - ale když do mě potřetí kopne malá nožička, případně mi nějaký usoplenec přistane rovnou mezi stránkami, začínaj se mi třást ruce i písmenka 

Ono "lidi jsou rúzní, ponejvíce" (ospravedlňujem sa za hrubku, proste netuším, kde je na klávesnici u s krúžkom) a to na všetkých stranách...ale úprimne, kebý tá pošta fungovala tak, ako má - a teda doručila zásielky, za ktoré bolo doručenie zaplatené....polovica z tých situácií by sa nikdy nemusela stať...

Tady je to dneska jak v Bronxu  Vyšli jsme s Otíčkem do parčíku za barák... a hned jsem zakopla o bezvládný tělo na trávníku. Vzhledem k tomu, že se nad ním skláněl nějakej mladík a kolem posedávali další, jen jsem se zeptala jestli něco nepotřebujou. Prej ne, děkujeme. Jdeme tedy dál, a za rohem potkáme známou fenku v závěsu s telefonující paničkou - právě hovořila s policií. Ne však kvůli "mrtvole" na trávě...   pochopila jsem proč, když se blíž přiloudala podivná postava a syčela že nás "všechny votráví i s našima čoklama, abysme konečně všichni chcípli", přičemž z igelitky tahala nějaký žrádlo... no, policajti kupodivu přisvištěli, ale to už byla čarodějnice někde za rohem. 

Vyvenčila jsem Otíka a z balkónu slyším příšernej řev  - mrtvola (ženského rodu) obživla a jala se společensky konverzovat s tím mladíkem - jediný publikovatelný slova by byly asi jen spojky. Mládenec jí odpovídal podobně sofistikovaně a konverzaci ještě oživil pár dobře mířenými... no, za chvíli sem policajti klusali znova. Tak jsem pevně zavřela okna i dveře a doufám, že se dnešní večer obejde aspoň bez střelby...

Nemám co na sebe. 

Kukadelník má už zase zánět středního ucha. :( A na mě vlezla taky nějaká viróza...

Včera mu to ouško rovnou píchli (...jsem si myslela, že už se to dělá jen výjimečně...?). Mně bubínek propichovali naposledy za komančů, když jsem byla stejně stará jako on, a to jsem to od tý doby měla ještě nesčetněkrát.

Chúďa malé, to musí byť hrozná bolesť. 

Keď sa už v ušku vytvorí hnisavý sekrét, tlačí na blanu bubienka a môže ho pretrhnúť. Vtedy je lepšie tomu predísť prepichnutím. Tiež sme si tým prešli,dcére museli pichnúť niekoľko krát, vždy mi bolo až nevoľno, pri predstave tej bolesti - radšej keby pichli mňa. Ale doktorka povedala, že sa jej práve po tom pichnutí rýchlo uľaví, keď sa uvolní tlak na bubienok... no aj tak.

Nech sa mu to rýchlo zahojí.

Jej, to je nepríjemnosť. Cítim s malým, spomínam si, keď boli moje deti malé a tiež sa im to raz za čas prihodilo, (boli plavci, a tí boli na to citliví), tak sme to museli vždy poriadne doliečiť, lebo sa to zvykne opakovať.

S tým som mala problémy ako decko, au...každé ucho mám poprepichované niekoľkokrát....pomohlo, kď sme sa dostali k dobrému ORL doktorovi, ktorý nkázal vždy hneď pri prvých zaboleniach uška vykvapkávať lekárenským peroxidom a vatičku na to...a fakt odtedy sa mi to už nikdy nedostalo až do štádia zápalu stredného ucha...akurát pri jednej návšteve u známych na Myjave, kde ma odrazu ucho rozbolelo, tí na mňa kukali ako na blázna, prečo si do ucha chcem liať peroxid, keď sa tam predsa odjakživa leje slivovica :))))...ale musím skonštatovať, že zabrala aj tá...ale to som už bola dospelá, u dieťaťa predsa len odporúčam ten peroxid :-D

Na doporučení dětské lékařky jsem dávala dětem do uší na vatě líh, odpařováním lihu se ucho chladilo.

V počátku zánětu se ordinují kapky do ucha. Ale obvykle to asi jde příliš rychle, že

http://www.pribalovy-letak.cz/378-otobacid-n

S mátami se teď roztrhl pytel, tolik druhů, má to ale vliv na chuť nápoje nebo je odlišná jen vůně? Čokoládovou jsem ještě neměla.

Zase mi začaly chodit reklamní maily z emimina  a ještě si dovolej tvrdit, že jsem tam registrovaná!

Tak se za to nestyď.... Balbuško

A copak jste tam dneska s mamčama probíraly ?