mne teda pripada rozvod jako dostatecne jasny a asertivni sdeleni

...jsou prostě typy kluků, chlapů(?) - já to tedy taky nechápu, ale jsou - 

co jim nestačí říct´jednou, nebo, ok, třeba i dvakrát třikrát

(- přece holka chce být dobývána, že ano, mají v sobě zakódováno),

a jsou úporní a nechápou, nechtějí pochopit, slyšet, jedou si svou jak kafemlejnek, jsou jak jatí, jak ten hnusnej hmyz, co se vám svými tenoučkými nožkami chytí kůže a přestože jsou tencí jak nitě, nelze je setřást dolů, pryč...

Když seš máklá a ujedeš si na tom, že pán nechtěl a zlá manipulantka rozbila fungující vztah, že to "žena ženě" nesmí nikdy udělat?

Nie vždy ide o bývalých partnerov. Peklo zo života ti vedia urobiť aj iný ľudia. 

a budu stalkovat jeho nebo ji?

edit srry necetla jsem minuly post. uuch teda

Oba snad 10 let, a tak já jsem neblokovala, mě to bavilo číst))

 bych se zenske bala vic, jsou rafinovanejsi;-)

zas tam chybi strach z fyzickyho utoku, teda vetsinou, leda by byl vyrazny vahovy rozdil;-)

zazila jsem ovsem spojenectvi ex a jeste driv ex proti byvalymu a to je taky superhusty:P

Jo jo, já vím, ale matku jen tak nezablokuju.

proc ne?

Já vím, jeden čas jsem dokonce chtěla, aby beze mě někdo tak strašně nemohl být, že bych mu stála za takový harakiri, ale rozhodně s odstupem času vím, že není o co stát. A jseš skvělá, žes to ustála! Přeju teď jen vše dobré.

...děkuji

Ale jooo, jak se říká, co Tě nezabije...

Člověk, když toho víc zažije, dobře pak chápe druhé, jejich chování, reakce...

(byť je to kolikrát i třeba na hraně...)

To tady nebudu rozebírat. 

No ženská navíc rozhazuje sítě, je potřeba o svym názoru přesvědčit co nejvíc lidí kolem, včetně používání vlastních dětí k boji, si pak dovoluji nad zde některými prezentovanými z*rdy usmívati.

...zareaguji trochu oklikou...

Osobně zastávám názor, že pokud se ke mně moji nejbližší

(třeba zrovna máma, táta, sourozenci, atp. ...)

chovají ošklivě, zranují mě,využívají, buzerují a já nevím, co, 

proč bych se s nimi jako měla stýkat.?

(bavit, navštěvovat, atd. ...).

Jen proto, že je to rodina.?

Pro mě osobně je nejdůležitější, jak se ke mně ten který člověk chová, a já k němu.

A jestli je to kámoš, kolega v práci, cizí člověk z ulice, či pokrevní příbuzný, není až tak podstatné. 

Pokud mi totiž někdo nějakým způsobem ubližuje, nedělá mi jeho společnost dobře, nebo i jen pomyšlení na něj mi způsobuje nervozitu, houpání žaludkem a tak,

proč bych s ním měla komunikovat.?

Je to o tom, jak si člověk stanoví své hranice, co ano, co ne,

umět říci "ne", tohle se mi nelíbí, to mi nedělej a tak...

Žiju si přece svůj život a ne život někoho - kohokoliv - jiného.

Jasné, pokud se jedná o rodinné příslušníky, asi to pro plno lidí vůbec není snadné...,

je to bolavější, nepříjemnější.

Ale ve finále, ta úleva, když se člověk nemusí do ničeho nutit, hrát roli, snažit se o něco navzdory svému přesvědčení.

Je škoda, zbytečné ničit si vlastní život "díky" vysavačům energie.

Zase - zkusila bych rozhovor, milý, upřímný, domluvu, kompromisy.

Když bez úspěchu, tak šmitec. Nejde to, tak nejde.

Ale trápit se kvůli tomu.?.

Po týdnu hrobovýho ticha od objednání a zaplacení matrace z Lidlu (nezodpovězený dotaz z kontaktního formuláře included) mi přišel automatický mail, že moji objednávku z technických důvodů nepřijali k dalšímu zpracování a že jestli mám o zboží stále zájem, mám si ho v e-shopu objednat znovu.

ovsem co te nezabije..:-) ses proste zocelena, slabsim kusum staci malo:P

na druhou stranu pokud nekoho stalkuje vlastni matka tak nejaci zhrzeni ex jsou pod rozlisovaci schopnost treba? Luna ;-)

Jo, v tom mailu bylo napsaný, že zatím provedli jen karetní blokaci a nic nestrhli, takže tu blokaci jen zruší. No samozřejmě si to hned zkontroluju. :)

Ale tu matraci fakt chci (resp. netuším, kde jinde bych takovou pořídila, dokonce podobná z IKEA je o 1200 dražší a o něco ošklivější), takže jsem právě podruhé vstoupila do stejné řeky a vypadá to o poznání nadějněji, objednávku už mám na rozdíl od prvního pokusu normálně vedenou v osobním účtu na eshopu coby přijatou a potvrzenou, no ale vyhráno ještě zdaleka nemám teda...

Tak to ťa obdivujem že si ochotná si to dať znovu :D Ja by som nemala odvahu. :D