nolita princ a skrivanek, krasna a smutna...

Kdo může nesnášet Pippi? 

Prázdniny u babičky jsem taky četla opakovaně, ale určitě je to pro mladší. Točený dort, dřeváky.. :)  

Kromě zde zmíněných knížek jsem v dětství měla ráda Pohádky Olgy Scheinpflugové, časté smutné, kruté, ale strašně zajímavé. 

Já jsem ve 12 četla Memento, My děti ze stanice ZOO, Saturnina a Věčnou Ambru 

​No, ono hodne zalezi na tom, kdo je to "my". Protoze ja si pamatuju, ze na zakladce i na stredni, a vlastne i pozdeji na vossce, jsem byla v cetbe klasicke literatury dost osamela. Drtiva vetsina mych spoluzaku to povazovala za neuveritelne nudne a me za neuveritelneho exota, ze neco takoveho DOBROVOLNE ctu 

Mimochodem, Odvaznou skolacku jsem milovala, ale maminka mi ji odmitla koupit, tak jsem ji musela cist pri navstevach u sestrenice   

​No, keď nad tým tak rozmýšľam, tak ja vlastne vôbec netuším, čo čítali moji rovesníci ...

Odvážnu školáčku som tiež prečítala niekde na tajňáša ešte pred nástupom do prvej triedy - u nás doma sa akosi tiež neviedla:) - a nastupovala som s odhodlaním, že aj ja budem taká skvelá žiačka!!!

slniecko Ano, na me to taky pusobilo motivacne! Ale nikdy mi to dlouho nevydrzelo 

Nechoďte mi na oči ta co tu doporučila Malý život. Nemůžu se od toho odtrhnout, zároveň nechci číst dál... jsem někde za půlkou některý pasáže nemůžu ani pořádně čísta jen je přelítnu. dneska jsem spala asi 3 hodiny a měla tak hnusný sny...fakt dík!

nolita Princ a skřivánek

Prosim vás a přestaňte mi psát Pipi s dvěma P uprostřed, je to prostě Pipi, děkuju!

asi uz je to starsi, ale ja na to narazila az ted - Vecere od Hermana Kocha, cetli jste? Co se tyka stylu velmi jednoduse napsane, ale tema teda vyzivne...

ice Jestli si v půlce, tak to dneska dáš, ale vrtat v hlavě Ti to ještě pár dalších dnů bude. Je to zatím moje letošní knižní číslo jedna. Ten příběh je hrozný a čtivý zároveň.

Pipi byla jedna z mých asi nejoblíbenějších hrdinek, hrozně se mi líbilo, jak si vymýšlela, začala jsem si pak děsně vymýšlet taky. Naštěstí ji pak vystřídal Old Shatterhand, tak sjem od toho nehoráznýho lhaní zase upustila, potřeba koně ale samozřejmě zůstala :-).

Tulipe ne ze bych Pipi nesnasela, ale jako diteti mi to prislo takove trochu smutne podbarvene.bylo mi asi lito, ze nemela rodice nebo nevim, cim to bylo. Mela jsem takovou Pipi ve tride na zakladce, byla takova opustena a taky si porad desne vymyslela, tak mozna i proto. 

Naopak jsem zrala cokoli od enid blyton, hlavne spravnou petku a serii o dvojcatech. Hrozne jsem touzila, aby me taky poslali nekam na internatni skolu, abych tam mohla zazivat ta dobrodruzstvi:D 

mně bavily ty a spoly od Steklače ještě, podle Čendy se pak jmenoval můj pes, ale to pro švédštinu taky nepoužitelný.

jinak jak tu někdo doporučoval to zdokonalování v češtině - mám pocit, že zřítelnice česky nemluví ? A pro mě aspoň teda bylo v tomhle věku úplně nepřekonatelný číst slovensky, a to moje babička z tátovy strany mluvila slovensky, ale číst prostě nešlo.

Potrefenáhusa jo, Steklace jsem mela taky moc rada (ale teda naprosto nevim v jakem veku, udivuje me, jak si presne pamatujete, co jste v kolika letech cetly)

Jen si pamatuju to My ze stanice Zoo, ze to byla jedina knizka, kterou mi nasi zakazali, ale kolik mi mohlo byt? 13-16?

Jeste si pamatuju, ze se mi libila Navzdory basnik zpiva a Consuela, ale opet neodhadnu, jestli to bylo jeste na ZS nebo na zacatku SS

baltik já si pamatuju, že My děti ze stanice ZOO četla moje spolužačka ze základky, která se po 4. třídě odstěhovala a já jsem za ní byla někdy krátce po tom na návštěvě doma a ona mi ukazovala, že si na to hraje, měla v pokojíčku schovanou soupravičku (neškodnou, pamatuju si dodneška lupu na zvětšování, aby byla vidět žíla) - byla to vždycky hrozná šprtka a nezanechalo to na ní žádnej zásadní vliv - a pak mi tu knížku půjčila a byla to fakt max ta 5. třída

Navzdory básník zpívá jsem četla někdy ke konci základky - já si teda nepamatuju, kdy přesně jsem co četla, ale pamatuju si třeba, kdy jsem ty knížky dostala (S tou Pipi mám třeba jednu fotku právě z tý 2. třídy z oslavy narozenin a pamatuju si i dost z toho dne) nebo si pamatuju, se kterou kamarádkou jsme to četly a kde jsme si o tom povídaly, a to se pak ty vzpomínky už zařazujou docela dobře

slniecko Ano, na me to taky pusobilo motivacne! Ale nikdy mi to dlouho nevydrzelo 

​njn...

Potrefenáhusa Děti ze stanice ZOO jsem nečetla, nevím proč, ale celá tahle drogová tématika je mi strašně odporná, pamatuju si že jsem byla nucená jít se školou na Trainspotting a bylo mi úplně na blití s prominutím nebo ta Třeštíkový Katka, strašný, nemám to ráda...

Potrefenáhusa 

Nemluví. 

Se slovenštinou jsem v tom věku neměla problém, doma jsme měli slovenskejch překladů mraky (vycházelo tam víc a lepších knížek, hlavně v tý edici bestellerů) a o prázdninách u tety v Trenčíně jsem toho přelouskala taky dost - moje první setkání s Odviate vetrom (Jih proti Severu) například  

Mutziputzi to mám stejně, My děti - ani knížku ani film.. my jsme se školou museli jít na tuším Pavučinu? hrozný

baltik k Navzdory básník zpívá se ráda vracím

baltik Potrefenáhusa mne rodice knizky necenzurovali a je teda fakt, ze jsem precetla i dost skvaru, hodne nekvalitnich a pro deti/mladez nevhodnych veci, ale stopy to snad nezanechalo;)

Z Deti ze stanice ZOO si dodnes pamatuju scenu, jak kradli kabelky na verejnych zachodcich. Od te doby mam zabrany povesit si tasku zevnitr na kliku dveri. To je asi jediny nasledek, ktery ta kniha zpusobila.

Jak tu některý píšete, že vám bylo Pipi líto, protože neměla rodiče, tak jsem se nad tím zamyslela a já jsem tenkrát Pipi nevnímala jako reálný "normální" dítě. Už proto, že bydlela sama, že měla koně v obýváku a že ho uzvedla nad hlavu a tátu měla piráta atd. atd. Prostě byla ze stejnýho ranku jako kouzelný babičky, akorát mladší Reálný děti byly Tomík a Anika (či jak se píše) a ty šly po dobrodružství domů k rodičům.