Evaeva No ale to máš pravdu, s dětma si člověk tu ZOO vůbec nemá šanci pořádně užít, když je musí furt hlídat 
Cestování
09. srpna 2014 10:36
Zina To bude krásný dárek.
DruI no přesně, hlídat, navíc je to nebaví, furt hučí, u každého zvířete jsou deset sekund...
Reakce na Kan:
Zina Tak já nevím, dospělého chlapa do ZOO? Nemůžete jít slavit do Stodolní?
ostravská ZOO je hezká
Sweet Potato Díky, doufám, že to vyjde, a každopádně bude překvapenej, protože chtěl lego (zdravím Kan :-])
Zinakup mu aspoň nějaký malý do vlaku, ať není zklamaný
Ptala jsem se sice continuity v Blbych dotazech, ale hodim to sem. Vyhled z Pravcicke brany. Kolem je zpustoseny (ne)les po vsech tech pohromach, ale jak to zarostlo travou, nepusobi to tak apokalypticky. Mimochodem, na zadnou okruzni turu bychom uz nemeli, ty 2 km od parkoviste jsme sli pul dne
, tak nam ty zavrene stezky na ceske strane nevadily.
Gatitajá jsem byla loni v Jetřichovicích a myslím si, že to je to nejlepší, co se tam mohlo stát (tam totiž nějaké zbytky porostu zůstali a ty vyhořelé už teď vypadají líp). Ten les se vzpamatuje žádné strachy a pokud to zas nějakými zásahy nepototo, bude to paráda. A ještě se toho dožiju i já.
GatitaPravčická brána je jeden z mých top výletních zážitků z dětství
Gatita Ber to tak, že to vypalování se běžně dělá, je to prostě jedna z metod, jak obnovit krajinu. Tady trochu z gruntu, ale taky bych se nebála.
Jinak mě by asi nenapadlo jít do Zoo bez dětí, ale vlastně proč ne! Teď teda jsem ve fázi, že bych do Zoo nešla vůbec, dcera měla za domácí úkol argumentační boj na zadaná témata a vybrala si právě Zoo, trénovala na nás.
Na druhý pokus jsme s kamarádkou v Římě. Já po 19 letech. Snažíme se vyhýbat davům a je to zatím hrozně dobrej vejlet!
Kamarádka sehnala lístky do Villy Borghese. Splněný sen...
Archivářka to je velká paráda, užij si to.
Archivářka Řím bez lidí
Krásně si užívej.
Bernini
Já když ho viděla poprvé "naživo" (v Sieně myslím), tak jsem normálně slzela dojetím (já!) - půl života jsem si byla jistá, že nic od něj nikdy na vlastní oči neuvidím. Jeden z důvodů, proč nikdy nepřestanu děkovat osudu za dnešní časy!
barbucha přesně. Moje maminka, žačka prof. Františka Dvořáka, se s ním dostala v roce 1967 maximálně do Drážďan.
Letadlo cestou sem bylo plné Čechů mířících na podzimní prázdniny, tak doufám, že jim to dochází, že MŮŽOU. Nám teda jo!
Zdravím z podzimních práznin 
