To je to, čeho jsem se bála, když byla Poppy zkraje tak útočná... ne že by mohla nějaký tele snad ohrozit, ale že by ho mohla naštvat. A pak ji přerazí v pikosekundě...
Já ji z vodítka nepouštím doteď, a mam ji přitáhnutou na metr hned jak vidím to tele v dosahu, ale u nás je to bohužel tak, že malí choděj na vodítku a telata na volno - protože se o ně jejich majitelé nemusej bát
Bojíme se my...
Jediný co se mi konečně podařilo, je vystrašit k smrti majitelku tý stafordky co se už na Poppy (dávno zklidněnou) párkrát vrhla. Baba sice ječela jak podebraná, když jsem jí naposled nahlas a důtklivě sdělila, že ji okamžitě nahlásím na blízké služebně (páč ta její hyena donedávna vodítko nepoznala), ale vod tý doby jsem je potkala už třikrát a světe div se - hyena vždy na vodítku! ![]()
Ona je to taková cikánka odbarvená, divná osoba už od pohledu, a zjevně o opletačky s pomáhat a chránit vůbec nestojí. Milostpán to s ní zkoušel mnohokrát po dobrým, promluvit jí do duše - poté co hyeně zabránil Poppy ukousnout hlavu, ale marně... tak jsem byla za svini, ale vyplatilo se. No co už.







