...jsem si říkala, že přece není možné, aby, když se mi vůně dřív moc líbila, byl najednou obrat tak výrazný...
Zkusila jsem tedy znovu a, nevracela jsem se k tomu, jak jsem ji cítila dřív, ale soustředila jsem se na to, jak ji vnímám teď/jako novou vůni -
Lilac Love Amouage
...z pokožky sálající krémově pudrová těžkotonáž
s podprahovými akcenty amaretta
(kdy do sytě lesknoucí se hnědé napadalo pár jemno kvítků fialového šeříku).
Vlastně bych ji typově mohla přiřadit k vůni Teint de Neige Lorenzo Villoresi - to je také nálož lahodného pudru
(pro někoho příliš, pro mě akorát/výborná),
a nebo k Byzantium Tesori d´Oriente.
Když si představím, že bych byla do Lilac Love zahalena,
maximálně mi umocňuje pocit čistoty...
...ale ne čistoty pracího prášku či aviváže nebo ochranné sterility,
ale čistoty ženského budoáru -
s krajkami, hedvábím, pudřenkami a hřebeny s kostěnou rukojetí, se sametovým postrováním křesílka, s voálovými záclonami jemně se vznášejícími nad podlahou a
přítomná dáma, žena - plyšové pantofle, v podpaží kočičího mazlíčka a v druhé ruce porcelán s teplou čokoládou.
Prostě voňavé holčičí území


