Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Sakra, to zní hodně dobře! Asi ji budu muset vyzkoušet ...

Už když jsem jí předloni zkoušela úplně poprvé, tak mě napadlo, že zrovna tobě nebo jerry by se mohla líbit.

Ještě začátkem roku se dala bez problémů vyzkoušet v Simple Concept Store v Pařížské spolu s dalšími vůněmi Creed, jenže když jsem tam byla v létě naposled, tak už doprodávali jen zbytky.

Vzorek jsem si nakonec opatřila na parfums. Mají ho tam narozdíl od těch nových vzorků nikovek za poměrně rozumných 55 Kč ještě v té skleněné viálce (na ALZD stojí jinak 7 euro).

Les Voiles Depliees: Potiche

Ihned po nahořkle svěžím bergamotu mi totiž naskočí obraz rozkvetlého šeříku, rostoucím u zaprášené kamenné zídky, na níž zvrchu bubnuje ledový déšť. Po rozvonění, aniž byste to zpozorovaly, se plynule dostanete na lehce gurmánskou úroveň a díky otočníku se dočkáte otevřeného balíčku sušenek, o němž se zmiňují oficiální stránky značky. A dokonce k tomu dostanete i misku teplého vanilkového suflé, postrouhaném sušenou citronovou kůrou.

I přes pudrovost, vůně ani náznakem nedusí, jelikož jí zhutňuje vanilka, která ale zase zásluhou trpkosti citrusů a pryskyřic nepůsobí ani drobet přeslazeně zrovna tak, jak to dokáže Shalimar. Intenzita více než uspokojivá, k tomu si přičtěte několikahodinovou výdrž. Už druhá vůně a já začínám chápat návrh domenicy, proč by si vůně od tohoto pána měly najít cestu do Prahy, protože dovede-li při takto rozumných cenách míchat takové vůně, tak klobouk dolů.

Bois 1920: Vetiver Ambrato

S vetiverovkami mivám často potíž. Buď na mně vyzní příliš slaně nebo moc drhne a v tom nejhorším případě nemá daleko k navlhlému popelníku. Ani jedno z toho v případě této Vetiver Ambrato naštěstí neplatí, takže bych ji rozhodně neoznačovala za absolutní pánskou vůni, jak se píše na oficiálních stránkách značky.

Tady je totiž šikovně zkombinovaný s jiskřivými citrusy, trpkou zelení, špetkou palčivého hřebíčku, květinově sladkým muškátem, prašnou levandulí, takže příjemně osvěžuje a dojmově tak připomíná šumění mořské pěny. olizující břeh písečné pláže.

Po rozvonění se k vetiveru přidává cedr a zdůrazní tak jeho suchou dřevitou stránku. Sladce pryskyřičnatá ambra vůní zlehka zahustí a zahřeje. Nadýchaný obláček bílého pižma se však postará o to, aby vůně zůstala jen v té nasládlé rovině. Celkově se drží více k tělu a do okolí vysílá jen jemné závany.

Clive Christian: L for men (Private Collection)

Humbuk kolem této značky ohledně nejdražšího parfému světa a jejich dámských vůní obecně doteď tak trochu nechápu. Ne, že by to byly špatné vůně, ale podle mě je mnohem víc předchází jejich cena, než že by byly něčím výjimečné. Pánské jsou mnohem zajímavější a nyní bych k nim zařadila i nové L-ko.

Začíná čerstvě vymačkanou grepovou šťávou, svěží zelení a suchou dřevitostí muškátového oříšku. Už po chvilce se však vůně rozehřeje za pomocí voskových pryskyřic, páleného jehličí a kouřového vetiveru, přičemž kořenitou stránku zdůrazní štiplavý kardamom.

V další fázi vetiver přejde do zemitější polohy a přidává se k němu oud. Ten zprvu naznačuje směr kravín podobně jako v Oud Assam, ale brzy ukáže svoji typičitější, drsnější tvář. Drydown je pak ve znamení cedru, zapudrovaného bílým pižmem opět jako v OA. Celkově ovšem i přes tu oudovou medicinálnost působí mnohem kultivovaněji.

Teda ty jedes! Ja nestiham cist, co ty stihas zkouset 

tak já nevim, kam s tím, do mainstreamu to podle mě nepatří, tak to dávám sem...

Grand Amour (Annick Goutal) 

Velká láska při kytici něžných lilií a omamného zimolezu, kdy křehkost a živost jejich okvětních plátků je patrná, jako by v nich tepala míza. Zde je doplňuje jemně drhnoucí citrusový bergamot, který tu omamnost krotí a přidává svěžejší rostlinný tón, jenž se pěkně doplňuje s hořko-zeleně drhnoucím hyacintem. Hyacint postupně získává převahu a staví nám v celkovém dojmu na odiv obraz čerstvě nařezaných, zdobně svázaných květin. Ty voní působivě hořkosladce se záblesky zelených stonků, přirozeně a bez nejmenšího dojmu zákusku. A láska je to skutečně velká, protže je z ní patrné i pižmové teplo, jak se žene horko do tváří. Vlastně si představím svatební kytici...

Ad Aventus: opravdu stojí za to (je ze podobného soudku jako Cote d´Amour nebo De Bachmakov), ale pro mě je tedy spíš pánská (kdyby byla aspoň o malibnko víc do unisexu, tak asi neváhám).

Jul et Mad: Aqua Sextius

Název vůně v sobě skrývá latinské označení pro jihofrancouzské město Aix-en-Provence, které se už za dob starověkého Říma proslavilo svými termálními prameny a i dnes patří k oblíbeným turistictickým cílům. A proč právě inspirace tímto místem? Julien a Madalina, majitelé značky Jul et Mad, se tu totiž brali.

A pokud jde o mě, povedlo se vytvořit perfektní obraz odpoledne, stráveného ve venkovní restauraci kdesi ve středomoří, kde jste si právě objednali sklenici ledového zeleného čaje. Ozdobili vám ji po jednom kolečku citrónu a nasládlé šťavnaté limetky a pro větší osvěžení vám do něj přihodili i pár lístečků chladivé máty.

K tomu před vás na stůl z hladkého cedru postavili misku mléčných fíků. Vlasy vám čechrá mořský vánek (slaný podtón), zatímco se vystavujete ambrovým slunečním paprskům. Slyšíte uklidňující šumění vody v kamenné fontáně (směs vodních a pudrových tónů), která zkrášluje zdejší prostředí stejně jako pár stromů obrostlých navlhlým mechem.

(www.nstperfume.com)

Kromě toho má velmi dobrou výdrž, i intenzita se mi zdá tak akorát. Aqua Sextius v podání Cécile Zarokian se tak pro mě osobně právem řadí k těm nejzdařilejším fíkovkám, jaké mi dosud přišly pod nos a já tak konečně vím, čím nahradím Ramónovu Pure Mariposa, až mi jednou dojde.

To vypadá opravdu lákavě, fíky já můžu a navíc ten krásný popis a podobenství...kde se dá tenhle poklad ulovit?

Buď na ALZD nebo na essenza nobile. Jestli chceš, tak ti můžu ve čtvrtek vzít očichat vzorek.

Chceš moc prosím pěkně a zakazuju psát tak lákavé recenze, je to o nervy a o peněženku

Vendulka píše moc krásně 

La Collina Toscana Borgo delle Stelle - nádherná a ten flakonek...co já budu dělat 

Tauer - Sotto la Luna Gardenia

Tak z toho jsem prosím jelen. Ze všeho nejvíc mi připomíná jedno jasmínové mýdlo, které jsem kdysi používala. Gardénie - ano. Včetně houbiček, v jednu chvíli opravdu hodně moc houbiček i s mechem okolo. Gardénie, která dělá mléčně kokosový dojem. Trocha jasmínu. Všechno v pořádku. Ale proč cítím koňskou dávku aldehydů, o kterých se nikde nikdo nezmiňuje? Připadám si, že držím v ruce výše zmíněné mýdlo, strouhám ho na struhadle a kýchám ze vznikajícího mýdlového prachu.

MPG - Fleur des Comores

Znám už dlouho, jen jsem si ji chtěla před opětovným zařazením do tužebníku osvěžit. Letní plážová vanilka se spoustou ylangu, náhrada za Vanilii. Kde je ve Vanilii náznak karamelu, je ve Fleur banán a maracuja.

Noir de Noir už druhá zkouška, první fáze strašně krásná, růže, hutná, temná a za hodinu nic...prostě nic...jak je to možné? Může to být vzorečkem?

Na mně drží jak přibitá stejně jako taková Habanita L´Esprit, na kterou už jsem ale taky zaznamenala z jedné strany stížnost, že není cítit. Tak bych řekla, že spíš než vzorečkem to bude asi chemií tvojí kůže.

Antonio Visconti: Rose Supreme

Naprosto souhlasím s Juanou, tady jim ta orosená růže nějak nevyšla. Nahořkle svěží je v ní jen bergamot, jinak je hutná, kožená a olejovitá s drhnoucím zemitým, až pánským vetiverem. Jeho kouřová stopa se pak táhne celou vůní až do samého konce.

Po rozvonění olejovitost mizí a růže se nám zahalí do zeleného fialkového sametu a přikryje se navlhlou mechovou peřinou s lesním podrostem. Kromě toho se zahřeje medově nasládlým a lehce živočišným jasmínem a nalíčí se rtěnkou a popráší trochou vanilkového pudru. Ano, tohle je vůně šatny kabaretní hvězdy na konci její kariéry, nabízí se Marlene Dietrich třeba.

Antonio Visconti: Temps d´Hiver

Jaká je italská představa zimního času? Je to zimní zahrada s jedovatě ostrým karafiátem, která zároveň slouží jako sklad trpce zeleného konvalinkového mýdla a nahořklého mandlového marcipánu. O tom, jaká je roční doba, vás nenechá na pochybách otevřené okno, jímž dovnitř fouká ledový vdzuch (kouř z pryskyřic) a padají sem i drobounké sněhové vločky (nesladké pudrové tóny). Působí to ale hrozně nevlídně, skoro až depresivně.

Antonio Visconti: Coeur de Vanille

S takovým názvem jsem čekala nějakou plnotučnou vanilkovou bombu. Místo toho na mě vyrukoval štiplavě svěží pepř s muškátovým oříškem, špetkou hřebíčku a kari kořením. Až za nimi se spolu se spoustou suchého dřeva schoval našlehaný vanilkový krém, posypaný prachovým kakaem, moučkovým cukrem a praženými oříšky.

Intenzita je lehce nadprůměrná a drží skoro půl dne. Jo jo, byla by to skvělá vanilka, dokonce i pro ty, co úplně nemusí gurmánské vůně, jelikož její sladkost ani na chvíli nehraje první housle, ale jakej dobrák mi na ní proboha musel vyklopit plný obsah popelníku (vetiver)?

Bella Bellissima White Leather

Jemná bílá kůže, přesně jak slibuje název. Ale protože je z edice Essence of Oud, musí ho tu trošku být. Je jemný a spolu s ambrou, pačuli a dřevem dodává vůni potřebnou hloubku.

Kůže je jemná, semišová s pudrem a vanilkou a osvěžení přichází v kapce šťávy z exotického ovoce.

A proč mě ta vůně tak chytla za srdce? Je v ní můj milovaný kosatec.

Je to údajně čistý parfém a k dostání je bohužel pouze v Selfridges, který mimo UK nezasílá. Dobrý důvod udělat si výlet do Londýna. 

...podle Tvého popisu mi naskočila vůně Cuir Beluga a White Suede...

...takže to musí být krásná vůně.!