tomu memu se to nejak nepozorovane vyvinulo az ted, asi jsem byla malo ostrazita. jsem moc zvedava, kde je najde

určitě budou v lednici - tam bych ho poslala hledat já!

To je opravdu to největší svinstvo, fakt chucpe.

A žvanění o zdaňování dotací už je jen taková třešnička.

Pobavily jste mě tady.

Já doteď nezapomenu, jak manžel po několika letech soužití v jednom bytě, když k nám přišla "moje" návštěva, ptal, jestli nevím, kde jsou ty bílé talíře (byly ve stejné skříňce jako několik předchozích let). Pak to ještě vylepšil, když se přišel zeptat, jestli máme nějaké sklenice na vodu (máme asi 4 sady sklenic a denně je používáme) a když jsem mu je ukázala, vypadal, že je vidí poprvé v životě. A dorazil to, když prý ani po usilovném hledání nenašel ubrousky.

Podle výrazu hostů bylo zjevné, že jsou přesvědčeni, že jíme asi přímo z papíru. Zabila bych ho, do teď to má na talíři a pravidelně procvičujeme, kde se zákeřně skrývá naše nádobí. A u ručníků zřejmě do teď nemá tušení, kde se v domě vlastně nachází.

Tak já taky jednu přidám. Manžel doma zvládá v podstatě všechno kromě praní a žehlení. Jednou nás navštívila kamarádka s manželem, když jsme měli hodně malé miminko. Nějak se to semlelo a já najednou skákala asi dvě hodiny kolem plačícího dítěte a ti tři seděli v obýváku bez jídla a bez pití. On prostě nic nenabídnul a čekal, že užuž přijdu. Přitom všechno připravený v lednici... No, zapíjel den předtím toho našeho potomka. A naštěstí teda to je hodně dobrá kamarádka a ještě jsem je zvládla nějak před cestou docpat. Ale teda jako 

Zajímavé je, že když jsem nebyla 3 týdny doma, muž našel všechno, co potřeboval, dokázal zapnout myčku a nezapomněl ve správný den vyvézt před dům popelnici. Jen ten úklid teda pokulhával 

Ja kdyz nejsem tyden doma, tak taky samozrejme prezije, vari, pere, uklizi, ale uz mam urcite speky, co vzdycky najdu. A to nekolik dni neumytej stul a linku, to podle me ani nevi, ze se myje, ja nevim, mozna by na to tak po dvou mesicich prisel, pak ta koupelna a pravidelne neco zplesnivi v lednici. A pokud sam nevesi pradlo, tak ho nikdy nenapadne ho sundat, on ho podle me nevidi a to kolem nej chodi. Ale zas na druhou stranu muj tata po sobe nevyhodi ani kelimek od jogurtu, takovych kvalit jeste nedosahnul. Ale jsou I poradni chlapi, minule jsem bylanu strejdy, neco jsem tam zlehka kuchtila a tak. A treba jsem po odchodu z WC nedovrela dvere asi o dva cm, on sel ven okolo a dovrel je po me. Ja si tam pripadala jak na jiny planete.

Jo a jeste to nachazeni a hledani. Tak samozrejme taky vsechno hleda a u mych rodicu nemuze v kuchyni sam samozrejme nic delat, protoze je tam na navsteve, nevi kde co je, takze I pri vareni vajicek se demonstrativne pta, kde jsou vajicka. Jezdimen tam x let, porad tam varime a moje mama ma v kuchyni poradek, tam by uvaril I slepej. No a jednou si mylne myslel, ze jsem pryc, kdyz jsem si vedle cetla a zrovna potreboval delat slozitejsi veci s rybama a to bylo sup sup, vsechno nasel samozrejme napoprvy, od mrazaku (maji tri), nacini, potraviny az po sacky do odpadaku plus I zvladnul nahlavu postaveny ,,pravidla,, my mamy, jaky ktery nacini a na co se muze pouzivat. Takze to jenom hrajou!

za všechny příspěvky k tématu metoo

Osobní zkušenost: chlap přede mnou masturboval ve vlaku. Všimla jsem si až po chvilce, protože jsem byla začtená, až se mi začal otírat rukou o koleno. Okamžitě jsem vyběhla a hledala průvodčí, než jsem ji našla, utekl.

Proč to píšu? Nemám z toho trauma, nic se mi nestalo. Ale bylo to natolik nechutné, že jsem si to koleno doma drhla skoro do krve, cítila jsem se špinavá.

Neumím si absolutně představit, jak se musí cítit znásilněné ženy. Musí to být nevyléčitelné trauma do konce života.

V kauze metoo je spousta případů, ale shazovat ty vážné způsobem, jakým to dělá Zvěřina... Je přece úplně jedno, že to je třeba 30 let.

Nebylo to v Brně? Stalo se mi totéž. Jako velkému ignorantovi svého okolí mi dost dlouho trvalo než jsem si všimla, co se děje. Ale na ten lesk v jeho očích, když mi to došlo, nezapomenu. V první vteřině jsem se lekla a šmátrala po věcech, zároveň jsem chtěla ztropit skandál a dědka ztrapnit, bohužel jsem to nestihla, zdrhnul. Stalo se to ve všední den odpoledne ve vlaku plném lidí (v té části, kde nejsou kupé). Trauma z toho taky nemám, ale říkala jsem si, že dotknout se mě, tak mu tam asi škaredě ublížím.

To neni výsada Brna,jsou i v Praze v metru...

Já vím, já pak toho pána potkala ještě několikrát, to už ale jen různě se poflakovat po nádraží. Je mi jasný, že jsou všude.

Ano, bylo to v Brně, ale je to asi 20 let. Ale jinak to odpovídá, starší, hnusný dědek, odpoledne, v nekupé části.

ja este kdyz jsem stopovala z brna do olomouce (jezdila jsem tak kazdej tyden do skoly), tak me borec jednou nabral, cestou si ho pri rizeni vyhonil a pak me vyhodil na dalnici. byla jsem tak vysokovana, ze jsem se nezmohla vubec na nic.

To je časté a pochopitelné, že se člověk v takové situaci nezmůže na nic. By si měl ujasnit Zvěřina, když je schopný napsat:

"Takové zpětné nářky jsou především příznakem hodně špatného vkusu. Sebevědomá dáma takový incident řeší okamžitě, ona dobře mířená facka v pravý čas neobyčejně zlepšuje špatné mravy."

No tak to jsme se tu sešly! U mě je to asi 12 let zpět. Brrr, hnusák to byl.

ja teda uznavam, ze stopovani je riskantni cinnost.

ale fakt se dycky musim smat, kdyz vidim, jak mi nejakej borec vysvetluje, jak bych se jako zena mela chovat 

nebo vlastne nee, nejdriv se rozesmeju a pak se strasne naseru a tu facku bych nejradsi dala jemu. 

kdo to vlastne je ten zverina?

No to zaražení je časté, já honimíra potkala už třikrát (to je ale štěstíčko) a sežrat jsem to dala jen jednou, když jsem byla vcelku opilá. Tak jsem se začala děsně smát a křičet na něj a pokračovala dál svou cestou.