barbucha Oni doboše zřejmě mívali i v Praze. Já teda zjišťovala, co přesně to je, až v polodospělým věku, protože to na mě vybaflo ve Škvoreckýho Tripu do Česka. Tam se tím (v Praze, tuším dokonce u Myšáka alias Myšího muže) cpe tetička Kathy, co má sladký zub. A k tomu se láduje ještě ašantama (což jsou podle mě indiánci) a pišingrama (a všechno si to zapisuje do notové knihy). Nicméně na tu ženskou formu "doboška" jsem též narazila až tady.
Smutnej fakt teda je, že doboše jsem nikdy nejedla. Do Myšáka mě babička brala až od druhý půlky sedmdesátek, a tam jsem výběr zákusků nijak nevizitýrovala, protože jsem jako správná konzerva jedla na střídačku jenom pohár karamel a banán v čokoládě.


