Já ho měla - koupila jsem si ho někdy na konci základky jen proto, že se mi líbil. Až pak jsem zjistila, že i ta vůně je pěkná. Myslím, že ho někde u rodičů mám. Pokud si dobře pamatuju, měl skleněnou aplikační tyčinku.
Retro - vzpomínky voňavé i jiné
27. listopadu 2016 13:26
Dalia ....ooooch, taký som mala. No nie sú úžasné? Kdeže ty loňský sněhy jsou...
Biely kvet Také jsem takový měla. 
Dalia Ano,myslela jsem AB. A hele,mám
Krása. Vzpomínám, které z prstýnků jsem měla a po kterých jsem toužila... 
A teď nevím, jestli si to pamatuju z dětství nebo jestli jsem to viděla ve filmu... nejspíš obojí... na Matějské byly k dostání za korunu malé papírové obálky a v ních právě takovýto prstýnek. "Kupte si štěstí! Štěstíčko!", vykříkoval prodavač.
domenica Vtip byl v tom, že každá obálka prstýnek neobsahovala, takže to bylo opravdu "štěstíčko", když tam náhodou byl. Jinak v těch obálkách byly další podobné tretky, měnili jsme si to potom navzájem mezi sebou.
Dalia jéj tie prstienky...jasné, žesom mala...
...a jeden raz spôsobil vážnu rodinnú krízu
domenica u nás to boli krabičky a volalo sa to "mačka vo vreci" a ja som nechápala prečo, keď tam nikdy nebola mačka a ani vrece to nebolo:))) Väčšinou tam bol panáčik z drátikov a korálok, len občas prstienok.
Dalia Mela jsem DUHOVEJ a spadl mi do kanalu
To je štěstíčko
domenica stesticka se u nas prodavala k hrackarstvi, byly takove “vlny”, kdy tam byl vzdycky
prstynek, nebo treba naramek, jen slo o to jaky, a pak vlny, kdy tam byli takovi pandulaci z koralku (to bylo o nicem)... zbytek si uz nepamatuju...:)
Pamatuju
Ounz Jé, tu krabičku si vybavuju.
Dalia Dali, na fotce těch flakónku ten náš není, ale tekutina byla perleťová růžová anebo modrá, fakt bych teď moc ráda přičichla. Možná změnili flakón.
Já byla v dospívání parfémově nepolíbená, babička razila heslo.."když je člověk neúroda, nepomůže mýdlo voda". No a hlavně pocházela z velmi chudých poměrů... . Až asi ve dvaceti jsem bráchovi sebrala flakón a nosila pánskou svěží vůni
janejane Moje máma měla vůně ráda, takže od útlého dětství jsem jimi byla obklopena. Stejně tak teta. Pamatuju si, že jsem u ní vždy očichávala, co se dalo.
Mámě vydrželo zalíbení ve vůních až do konce života. Dokonce mi pochválila vůni, i když jí zbývalo jen krátce života a byla už částečně jinde.
Ounz Štěstíčko .
domenica 
No jo...Ale našla jsem jak vypadal!!! 
A ještě na mě vyjely tyhle příšerný křusky, co nosila moje teta. Považovala se mimochodem za děsně nóbl osobu a její domácí uniforma byla tyhle křápy a sametový rudý propínací něcojako župan. K tomu bílá trvča. Krása prostě.
Luna No moment, jaký křusky!!! Tohle byly moje vysněné pantofle, měly je všechny holky, chtěla jsem je taky. Dostala jsem je pak za vysvědčení a to bylo radosti !
