Závidim těm, co umí balit. Já vždycky začnu a pak to přijde - co kdyby se stalo tohle, co když tohle, co když půjdu náhodou tam a tam...Takže vyndám půlku skříně a toužím po Hermionině kabelce . Teď jsem si z komory přinesla kufr, kam se potřebuju sbalit na 5 dní, a nějak se mi od láta smrksnul. Nebo nevim.

Tak přesně s tímhle sbaleným 10l batůžkem přišel naposledy můj přítel. V 8 večer, když jsme měli o půl 4 odjíždět na letiště na sedmidenní (!) dovolenou, se slovy, že už je hotovej a že žádný jídlo brát nechtěl, ale nakonec vezme teda pár těch ovesných placek do letadla. Ještěže jsem tak mladá a k mrtvici daleko!

Mě by porazilo přijít s tím kdykoli

Tak manžel se mi smál, ale též mě to vzalo . 

My jsme teda ti, kterým se kufr nepodařil najít nikdy. Naštěstí to bylo cestou z Paříže domů a ještě to teda byl zrovna ten, kde většina věcí byla manžela. Jediné, co mě do dnes mrzí, že jsme v něm vezli  všechny dárky pro rodinu a děti. Sice nám vše zaplatili, ale i tak mě to naštvalo. 

To nosíme do lesa na výlety:-DI já:-D

No nazdar

Ale je antracitovej, jestli tě to uklidní:-D. Pak jsem měla ještě takovej skládací a to byl horší model:-D

To jde?

Tak je fakt, že by tě třeba zaujal víc:-D Ještě mám vlastně ledvinku na brusle ČSOB, ta je taky jedná, ta by to zvládla přebít určitě:-D.

Mně zaplaťpámbu stačí kalhotky s kapsami

No vždyť je to děsně smutný! N ta reklama, ale to, že to tak fakt je..

Přesně to jsem říkala taky. Když ti dojde, že to není jen reklama. A já prostě s těma starýma lidma dělám a vím kolik jich je. Teď před svátkama mi spousta lidí říká, že budou třeba sami, že děti nemají nebo jsou v zahraničí. 

U nás v rodině se to vždy řešilo tím, že jsme se totálně všichni sešli na chalupě. Teta a strýc, co nemohli být s rodinou. Svobodní nebo rozvedení bratranci. Kolikrát nás bylo i 20. Byl to opravdu Štědrý den u pohádek, protože každý měl za celý den jeden úkol . Letos poprvé v životě budeme doma a jen 4. Zatím si to neumím představit. 

Dcera taky umí perfektně balit. Začínám se to učit u ní. První pravidlo je: NIC NESKLÁDAT! Všechno jen rolovat do ruliček. Trička naskládat na sebe a pevně srolovat. A nesmí být žádný dutý prostor, tedy např. vycpat boty apod.

Až mě samotnou překvapilo, jak hodně to pomáhá.

Já s tím rolováním dělám něco hodně špatně, protože mě vždycky zabírá víc místa, než když pečlivě naskládám. 

Tyjo, to musely bejt dobrý vánoce..nás už je zase málo..ale jde to i tak 

Boty vycpávám, věci roluju. Ale nějak nemuím dobře odhadnout, co budu potřebovat. Přitom na běžnej provoz nosím asi tak 10 věcí, ale jakmile někam jedu, padne na mě nějaký zlý kouzlo a zabalím s sebou půl skříně. Jsem ztracenej případ asi :-).

Ha ha, přesně s tímhle batůžkem jsme letěli s mužem na několik dní do Paříže.  Měli jsme tedy každý vlastní, ne jeden dohromady. Ale i tak se portýr v hotelu pořád sháněl po naší bagáži, nějak nechápal, že to je ono:-D

A víš co, ráda na to vzpomínám! Dnes se to má tak, že máme těch tašek padesát a to jedem jen na kafe k rodičům. Rodinný život, prostě:-D

To je právě na tom to nejhorší