Potrefenáhusa já chodívala jako dítě hrozně ráda s babičkou na jejich maloměstský jihočeský hřbitov. Babička se starala o několik hrobů předků a vždycky mi vyprávěla, kdo to vlastně byl a čím se zabýval. Navíc děda byl písmomalíř a tak jsme podle stylu vždycky hledaly, které tabulky psal on a které jeho otec.

Jednou mi strejda poťouchle ukázal hrob, kde měl být nápis "Netruchlete..." a děda se nějak zamyslel a napsal Netruchletete. Prý už to nešlo opravit ale před dědou se o tom nesmělo mluvit, navíc shodou okolností to bylo snad ob dva hroby od hrobu jeho rodičů

Lamicka  chudák, fakt!

Mohučanka taky chudák!

Mohučanka Netruchletete

Mohučanka Netruchletete

Mohučanka 

Spi sladko po obúch stranách a nazhledanú dyž už to musí byť. 

Mohučanka

barbucha  Já už to tady jednou psala, ale taky jsem vyrostla na pohřbech :-). Místo školky jsem chodila k babičce a ta mě s sebou všude tahala. Nejvíc jsem se těšila na pohřby jeptišek, měly u nás spádový hřbitov. Ty jejich pohřby byly opravdu krásné.

Matka z toho byla na mrtvici, ve třech letech jsem zahajovala konverzaci slovy: zemřela stará Nováková, holka, tu jsi musela znát...:-).

​Stará Nováková je boží!

Na "našem" hřbitově měly jeptišky taky hroby... já tam chodila študovat jejich zvláštní jména Vůbec tam bylo pěkně, ty starý hroby a hrobky byly krásný, samá kytka, a ty truchlící sochy! A zajímavý nápisy... ty osudy...

No ráda se chodím poveselit na hroby doteď

Mohučanka 

Spi sladko po obúch stranách a nazhledanú dyž už to musí byť. 

​ muj oblibenej:-)) 

moje rane detstvi s prababickou sestavalo z navstev kostela, hrbitova, nakupu v mlikarne a poslouchani radia s magickym vokem babicce na kline. nejvetsi vzruso byla ranni rozcvicka podle radia, pamatujete to nekdo? 

viktorka_od splavu Jasně!

Sweet Potato stoj spatny, predpazit, upazit, vzpazit..:-)))

viktorka_od splavu A znělka!

https://youtu.be/tDF2ttVwNaQ

Umřela moje kamarádka když nám bylo dvacet let a já jsem mluvila na jejím pohřbu.

Nic si z toho nepamatuju, jesttli mě někdo požádal, nebo jsem se rozhodla sama. Celý pohřeb mám v mlze . Divný.

Tak Betty tak to vážně obdivuju! Já bych ze sebe nevypravila ani ň. 

Me se vazne libil italsky hrbitov, ty hrobky a cele vyzneni, cele generace... 

​Stará Nováková je boží!

Na "našem" hřbitově měly jeptišky taky hroby... já tam chodila študovat jejich zvláštní jména Vůbec tam bylo pěkně, ty starý hroby a hrobky byly krásný, samá kytka, a ty truchlící sochy! A zajímavý nápisy... ty osudy...

No ráda se chodím poveselit na hroby doteď

​Měla jsem kamaráda Palestince, který tu v ČR studoval. Ten taky miloval české hřbitovy a chodil se tam kochat: "Ty stromy a kytičky, no to je jak zahrádečky!"

Jeden příspěvek k hřbitovnímu tématu - hřbitov na Filipínách :-).

Tak Betty Něco podobného jsem si uvědomila cca před rokem. Tátá umřel před 20ti lety a já byla vloni na tom samém místě na pohřbu spolužačky, ta obřadní síň byla úplně jiná, menší, světlejší, .... a přitom ta obřadní síň je stejná snad sto let ...

Na hřbitovy chodím ráda, obzvlášť na dušičky a vánoční svátky - tma, všude svítí svíčky... jo a beru s sebou děti

Hodně zajímavý hřbitovy maj v Arménii - jednak maj svoje kamenný kříže chačkary - je to křesťanský kříž, ale měl by mít předobraz v podobně tesaných perských stromech života, jeden takovej arménskej chačkar stojí v Jindřišský vedle tramvaje) - takže starý hřbitovy jsou lesy kamenných chačkarů  a na nových náhrobcích se dost často objevujou  rodinný výjevy, části života nebo způsob smrti. Na hřbitovech jsou všude piknikovací místa, tráví se tam odpoledne s celou rodinou, včetně mimin. 

fotky z internetu 

(hodně silný jsou hřbitovy s oběťmi zemětřesení v r. 1988 nebo karabašský války)

Nejkrasnejsi jsou zidovsky hrbitovy, at jsem kdekoli, je to jedno z prvnich mist kam jdu