Mutziputzi asi ne kazdy ma potrebu si neco zduvodnovat? me tyhle otazky napadaji u spousty situaci. ale ti lidi to spis asi neresi. nejsips jsou presvedceni ze to delaji uplne nejlip.

viktorka_od splavu Tak pokud rozchod nebyl přátelský jako jich 99% přátelských není, dumat o tom může leda nebiologický otec, jestli se mu o dítě starat chce

Mutziputzi to me popravde nenapadlo. asi nepremyslim jako chlap:-)

viktorka_od splavu myslim, že v tomhle neexistuje ženský a chlapský myšlení

Mutziputzi tak to nevim. ja se s tim setkala osobne nedavno poprve. mne nijak neobtezuje “ se starat” o deti nebo zvirata, resp o tom nepremyslim, jestli se mi chce, nebo nechce. je to neco co je potreba tak to delam. par let zpatky jsm ani netusila ze to tak nema kazdy. proste uvazovat timto smerem me nanapadlo.

viktorka_od splavu Mě to taky neobtěžuje, ale vyhrazuju si právo si vybrat o který, asi není zcela automatický starat se o cizí dítě.

Mutziputzi o cizi urcite ne, cizi me nezajimaji. ale treba sourozenci mych deti uz jo

viktorka_od splavu jsem to myslela na toho nebiologickýho, co má s nebožkou ještě vlastní dítě, že jako je jeho svatý právo si brát jenom to svoje

Edit: Dotčeně mažu celej příspěvek pro jeho údajnou nesrozumitelnost! 

Mutziputzi pravo urcite, hlavne to jejeho vec, jak si to sam pred sebou obhaji, ze?

viktorka_od splavu tak ruku na srdce, některý děti jsou protivný jak činže

Mutziputzi ubezpecuju te, ze i ty vlastni jinak teda, ty zde zminovany hypoteticky vlastni a nevlastni jsou sourozenci... na to je dobry myslet.

viktorka_od splavu to je jejich problém ne?

Mutziputzi obavam se ze zde se opravdu nase uvazovani zcela rozchazi. ani v zertu bych nerekla, ze nejaka zalezitost meho ditete je “jenom jeho problem”

viktorka_od splavu neprojektuj se mi do toho zas tak moc

Mutziputzi tobe? 

viktorka_od splavu do tématu

Mutziputzi to nech na mne:P

No chlapský myšlení, třeba u mojeho táty došlo k odtržení z "ženské" strany vlastně, tátovi rodiče se poměrně brzo rozvedli a každej pak měl novýho partnera, když jeho táta (můj děda) umřel, tak došlo s jeho nevlastní mamkou a dvěma nevlastními sourozenci (resp. polovičními, je pro to v češtině vůbec slovo?:)) k úplnému zpřetrhání všech vazeb, tátu vyštípali kvůli dědictví (nevlastní babička si přála víc pro své vlastní děti zřejmě, byť tátu vychovávala odmalička), já jsem z ničeho nic k nim přestala jezdit na prázdniny a od dětství už jsem je nikdy nikoho neviděla. Kdežto s nevlastním tátou (mým dědou) se vídáme dodnes - sice míň, než když ještě žila babička, ale pořád jsou to normální úzké rodinné vazby kde se nějaký vlastní nevlastní vůbec neřeší, včetně celé dědovy širší rodiny, mám tedy i nevlastní prababičku, pratetu, dokonce i dědova druhá dcera, která není tátova ani ta poloviční sestra, ale zcela nevlastní, je nám paradoxně mnohem blíž než tátovi sourozenci z druhé strany.

Pamatuju se, že jako dítěti mi to bylo trochu líto, napřed děda umřel a pak mi ještě nikdo ani pořádně nevysvětlil, co se vlastně stalo, jen že se prostě "nějak nepohodli" a jako brala jsem si to i trochu osobně, že přestože jsem tam jezdila docela často a hlavně s tátovou sestrou jsem trávila hodně času, z ničeho nic se prostě stalo "něco" a už mě nechtěli vidět... 

​V tomto jsem se naprosto ztratila

Karoleena mne sa z toho vášho vlastní a nevlastní točí hlava a som sa v tom celkom zamotala. Nech je to ako chce, človeku je to luto a nechápe prečo......