Zarinya to určitě vědí, otec to teda vždycky dával najevo hodně svérázným způsobem. Nicméně čas pro naše vztahy nepracuje v dobré a náš kontakt je postupně nenápadně čím dál problematičtější a nemyslím si, že by se to zázračně změnilo. Ze sebelítosti jsem dávno vyrostla, mám skvělého muže a dvě malý škeble, tomuhle už se zpětně jen usměju.

Mha razorblade toto hodnotenie im dala mamina a ex (obaja v dobrom). Komplexy z nich nemám. Práve naopak. Nemusím riešiť odstavajúce uši alebo veľké uši k malej hlave.

marieu

Luna Hele, ale ty jsi s uměleckým duchem si představila krásnou mladou dívku, já myslela starého vyzáblého  majitele zastavárny v šedém plášti, s pleší a pejzama. To je úplně jinej nos...

marieu No ja obdivuju pracovne schopne lidi. Ja jsem takovy flakac z podstaty, medicinu bych nikdy nejenze nevystudovala, ja bych tam ani netrefila! Respekt proste!

Ja na ty krivdy z mladi uz kaslu taky, ale mne to teda trvalo dost dlouho...No, hlavne, ze je to pryc.

Luna a to zas jo, kór když jsem byla dítě a pak adolescent a potřebovala jsem svoje lidi na svý straně, to bylo celkem těžký. Nejvíc mi pomohl vztah s mužem a pak děti- vidět na nich, že se to dá zvládnout jinak (ne že všechno nejlíp, prostě jinak). A ta škola, to není k nějakýmu obdivu, asi mám dříčskou náturu a tu školu jsem chtěla, takže mi to přišlo tak nějak přiměřený. A ačkoliv teda dělat v tomhle podělaným systému u nás je opravdový peklo, tak si naštěstí nedovedu představit dělat nic jinýho. Je fakt dobrý vědět, že to člověk trefil, že to tak mělo být, i ten vybraný obor, že to do sebe všechno tak dobře zapadlo. Já zas nesmírně obdivuju kreativitu, to jsem v sobě nikdy neměla. Hrála jsem dlouhý, velmi dlouhý roky na klavír a dočasně i celkem vážně, ale byla jsem vždycky jen slušný interpret. Nic víc... takže mě zas nesmírně baví a těší např tvůj IG...

marieu No akorat lekari se bez myho IG obejdou, ale ja bych bez nich uz pomalu chystala pohrebni playlist.

marieu No ja obdivuju pracovne schopne lidi. Ja jsem takovy flakac z podstaty, medicinu bych nikdy nejenze nevystudovala, ja bych tam ani netrefila! Respekt proste!​

 Absolutní souhlas. Navíc teď, když mám doma toho skoro ADHD, tak vidím tolik podobností, že si říkám, že jsem jako malá byla taky zralá na nějakou diagnozu!

marieu To je hrozně smutný :-( Ty už jsi tady na ty rodiče něco říkala, že jo? Je hrozně dobře, že ses tak hezky našla a realizuješ se v práci i ve vztahu. 

Souzním s názorama na ty rhinoplastiky a tuctovým výsledku, málokomu to doopravdy pomůže k "wow efektu", jak psala tuším Luna . Sama mám výrazný nos-hlavně z profilu a k tomu mírný předkus. Mindrák to nebyl, nadšená jsem z toho taky nebyla, ale bez toho bych to prostě nebyla já.

Zarinya naši na ty mindráky šli sofistikovaněji, ne přes vzhled "ty bys nikdy nemohla studovat medicínu, jaký jsi sobec (matka)- roky se starám nejen o celou rodinu, ale široký okruh známých, před atestací jsem prošla s máti karcinomem prsu od A do Z, když jí na jejím původním pracovišti nebyli schopní odebrat ani histologii. Nakonec měla špičkovou péči přes moje kontakty, zatímco já jsem místo atestační práce opečovávala 93letou pololežící polodementní babičku. Otec "ty bys mohla studovat jakoukoliv VŠ, klidně i tu techniku (nadechuju se, tohle vypadá jako první pochvala v životě), ale mělo to být opačně, jak seš holka, vůbec by nevadilo, kdybys byla takový flink jako bratr" tadadam tam... 

​kdyz jsem te ted dvakrat videla v outfitech, tak me okamzite napadlo, ze vypadas jako doktorka a to takova, ktera bude mila a sympaticka :)) nedokazu to presne vysvetlit, ale proste uplne presne to zapada, uplne vidim ten bily ohoz a nemocnicni chodbu a cestu na vizitu:)

Garfie no jo, před časem jsem reagovala ve stěžovacím vláknu na příspěvek o rodinou odmítaných sňatcích a nešťastných osudech- po 6 letech vztahu se mi rodiče snažili vymluvit, možná zakázat svatbu a i přes pozvání na svatbě nebyli, dodnes nevidělu fotky, po dvou letech co se s námi tehdy nebavili, se začli tvářit, že se nic nestalo a tváří se tak doteď... 

marieu Jo, to je ono! Nedokázala jsem si vybavit podrobnosti, jen se mi mátlo, že jste spolu nějak nekomunikovali...to je fakt hrozný, mně to přijde úplně neuvěřitelný. Já si taky hýčkám nějaké ty dětské jizvičky (fakt k smíchu) a občas jsem si přála rodiče trochu jiný, třeba víc cool, nebo nevím co, ale jsou bezva a zpětně se trochu stydím. My jsme hrozně soudržná rodina, až je to někdy trochu na obtíž  a hrozně mě překvapí a mrzí, když vidím, že to jinde takhle nefunguje. 

jinx jéj, teď jsi mě rozesmála. Já jsem ještě po dvou letech od školy chodila ve službě tmavou chodbou a kontrolovala razítko se jmenovkou, jestli je to pravda, že už se to fakt děje. Směju se tý představě sama sebe před lety. Teď už jsem si zvykla

marieu  no fakt, proste to byla evidentne spravna volba povolani!

Garfie to je moc krásný, co píšeš. Doufám, že s našima dětma to dopadne podobně. Že prostě budem jen trapný a starý v jejich pubertě a pak se za to budou třeba i trošinkj stydět. To ti moc přeju . Nějak jsem se tady ztratila v překladu- jak pokračuje japonská mise?!?

jinx děkuju, vypadá, že to fakt klaplo. 

jinx jéj, teď jsi mě rozesmála. Já jsem ještě po dvou letech od školy chodila ve službě tmavou chodbou a kontrolovala razítko se jmenovkou, jestli je to pravda, že už se to fakt děje. Směju se tý představě sama sebe před lety. Teď už jsem si zvykla

​uplne se do tebe umim vcitit. Dodnes si pamatuju, jaka ve mne byla mala dusicka, kdyz jsem sla na svoji prvni tiskovku... po jednani mestske rady. Ani jsem tam nepipla a do notesu si zapisovala kazdy slovo a v duchu mi letelo: proboha, co ja tady delam!

razorblade a víš jaký je peklo stát nad první zákaznicí s nůžkami?

... pred soudem? 

marieu Japonská mise vtipně ustrnula, protože Japonci uzavřeli hranice i pro rezidenty asi dva dny před tím, než jsme stihli odletět (tedy muž). :-) Takže sedíme na zabalených krabicích, které měli tento týden odstěhovat a teď přemýšlí, jestli je můžou poslat na loď dřív než nás a já přemýšlím, co z nich budu dalšího čtvrt roku potřebovat a jestli je mám rozpárat a zabalit znovu....nenudíme se! Nebo vlastně trochu jo, protože nic pořádně nemůžeme naplánovat.

Catherinne verim, jednou jsem se sla nechat ostrihat do ucnovskyho strediska a holcina se malem rozplakala, protoze ji tam vetsinou chodej starsi pani s kvetakem a par chlupama na hlave a ja byla prvni dlouhovlasej clovek, kterej ji sednul na kreslo. Strihala mi to uplne po milimetrech

razorblade přesně. "Co já tady dělám". Teď pomalu začínám podobný sama školit (!!!)  a mám déjà vu "co to proboha dělám"  a začínám si připadat stará, páč tyhle se tváří, že to nepotřebujou