marieu Jeste Bohnice byly uzasny! To okoli, ptaci ve vetvich. Ale teda pavilon akutniho neklidu to bylo neco. Osetrovatel asi stopadesat kilo svalu a na ruce vytetovano feel pain. A do toho ti katatonni schizofrenici, co vypadali jak Samara z kruhu! marieu To mi tata rikal taky, doufal ze si vyberu prava nebo zurnalistiku. No smula, ale nakonec je myslim i rad. Kdybych mohla volit znova, sla bych asi na veterinu, coz neni tak daleko od mediciny lidske. 

Jos já teda tu medicínu vzdala, ale jak jsem už psala, chodila jsem už od prváku na gymplu v rámci "kroužku" vedeného trochu sadistou díky jeho známostem na pitvy do Hlavova ústavu na Albertově, byl to zároveň Ústav soudního lékařství. Nechtěla jsem tu být moc explicitní, ale v těch patnácti letech byl můj první nebožtík mladík, co skočil z Nuseláku. Možná úplně první skokan, most nebyl dlouho v provozu. To byl jeden z iniciačních zážitků, jak se tu tuhle vedlo vlákno. Další pobodaní, otrávení, uškrcení nebo po nehodě mne už tak nerozložili.

Ale tenkrát jsem zbytek odpoledne prochodila kolem Vltavy, řešila smysl života a ani nevím, jak jsem se tehdy dostala domů. Nechápu, že ten kroužek byl tehdy povolenej.

Jennyfor Dnes by asi nebyl, ale nic zavadneho na nem nevidim. Ja jsem v tomhle hodne cynik, nepripoustim si ty lidske pribehy, to cloveka znici. Muselo to byt nesmirne zajimave, o kdyz samozrejme svym zpusobem...Rozhodne to neni pro kazdeho, ale fascinace smrti je stara jako lidstvo samo. Ted me uplne bokem napadlo, ze kdysi jsem videla dil fantastickeho serialu o historii mediciny Blood and Guts (BBC) dilno plasticke chirurgii a to bylo neco neskutecneho! 

Jos SIDS 8 měsíců nejde bez lidský nadstavby. To prostě nejde. Vidíš proti sobě ty dva z kriminálky,  zelený jak sedma, co se sotva vopíran vo zeď... někde doma pološílená matka, která je v tom stavu ještě vyslýchaná... living hell. To nevymažu z paměti nikdy. Dělat bych to nemohla, to by mě doopravdy zničilo.

razorblade to je jen vzpomínkový optimismus. Jinak jsem pochopila výrok dočasné sousedky- kardioložky, matky mé dobré kamarádky a spolužačky z gymplu- "zpřerážela bych jí všechny kosti v těle, kdyby chtěla jít na medicínu"...

​vidis a moje kamaradka prijeti na medicinu pred rodici tajila az do promoce na jinem (vysnenem) oboru. Tusila, ze by ji nutili jit studovat to, co nechtela. jeji obor neni uplne vzdaleny, ale "pani dochtorka z ni neni".

razorblade No vid, já měla na gymplu samé jedničky, ale byla lina se učit, navíc jsem si říkala, že bych k medicíně nemohla chodit na brigády. No jako, ale já bych tam asi studovala dodnes a ještě byla asi tak maximalne kožní! A ještě neseriózní, protože nechodím moc upravena 

Jennyfor tyjo, v patnacti my jsme meli co delat s temi pitvami a to nam bylo tak 22- 23. Ja si tedy lidske osudy pripoustim a tak jsem zazitky ze soudniho vstrebavala dlouho a doted si pamatuji, ne ty pitvy jako takove, ale prave ty okolnosti a pribehy kolem nich, vzdyt cely ten obor je o nehodach, nestastnych nahodach anebo zlych umyslech...

Jos ten serial neznam, ale moc se mi libil The Knick, taky mi prisel hodne realisticky podany

Jos no tak já jsem asi byla slabší kus a je dobře, že jsem se o tu medicínu pak nepokusila, i když mne fascinovala. Za ty další 4 roky jsem trochu okorala, už jsem neodvracela zrak ani nemusela čuchat kafr, zajímavé to bylo moc, vidět všechno do detailů, co se v nás uvnitř ukrývá, z tehdejších zkušeností čerpám do dneška, ale přece jen se jednalo o nebožtíky, já bych asi v medicíně nedávala ten lidskej faktor, komunikaci s nemocným, vědomí, že mu už nemůžu pomoc, ty tragický konce pacientů, ke kterým si člověk udělá osobní vztah.

Já v podstatě ve špitále vyrostla, máma nebyla doktor, jen anesteziologická sestra, takže sloužila na všech sálech a odděleních, víkendy jsme tam s bráchou trávili s ní, Thomayerku jsem měla jako svůj revír. A znala jsem od mala všechny ty doktory, co se scházeli ve velkém "bytě", který tam byl doktorům a sestrám na noční a víkendy k dispozici. A jak všichni ten život se smrtí v zádech blbě nesli. Alkohol, kouření, prášky, to tam jelo ve velkým. Asi se dá získat odstup, ale ne každý to zvládne. Byly i sebevraždy, nervová zhroucení, na tu dobu i hodně rozvodů, prostě stres si vybíral daň. Třeba už jsou dneska lidi odolnější, nevím. Každopádně medicína, aspoň některý obory, jsou jen pro silný nervy. 

Takže je dobře, že já se nakonec rozhodla pro nuly a jedničky

Ty motolské chodby, to byl jeden z důvodů, proč jsem tam nechtěla rodit

Pavlena můj otec hrozně nechtěl, abych tu školu dělala (je původně strojař), strašně si přál, abych šla dělat přírodovědu, kterou mu vymluvili rodiče. Že jsou doktoři veskrze hovada a já chci mezi ně patřit. Na promoci nakonec i zaslzel... 

ehm, asi bych to uťala, páč jsme uz kolik stránek zcela off topic. Já sem chodím radši na předfiltrovaný obrázky z Blesku

Evaeva Jj, hele mně tam dali razítko do těhotenské průkazky. Teď premejslim, jestli tam byl se mnou sambo, no asi byl. A já vyšla z té nemocnice a říkám ,,hele tady nerodím, tady netrefím,,:-D. A naštěstí to klaplo u Apo, tam to bylo přes jedny schody:-D

Karja já tam byla za švagrovou, potom i na pohotovosti. Na mě to tam působí hrozně svíravě. Apolináře jsem měla zapovězeného z jiného důvodu:)

Jos marieu mnum děvčátka, kde na Plzeňské to bylo? Já tu bydlím a nevím... Myslim ten Vojáček, ubikace.. 

razorblade jo přesně tak. Jak čtu o té medicíně, tak to vypadá zajímavě a lákavě. Až na ty tragické lidské příběhy,to mě spolehlivě udrží mimo. 

Lenka22 hned jak je tram zastavka Motol, je to do kopce, na prvni budove je velky bily napis neco CVUT. Tak se slo kolem te budovy za zavoru nahoru do kopce a vzadu byly takove male domecky ve kterych sidlily teoreticke ustavy 2.LF (histologie a embryologie, biochemie, biofyzika, genetika a nevim co jeste). V jednom z tech domecku byla hospoda pro mediky Dr. Voják. Myslím, že to byly driv kasarny nebo neco takoveho, proto ten nazev

Lenka22 no a taky na to šílený studium, ten šok z nástupu do praxe, hrůzný systém a v neposlední řadě finanční ohodnocení... páč ty cifry, kterýma mává tisk rozhodně (paušálně) nesedí, mrk mrk . Teoretický ústavy byly dřív součástí vojenskýho cvičiště v Motole- otec tam absolvoval část vojny při škole (zbytek odkroutil učením ve vojenském učilišti v Nitře, odkud si přivezl mámu). Je to kousek od tramvajové zastávky Motol- v kopci po pravé straně, když hledíš směrem k městu.

 Každopádně medicína, aspoň některý obory, jsou jen pro silný nervy. 

Obdivuju, že se najdou takoví lidé, kteří tyhle obory zvládnou. 

Mně chemikářka na gymplu nutila vojenskou medicínu! Ta druhá naštěstí jen obyčejnou, ale ze mě by asi dobrá doktorka nebyla. Já bych teď mohla dělat leda kriminálního laboranta, co strčí modré vlákno do spektráku a zahlásí, z jakého modelu auta ten kobereček, co do něj byla zabalená mrtvola, pochází. 

mnum marieu tuším, kde to asi bylo. Nebyl Motol postavenej Němci za války jako lazaret nebo tak něco? Já si M. pamatuju, když byla nemocnice ještě právě v těch starejch barakách, přesněji si pamatuju gynekolologii, resp v těhotenství jsem tam chodila. Ta část pro dospělé se asi teprve stavěla, to už nevím. Bylo to v roce 1992.

marieu Tohle uz je hodne sila, to jsem samozrejme nezazila, ale se mnou deti zacaly vic mavat az ted, kdyz mam vlastni. Je to otrepana fraze, ale je to tak. U nas doma si pamatuju obedovou klasiku, kdy tata vypravel prihody ze zachranky. Sebevrah versus vlak, mamka z nas byla na prasky. V 15 jsem od nej treba dostala Historii trestu smrti atd. Tak jsem byla takova rekneme lehce pripravena. Ale jak jsem delala saloveho anesteziologa, tak tam toho utrpeni moc nevidime, nezname ty pribehy nastesti. Cilem je zajistit maximalni mozny komfort pacienta a pak ho predat dale. Je to hodne odosobnene a ted covid jsem cely doma. Naopak jsem az fanaticky milovnik zvirat a trapi me snad vsechno. Kdyz jsoubzreba zaplavy, tak moje prvni myslenka je, a co bude se zviraty . Proto jsem veterinu vzdala, na to bych psychicky nemela.