Já se s člověkem s nějakou osobnostní poruchou potkala, je to pár let. Myslela jsem si, že jsem získala úžasnou kamarádku. Byla chytrá, opravdu chytrá, vzdělaná, obrovský přehled... jak moc se mnou manipuluje jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy už jsem jí půjčovala peníze, vozila ji kde všude (protože ona si auto samozřejmě brzo koupí, jen co dodělá to PhD a udělá si řidičák), řešila její dluhy, pomáhala jí prodat domek a sehnat něco jiného někde jinde, pomáhala se stěhováním - a přitom pořád poslouchala historky, jak úžasné má kamarády, jak s nimi dělala to či ono - a posléze zjišťovala, že není všechno zlato co se třpytí. Jediné, co zůstalo, byla hrozná pachuť z toho, že jsem byla tak pitomá a skočila jí na to. Nebyla jsem první a myslím, že nejsem ani poslední. Teď figuruju někde v tom davu "úžasných přátel", které ta dotyčná "má" a o kterých vypráví další "oběti". Mně to stálo dva roky, kdy jsme ji já (a ještě mé dvě kamarádky, které se k tomu dostaly jak slepé k houslím) tahaly z bryndy. Když jsme ji z té bryndy vytáhly, pomohly jí zařídit nový domov, odmakaly na jejím novém bydlení x hodin a situace se uklidnila, zjistily jsme, že ta dotyčná nemůže žít bez toho, aby její život nebyl plný dramatických situací. A začala je vyrábět nám - stejně tak, jako je vyráběla těm před námi, kteří ji tahali z bryndy před tím. Scénář se opakoval - vždy ji někdo vytáhl z bryndy, postavil na nohy a ve chvíli, kdy se vše uklidnilo, ona začala dělat těm dotyčným zle, rozhádala se s nimi a postupně se zas dostala do nějakého maléru, pověsila se na další lidi, ti ji vytáhli z problémů, situace se uklidnila, ona se s nimi rozhádala... Bohužel to vše jsme se dozvěděly až pozdě, to už jsme byly ve fázi rozhádání se. A samozřejmě odešla i s dluhy, které nikdy nesplatila, a vinny jsme byly samozřejmě také my. Má to jedinou výhodu, po téhle zkušenosti už podobného člověka poznám na sto honů, stačí aby párkrát promluvil a ve mně zvoní poplašný zvonec a utíkám co můžu. Řekla bych, že tam bylo ve hře histrionství (a to jak její, tak zřejmě i její matky, ale to kdo ví, protože téměř vše, co ta osoba vykládala, se časem projevilo jako bájná lhavost). Byla to pro mne obrovská škola, nikdy jsem se s tím napřímo nepotkala a fakt jsem netušila, jak lehce jsem zmanipulovatelná. Teď už je mi jí jen líto. Turbulentně lítá životem, nikdy nepřipustí, že chyba by nemusela být v těch okolo, jak pořád tvrdí, ale také trochu v ní.