continuity ok.

Lilly_Ku Z příspěvku continuity mám naopak pocit, že píše o tom nebát se žít po svém, tak jak každý chce. Neemptatickyi vůbec nepřijde.

Sairon To je mi líto, musí i to být těžké i v dospělosti

notna já to tak už beru, že je problém psané komunikace a těch různých zkušeností. 

Zajímavé je, že v tom příspěvku, který Lilly_Ku tak nadzvedl, jsem se to celé právě snažila nějak, asi neúspěšně, vysvětlit.

Lilly_Ku ta mentální zátěž se určitě dá přerozdělit, aby větší podíl měl muž. Akorát je to ztížené tím, že žena to dítě porodí a ze začátku pečuje víc a tím pádem ta zátěž automaticky přejde na ní. A potom teda někdy musí dojít k tomu přerozdělení.

Já si dřív myslela, že tak dlouho doma s dětmi nebudu. Ale nakonec jsem, všem nám to vyhovuje, i když s tím třetím už si plánuju, jak se budu vracet rychleji (haha, uvidíme za pár let). Mentální zátěž je především na mě, i když musím říct, že muž se taky snaží. Mně to vyhovuje a jemu taky no. Ale když přemýšlím, jestli bych to chtěla být já, koho po příchodu z práce ještě čekají natěšené děti a přecejen nějaké činnosti v domácnosti, tak ani omylem

notna Super, 24 let. A taky jste vyfasovali brožurku Hovory o lásce od Mudr, Květoslava Šipra? Já na ni teď narazila při uklízení knihovny. 

Ja jsem ten svuj prispevek nechtela rozepisovat, ale to, co doplňujete, kazdodenni pece ci starost, maji ty pary rozdelene, cili navzajem se dovedou zastoupit ci jak to popsat. Prostě maji to tam a muzska ci zenska starost je vyrovnana. Ale hlavne diky tomu, že se tam jede v HO a podnikani bez nutnosti chodit denne do háku ve smyslu byt 8 a vic hodin mimo domov.

Ja sa priznam, ze mi nie uplne vyhovuje, ze je vsetka mentalna zataz v rodine na mne. Ale vacsinu veci sambovi prenechat nechcem, resp.kebyze sa do toho nepustim ja, nebolo by to nikdy. Ved ja musim objednavat k zubarovi aj jeho, inak by tam nesiel . Ku koznej s rosaceou som ho musela dohnat tiez ja. Vyvazuje to inymi vecami, je skvely otec aj sambo,  ale obcas by som rada tiez vsetko z hlavy vypustila a nechala na niekom inom (nie na nom ).

notna continuity díky, nemít děti, tak si myslím, že jsem s tím pohodě, prostě je to sr_č a já ho v životě nepotřebuji. Od cca 3 let jsem vyrůstala s taťkou, který sice nebyl biologický, ani ideální, ale i tak jsem ráda, že se nás s mamkou tenkrát ujal Teprve děti ve mě probudily ohromnou schízu, že na jednu stranu mě to mateřství fakt nenaplňuje, dost času spíše obtěžuje, ale zároveň až nezdravě lpím na tom, aby se děti nikdy necítily tak jak jsem se cítila já. Na terapii chodím (i když spíše kvůli věčně nemocným dětem nechodím) a zatím žádné výsledky nepociťuji,asi to bude na dýl... Ale aspoň mám sama pro sebe "omluvenku" když si občas připadnu jak magor

k tématu :

kdybych měla manželku

stes My chodime do haku a taky se o kazdodenni veci delime. Presto jsem byla 3 roky doma prevazne ja a nelituju /mela jsem moznost kratsiho uvazku, prace z domova a postupneho navysovani na plnej/. Neco mi uteklo a hodne jsem ziskala. Plus se to deleni nestalo automaticky, muz na to z domova rozhodne zvykly nebyl, nekdy to bylo a jeste je...slozity. Cokoli, na cem se dva domluvi, je ok. Urcite nejsem priznivcem toho, aby mi nekdo prikazoval, kolik mam na rodicaku stravit ja a kolik muz, protoze tak je to prece "spravne". 

Garfie Já to s těma dětma měla stejně jako ty :-). Já o tom vlastně nepřemyšlela,  jako jestli je mít, nebo ne. Ale velkou roli v tom určitě hrála revoluce, otevřel se svět, já odjela do Ameriky, bylo tolik výzev. A já najednou byla těhotná :-). Kdyby se to tehdy nestalo, tak děti asi nemám. A dnes jsem šťastná, že mám aspoň jedno. Teď  mám samozřejmě to nejlepší, když jsem babička. To je fakt super :-).

Lilly_Ku A nemáš pocit, ze ten mental load je na ženě (ve většině případu), i když tam nejsou děti? Respektive takhle, z moji zkušenosti a i z pozorování páru kolem sebe, to tak měli i před dětmi.
Já sama měla osmiletý vztah, kdy se očekávalo tradiční rozdělení a ten mental load byl hodně intenzivní. Děti jsem tehdy moc nechtěla, Respektive furt jsem to odkládala, až jsem se rozešli. Až časem mi došlo, ze jsem se podvědomě bránila tomu "strávit zbytek života jako hospodynka u plotny", což by mě s tehdejším partnerem 100% čekalo a ještě teď mi (doslova) běhá mráz po zádech, co jsem mohla mít za život. 

V současném vztahu to máme přeskládané rozhodne líp, muž teda občas nadává, některý "sféry vlivu" se mu úplně nepozdávaj, ale u tak je to nebe a dudy. 

Jeden příklad ze včera - kamarádka se stejně starým miminem se nám chlubila, ze manžel už poprvy koupal. Mají třetí a miminu jsou už tři měsíce. Vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Vlastně obě moje děti koupal muž dřív, než já (asistivala jsem u toho, ale držel on). Já fyzicky slabá a roztresena po porodu ... přišlo mi úplně přirozené, že to ty první dny a týdny převezme on. 
No někdy mám pocit, ze ziju v úplně jiném vesmíru.

MP Meri no to spíš ona žije v jiném vesmíru. Už můj táta koupal svoje děti od mimin, co vím, tak to byla jeho práce. Tohle mě taky vždycky překvapí, neznám to teda z blízkého okolí, ale pořád si pamatuju rodinu s dětmi tak 2 a 4 roky, kdy tatínek měl s nimi zůstat ještě na hřišti. Tvářil se, že je to mise, jak letět na Mars

Sairon no to tak už je, že vychova dětí z nás ty zasunuté problémy prostě vytahuje.  

Já to teda beru jako velký benefit rodičovství, že mě ty věci nutí otevírat a řešit. Je fakt, že až takovou zátěž, s jakou se pereš ty, tam asi nemám, takže toto se mi asi říká lehčeji a zároveň mám přesvědčení, (hraničící s vírou takže se mi to blbě vysvětluje), že našim úkolem je celý život se učit a růst. 

Kdysi to krásně napsala Sweet Potato už 18 let se učím být matkou. Hrozně je to tehdy oslovilo. 

MP Meri to ma spíš jinak ta kamarádka. Ale těžko to nějak  soudit takto z jedné věty, ale divné to je. 

continuity Tohle jsem myslela tím, že jsem hodně získala. A pořád je to v procesu, puberťáci otvíraj dveře, za který se člověku vůbec nechce...

mirajo jj tohle a ještě nesmrtelnost

Evaeva Hele nevím, v moji bubline je to tak pade na pade. Je nás cca 6-7 kamarádek a 3 chlapi jsou z myho pohledu úplně nemožný, o dětech prohlasujou, že to je starost manželky a sami si neuměj zabalit ani kufr na dovolenou. Pak máme jedny, který to maj úplně prohozený, ona ředitelka firmy a on se stará o chod domácnosti a pak jsme my ten zbytek, kde to máme ty role dost promichany, ale je to víceméně rozloženy ta péče mezi oba rodiče. 

MP Meri Přiznám se, že si moc nepamatuju, jestli muž sám koupal, mám na to období nějakou milosrdnou mlhu /řešila jsem zároveň těžce nemocný rodiče/.  Spíš jsem tu pomoc začala potřebovat ve chvíli, kdy už jsem víc pracovala, neměli jsme téměř možnost hlídání a já byla víc a víc unavená. Prostě některý dost zásadní věci je potřeba párkrát za život i dost přenastavit a být toho schopnej. Ne hned, ne pod nátlakem, ale samo to taky nezařídí.