Evaeva My byli šíleně mladí, přišlo mi to právě jako děsně bláznivý a že to může dopadnout dobře. Tak bylo nutné dohodnout vše. Letos máme 24. výročí A ty naše dohody se v čase už pozměnili. Ale teda naposledy jsme probírali, kdo a jaký chce pohřeb

Karja To to vím, že muž by do bot nepraskl ve smyslu, že by opustil dítě a neplatil. My spíš se domlouvali, kdo a jak by ho měl. 

notna mě to taky přijde dobrý se o tom pobavit. 

Taky třeba o nějakém finančním uspořádání. Jasné, asi se ve 25 nedomluvim na tom, komu prípadne po rozvodu dům, ale třeba o tom, že se chci vrátit po porodu do práce co nejdříve to půjde/ očakávam, že budu doma minimálne dokud děti nepůjdou do školy, by se myslím mluvit mělo. 

Garfie opravdu jsem je chtela a hodne, zhruba do triceti.

kvuli jinym problemum jsem zacala chodit na terapii a cim lip mi bylo, tim vic jsem zacala citit, ze to vlastne byla spis touha uniknout aktualnimu zivotu. velmi zhruba receno.

ja mam vseobecne problem akceptovat takovy to tradicni rozdeleni roli, kterymu se u deti moc nejde vyhnout.

Mela jsem 6 let pritelkyni, tam bych si i dokazala predstavit, ze budeme mit dite, ona se bude starat a ja budu vydelavat.

Jinak v heterosexualnich vztazich vidim kolem sebe, jak tezke je se z tech stereotypu vymanit (pokud tomu dotycnemu nevyhovuji). a jak nevyhodne - z meho pohledu - je to usporadani pro zenu.

pisu fakt jenom svuj osobni pohled na vec, nedelam si narok na obecnost. kazdy by si to mel zaridit dle sveho gusta.

vlastne uz jako mala holka jsem chtela byt kluk. ne proto, ze bych se citila lip v muzskem tele, ale proto, ze ve vsech knihach, co jsem cetla, delali kluco mnohem zajimavejsi veci.

ty knihy uz se od te doby doufam trochu posunuly :)

Lilly_Ku tohle mi říkal i kamarád, ze když měl přítelkyni, automaticky vplul do genderovych stereotypu, který měl nastaveny z domova, až ve vztahu s chlapem si to najednou museli nějak prehazet a nastavit od začátku 

Lilly_Ku ja ve svem okoli i rodine vidim,že pokud se dva dohodnou,sterotypni a tradicni usporadani neni nutne. Zjednodusene, matka batolete klidně na vikend odjede, protoze proste potrebuje vypnout. Otci to nevadi a je pro,protoze vidi, že to nicemu neškodi, naopak. Znam 3 takove páry.  

stes to nerozporuju, mi ale nejde o vypadnuti na vikend, spis o kazdodenni nastaveni, peci, mental load apod.

Lilly_Ku ono to otočit jde, ale fakt to chce, aby žena pak zaistila rodinu ekonomicky. znám český pár, který momentálně žije ve Švédsku a mají to přesně obráceně, jako Garfie manazerka je manželka a muž se tam víceméně stará o deti. 

Osobně si myslím, že role pečovatele a manažera domácnosti je v tom extrému stejně "nevděčná"  jako ta odpovědnost živitele. Jako nejlepší mi vychazi, když je to nějak vyvážené s možností to dočasne prohodit, protože to dává páru lepší flexibilitu a adaptabilitu na životní problémy. 

stes kdyz ono nejde o vypadnuti na vikend a ze to otci "nevadi", ale jestli jsem to automaticky ja, kdo si pamatuje, co ma mit dite v batuzku do skolky, jak velky nosi boty, jestli potrebuje novy teplaky a co budeme mit k veceri, kdy prijde pani na uklid, a jestli mame doma dost polohruby moukyjo a co koupime k vanocum tchanovi!

Lilly_Ku Máš úplnou pravdu. stes Já si myslím, že to co popisujes, je něco úplně jiného. Já teď taky můžu vypadnout na víkend a tak, ale rozdělení rolí máme velice tradiční. 

711990 to záleží. U nás si velikost bot nepamatuje nikdo, ale naštěstí to píšou na podrážce. Na keenech ne a je to velký prúser.

Ale chápu, jak to myslíš, ale toto lze asi nějak domluvit, já třeba byla s dětma na prevenci u lékaře naposledy v 18 měsících, pak chodil chlap až do loňska. A protože byl v tom špitále, musela jsem já, a teda velký špatný. Očního ani nevím, kde mají a k zubaři taky jezdí muž.

S kontrolou aktovek jsem skončila kolem prvního pololetí a pokud se někdo u nás zeptá: máte na zítra nachystáno?, já to určitě nejsem.

Je to často i o tom kolik si toho vezmeš, protože často stačí jen připustit, že to nebude "podle mě". 

711990 presne :)

Jinak proč tady o tom pořád dokola píšu je, že si myslím, že není nutné čekat, než se nějak změní společnost kolem nás, prostě je lepší začít žít tak, jak chci já bez ohledu na kolegy v práci.

Jsem spíš příznivec evoluce a změny na svým dvorku než čekání na nějakou společenskou změnu. Hlavně dost věcí můžu udělat už dnes večer většinou a výsledek je i docela rychle a ne až v příští generaci. 

vlastne uz jako mala holka jsem chtela byt kluk. ne proto, ze bych se citila lip v muzskem tele, ale proto, ze ve vsech knihach, co jsem cetla, delali kluco mnohem zajimavejsi veci.

​Tohle jsem mela taky :)

Ja si i myslim, ze kdybych byla muz a mela zenu, ktera by chtela deti, tak bych je asi mela. Jeden z duvodu, proc je nechci, je ta fyzicka stranka. Tehotenstvi s porodem me svym zpusobem desi, prijde mi to jako velky zasah do telesne integrity. 

Jinak proč tady o tom pořád dokola píšu je, že si myslím, že není nutné čekat, než se nějak změní společnost kolem nás, prostě je lepší začít žít tak, jak chci já bez ohledu na kolegy v práci.

Jsem spíš příznivec evoluce a změny na svým dvorku než čekání na nějakou společenskou změnu. Hlavně dost věcí můžu udělat už dnes večer většinou a výsledek je i docela rychle a ne až v příští generaci. 

​Vidím to úplně stejně. Myslím, že už jednou jsme se tu na tom shodly.

Proč žít s partnerem, který to má jinak nastavené než já a pak skuhrat na společnost. Jako společnost máme , co zlepšovat, to rozhodně ano. Ale dobrý je začít i u sebe.

My jsme měli mateřskou s mužem cca napůl. Ani jeden jsme nepřestali úplně pracovat, ale oba to omezili tak, abychom se podělili i o dceru a domácnost. Tehdy přišel o víc peněz muž, ale na mizině jsme nebyli. Chápu, že někdy jsou profese nebo existenční problémy. Ale většinou  jde žena z práce automaticky ona a čeká se, že stát to bude nějak nařizovat zhora tu rovnoprávnost.

rasaNori SaironHlavně to neříkejte před dětma nebo příbuznýma, který neuměj držet pusu zavřenou. Ač to chápu, že se to tak někdy v životě přihodí. To nadělá strašný bordel v hlavě. Mám takovou kamarádku, je to moc smutné, nedokáže se z toho vymotat celý život  

​Neboj, sama jsem z jedné strany nechtěné dítě a v pubertě mi to dalo dost zabrat. Občas si říkám jestli ten vztah k dětem není taky dědičný

Jinak proč tady o tom pořád dokola píšu je, že si myslím, že není nutné čekat, než se nějak změní společnost kolem nás, prostě je lepší začít žít tak, jak chci já bez ohledu na kolegy v práci.

Jsem spíš příznivec evoluce a změny na svým dvorku než čekání na nějakou společenskou změnu. Hlavně dost věcí můžu udělat už dnes večer většinou a výsledek je i docela rychle a ne až v příští generaci. 

​nevim, jestli reagujes na me. nic o cekani na spolecenskou zmenu jsem nepsala. deti nemam z mnoha duvodu.

postradam ve tvem prispevku nahled a empatii k jinym zivotnim osudum, nez je tvuj vlastni. 

to ze nejaka cesta je resenim pro tebe neznamena, ze je automaticky vhodna i pro ostatni nebo jedina spravna.

Sairon

Chtěla bych tě obejmout.

"Dědičné" ve smyslu, té na ně přenášíš své trauma to je zcela určitě. Ale nejsem si úplně jistá, že cesta z toho ven je dělat, že se nic neděje. Možná nějaká psychoterapie? Protože když to vyřešíš v sobě, pomůžeš i dětem. Přeji ti, aby to pro tebe byla příležitost to zpracovat než balvan, který musíš nést. 

Lilly_Ku vždy tě ani neoznačuji. 

Že nemáš děti plně respektuji a o tom můj příspěvek vůbec, ale vůbec není.