continuity tak jasné, počúvam o umývaní okien, upratovani špajze,  upratovani balkóna.  Vtedy dávno to bolo kvôli bežnej údržbe kúpeľne, záchodu,  atď, a pritom som tam nebývala.  Okrem toho počúvam, že som lenivá gazdiná (som) a že som tak nebola vychovavana.  Pre mňa to bol veľký okamih v živote, keď som (už ako dospelá) zistila, že nie všetko sa musí robiť v okamihu, keď je to vyslovene. 

letfenixa

Já jsem TAK vděčná za svoje rodiče!!! (a ne že bych si na ně někdy nestěžovala....)

letfenixa já si tvůj příspěvek musela přečíst několikrát, jestli se mi to nezdá.

Ty musíš mít touhle dobou svatozář a nervy jak z ocele.

Mha

Garfie ďakujem

Viete, čo je na tom ťažké? Neprenast to do vlastného rodičovstva. A ubrániť vlastnú výchovu.

Nedávno MP Meri písala, že chce synovi zaviesť nejaké domáce povinnosti. A ja často nad tým premýšľam. Zatiaľ som sa rozhodla, že syn nebude mať dom.povinnosti napevno, ale také, ale vyplynú zo situácie.  

letfenixa

Myslím, že je to nejtěžší. Ne opakovat chyby rodičů (ale vyrobit si chyby vlastní).

U nás ty domácí povinnosti jsou dané napevno, něco jako excelová tabulka, ale v tom našem počtu to jinak nejde. Ale jak psala výš Blanka,

tak se můžeme pak těšit na ta pozitiva po odchodu dětí z domu (za dlouho = dlouhé těšení :) 

letfenixa Já normálně vůbec nerozumím tomu konceptu. Já sice teď taky vedu dvě domácnosti, ale protože to táta se svými zdravotními problémy už nezvládá sám. To o čem píšeš je pro mě úplně jiný vesmír o jehož existenci jsem doteď neměla vůbec tušení.

Jimik keď mama ležal A skoro mesiac v nemocnici, tiež som viedla 2 domácnosti, ale v klude. Ona je hrozný šéf vesmíru, a nedá si povedať, že stačilo. 

letfenixa To jsou šílenosti

O dětech a domácích pracech mám takovou zkušenost, že moje mamka jako malá měla hroznou drezúru a proto pak, když měla nás s bráchou, tak po nás nic moc nechtěla a měli jsme dost volnosti. Bylo to fajn, ale v dospělosti musím uznat, že moje návyky jsou dost špatné, a musím se např. vyloženě soustředit i na to, že si mám po sobě uklidit hrnek

Tak a teď jak vychovat ty prcky, aby si nevšimli, že jsrm úplně nemožná

Kokoska Mě taky :-).

Nadja Kochanski no upřímně, po mě se ten úklid chtěl... a hrnek taky neuklizim automaticky.

U nas doma (u rodicu) se uklizelo velice moc a my deti jsme se musely zapojovat. Ja k tomu mam o dost vlaznejsi pristup, jestli je prach nekde na polickach, zejmena na tech, kam nevidim, nebo jestli umeju okna 2x rocne misto 6x, to mi fakt je jedno. Ale nesnasim takovy ten neporadek, kdy se vsude neco povaluje. Na to je mistr muj muz (momentalne koukam na slanku na stolku v obyvaku) a dost me tim stve.

Kokoska to bys u nás umřela. Ale to má každý jinak, mně to žíly netrhá, ale nesnáším bordel ve skříních

Jak přistoupit k dětem zatím nevím, obzvlášť když vidím, že jeden se zapojí, když uvidí, že je něco třeba, a druhý bude ten typ, co si nevšimne ani hory špinavého nádobí na lince. My měli jednu dvě povinnosti, které jsme si mohli vybrat a ty pak plnit.

letfenixa to teda nechápem, myslim ze ked mas svoju domácnosť , tak si samostatná bytosť a robíš sj to ako tk vyhovuje hlavne tebe. Pochopila by som prosbu o pomoc v chorobe, alebo ked je to niečo nárazové, ale požiadavka na upratovanie ako také mi je teda proti srsti. Ty musíš mat nervy zo železa. Mas iné starosti a nie ťahať ďalšiu domácnosť. Aj tak máš naložené viac ako dosť. 

Rada by som ťa aspoň objala

Evaeva ono je neco jineho, kdyz jsou v byte deti nebo jen dospeli. Samozrejme, kdyz byly deti male, taky byly  roztahane hracky apod. Ale nejak jsme to vecer vzdycky aspon trochu usmernili, aby o to clovek neklopytal vsude. U nas doma jsme nedavno taky meli v obyvaku postaveny domecek ze stavebnice asi 3 tydny. Povedl se tak hezky, ze mi bylo lito to rozebrat. Az prisla jina parta, pouzili to do jineho projektu, ktery ovsem na zaver totalne rozmetali.

Kokoska hračky jsou jediné, co uklízíme každý večer Já to nemůžu házet na děti, takové ty zakramařené poličky, tašky v chodbě a na pracovním stole milion nutných věcí, to jsem měla i před nimi. Nádobí do myčky a podobně, to uklízíme samozřejmě denně, ale ty krámy

U nas bolo upratovanie pevne dané, v tej dobe v monom okoli bezne každá sobota bola pre domáce práce. 

Ja už vo svojom som to riešila inak, upratané bolo tak akosi stále a priebežne, nejaké termíny na umývanie okien alebo pred sviatkami išli mimo mňa. A teraz čím som staršia, tým viac to mám u prd....

Hlavne žiadny stres. 

No nevychádza mi to síce, ale snažím sa. A zijem hlavne celý život s bohemom, to človeka vycvici. 

Ja jsem nikdy nejak nepremyslela jestli deti chci nebo ne, proste jsem pocitala s tim, ze je jednou budu mit. Ale dost dlouho jsem se odhodlavala ke druhymu, nebyt prerazeni v praci a hodne velke nespokojenosti na nove pozici, asi bych se nerozhoupala. A jak jsem ted rada, ze byly dve! A vlastne i kdyz byly male. Jen teda tehotenstvi mi prislo jako desnej vopruz, strasna doba, zadny "nejkrasnejsi obdobi v zivote zeny".

​Ono tenkrát to tak nějak patřilo k životu, jako ta dovolená v Jugoslávii a škodka Těhotnejch nevěst byla snad většina (a zakrátko rozvedenejch taky).

Já jsem děti chtěla, to poslední kvůli neúspěchu zvlášť úporně, ale myslím že by se celkem nic nestalo, kdybych zůstala bezdětná - zvykla bych si na bezstarostnej život poměrně lehce (akorát bych teda neměla zřítelnici!)

Ten proces vedoucí k získání potomka totiž považuju za zvlášť odpornej, dneska bych do toho nešla ani za zlatý prase. Ty věčný prohlídky a úkony kolem toho, no fuj hnus. Ale mladej člověk holt víc vydrží...

Hele, a jak to vypadá, ta Kuchařová v tom nakonec bude nevinně, von to vynes asi někdo jinej a božský Ondřej nebude takovej světec, jak prohlašujou jeho kámoši. Kuchařovou celkem chápu, že se snaží o anulaci. Bez ní nemůže uzavřít další manželství (leda na úřadě, těm je to fuk), už nikdy, dokud je první manžel naživu... a jestli stojí o církevní sňatek, tak nemůže jinak. A samozřejmě, bez pádnýho důvodu (čím odpornější, tím líp ) žádná anulace nebude...

Evaeva pracovni stul se nepocita! Ale papiry z jidelniho stolu uz jsem teda soustredenym dlouhodobym natlakem naucila uklizet. Ono to samozrejme taky neni tak, ze by absolutne vsechno bylo uklizene, ale spis to jsou porad pouzivane veci typu rozectena knizka nebo pleteni. 

barbucha me by byla ta bezdetnost asi mrzela, ale co by bylo stoprocentne nesnesitelny, reci moji mamy. Dokud jsme bydleli v podnajmu, tak se drzela, ale jak jsme dostali byt, uz to s ni zacalo lomcovat. 

barbucha na žádný prohlídky chodit nemusis, nezijem v totalitě