jasne, to je druha otazka, jestli to funguje nebo ne. ja chtela jen rict, ze tyhle kampane nejsou nositeli zadnych hodnot, ve konecnym dusledku nechcou propagovat prirozenou nebo jakou krasu, ale proste vyuzit nebo i vytvorit nejakej fenomen a vydelat na nem, nic dalsiho za tim neni.
to je jak ikea se svym multikulti katalogem v evrope, a v izraeli pro ortodoxni zidy vydali verzi, kde vubec zadny zeny nebyly.
No tak to je jasný, že to nemá žádnej altruistickej základ, ale stejně tak I'm Not Angel kampaň, ta se tváří jako zvedačka sebevědomí pro tlustější ženy a evidentně jim to spousta lidí žere, jediný co za tím je, je vytěžit trh obézních dam, zlatej důl, ty jinak za hadry neutrácej.
Zajimalo by mne, jestli vidite ten paradox v tom, jak se rada pridavate k povzdychum nad tim, jak se ty 'tlustosky‘ muzou citit spokojene (ci jak vas prechazi chut na jidlo) a tim, ze tu opakovane prezentujete nizke sebevedomi kvuli sve postave.
ja nejsem kovana v techhle filozofickych otazkach, ale neni problem v tom, ze momentalni vsudypritomna reklama vytvari nejaky zdanlivy obraz "reality"? proste muzem si za to sami, ale nejak to nejde uplne odfiltrovat, tuhle jsem si vsimla, jak se mi ve starych filmech zdaji ti lide osklivi-jenze oni jsou normalni! ti v dnesnich jsou nerealni, ale my mame tendenci se s nimi pomerovat jako by to byla skutecnost
O těchhle kampaních se hodně píše, ale je tam ten efekt, že prostředek přeroste produkt, ta reklama je známá, ale ve finále nikdo pomalu neví na jakou je značku.
Úplně nejvíc jsem cizí postavy řešila, když jsem stála nad propastí anorexie. Naštěstí jsem včas udělala krok zpět. Myslím, že některé tady mají problém.
jo, urcite, to tema reklamy jako "lepsiho sveta"... formuje nas to, co vidime kolem, reklama je vizualni a obrazy vyvolavaj v lidech emoce, jak prakticky.
ja onehda koukala na Freddieho Mercuryho, jak ma strasny zuby a presne nad tim jsem taky premyslela 
Já je nejvíc řešim, když vim, že bych měla otevřít něco do čeho se mi vůbec nechce, jsem líná jak veš a přesvědčuju se, že zejtra budu rychle dělat a dvakrát dělat, mám problém
ja se treba o Ashley Graham dozvedela az tady, proto sem chodim si rozsirit obzory
Miluju "starý" britský seriály, Hercula Poirota například! Hezká upravená mladá žena, lodičky, šaty, kabát, rtěnka, ale normální lehký vrásky třicátnice.
Tak to uzavřem, známe asi rčení "Až tlustý budou hubený, hubený budou studený." Já mám dva výklady a nevím kterej je správnej:
A) tlustý nikdy nezhubnou, protože nemaj vůli a disciplínu
B) přijde hladomor a tlustý maj zásoby
Co byste mi poradily?...ne ať jdu něco dělat prosim, to vim
ja myslim, ze ty tlusty modelky a vubec reklamy na souvisejici produkty tvori minimalni procento obratu. asi generujou dost pozornosti, ale podle me to skoro nesype.
pro modni prumysl je milionkrat lepsi znejistela zenska, ktera si furt mysli, ze ma na sobe co vylepsovat, panc tý se nejlip prodava.
Radim ti nasledovne - abys predesla vyse zminenymu proroctvi ve rceni vyse, udelej si poradny zasoby - samozrejme ne na tvem bozskem tele, ale doma ve spizi, mozna i nejakej detasovanej bunkr by to chtelo 
To kdybys nahodou musela opustit domov.
Jako bonus by pak bylo, ze ty tlusty by urcite zhubly, vule nevule!!
Mame se krasne, kdyz muzeme resit takovy kraviny 
A která nebude za hladomoru tlustá, ta se dostatečně nesnaží!
Většina z vás ví, jak teď vypadám. byla jsem oplácané dítě i puberťák. Od 16 do 46 jsem byla poměrně štíhlá, pořád nějaké diety a cvičení, ale vždy jsem měla boky a zadek. Nebudu vypisovat, jak jsem se dopracovala k dnešní váze. Ale proč tedy pišu. Nemůžu říct, že jsem se svojí postavou spokojená, to fakt ne. Ale mám se ráda taková, jaká jsem. To fakt není klišé. Neřeším se a netrápím se tím. Myslím, že jsem i našla svůj styl v oblékání, cítím se v něm dobře a sebevědomě v tom pozitivním smylu slova. Prostě, jak se říká, každý tu svou postavu musí umět nosit.
Jedna moje známá říká, já už jsem štíhla byla a já tedy taky
