andulka01 I německá jména jsou některá 2x a 3x takový Roland a Peter jsou dost populární. 

Příjmení tam dávat ani nechceš, kolikrát to neumím správně přečíst (německé ještě jo, ale kdo umí správně výslovnost rumunských jmen?)

Som jediná, komu nevadí, ak je v kolektíve viacero ľudí s rovnakým menom? Na ZŠ som v triede nemala menovkyňu (v reále sa nevolám Dorota, to je prezývka), na strednej sme boli štyri + triedna, na VŠ nás bolo v krúžku cca 12, z toho 3 sme sa volali rovnako, v práci sme malý kolektív, ale aj rak sa stalo, že sme mali menovkyne, hoci nemali tie najpopulárnejšie mená. Za mňa radšej meno typu Ján, Michal, Peter, Samuel, Zuzana, Anna, Simona a pod. ako exotické mená typu Haštal (dodnes som netušila, že také meno existuje), Kordula, resp. mená typu Charlota, Olívia, Vanessa a pod. Mnohí chcú originálne meno pre svoje dieťa a nakoniec sa aj tak v škôlke či škole stretnú viacerí s tým istým menom podľa toho, aká módna vlna vládne v dávaní mien.

dorota právě že vůbec, teď je hrozně široký rozptyl od Petra po Vendelína. V synově třídě je akorát jedno jméno dvakrát, u mladšího žádné. Ty jmenovci jsou hrozně nepraktický, musí se vymýšlet přezdívky nebo různé varianty (na to je ten Jan ještě dobrý)

dorota tak vadí, nevadí. když si na videokonferenci a řekneš Jakub nebo Roland nebo Adrian ozvou se ti najednou dva, tak je to poněkud nepraktický. Nemůžeš se podívat na toho správného a tím to rozlišit. Navíc se dost často nepoužívaji ty různé domácké podoby jmen nebo pak takové, že je to ještě horší. 

Takže ti zbývá to příjmení a to když je Cojocaru, tak to stejně vyslovíš blbě a zas se neví, který to je. Oslovujeme se hlavně jmény, to se v ty Evropě nějak poddá, ale to rozlišení je občas komplikované. 

Evaeva u mladšího jsou ve třídě tři Vojtěchové, u staršího dva Šimoni. Asi je to jak co a jak kde.

dorota Haštal je staročeské jméno, dokonce je i svatý.

brrr Domyslela som si, že asi ide o staročeské meno. Len som ho ešte nepočula.

brrr jo jasně, ale ten rozptyl je fakt větší než před dvaceti nebo padesáti lety. Myslím, že šestkrát stejné jméno ze třiceti dětí, jako to měla máma, už se asi nestane.

dorota Mě pobavilo, že Samuel je pro tebe běžné s třeba Vanessa exotické :-). 
Pro mě je většina jmen v pohodě, když to není v kombinaci s nevhodným příjmením. (Znala jsem třeba Nicka Guláše).

Janů máme v rodině pět a každému říkáme jinak :-). Jane, Honzo, Jeníku, Janku, Johane :-).

EvaevaJa sa s tým stretávam v praxi, pôsobím v školstve. Viem, že v súčasnosti je rozptyl mien veľký. Ale ani to, že rodičia dajú dieťaťu menej bežné, resp. originálne meno, neznamená, že sa nemôžu aj v relatívne malom kolektíve v škole, krúžku či v práci stretnúť menovci (pokiaľ to teda nie je vyslovene exotické meno ako Haštal, Eudoxia a pod.).

Tak my jsme dali dítěti takové obyčejné, ale málo používané jméno, i podle statistik, za celý život jsem jenom z doslechu znala jednoho jeho nositele, a teď kam se vrtnem, vždycky tam má jmenovce. 
Já mi manžel máme dost obyčejná jména a třeba v mé VŠ skupině 7 lidí, se kterými se pořád vídáme včetně partnerů, mám jmenovkyni a její muž se jmenuje stejně jako ten můj. Rozlišují nás jako velká/velkej a malá/malej, protože já jsem asi o 3 cm vyšší než ta druhá a muž asi o 15 kilo svalů těžší než ten druhý

999 Samuel je na Slovensku cca posledných 20 rokov dosť populárne chlapčenské meno, v rebríčku mien patrí v posledných rokoch myslím medzi 10 alebo 20 najčastejších, ktoré dávajú chlapcom. Preto som ho označila ako bežné. Mám pocit, že v ČR sa až tak často nepoužíva, môžem sa však mýliť. Meno Vanessa nevnímam ako exotické (zle som sa vyjadrila), ale ako módne meno, ktoré k nám prišlo z cudzích jazykov. Viackrát som sa s ním stretla. 

dorota Konkrétně tento Haštal Hapka má ještě bratra Kašpara. Nebudu předstírat, že se mi to líbí.

dorota jasně, že se s jmenovcem potká, to se nestane fakt jen u jmen typu Haštal. Ale my měli ve třídě pět Ondřejů, to bych neřekla, že se stane mým dětem.

No, když jsme dávali dítěti jméno, tak jsem si od poloviny rodiny vyslechla, proč jsme to tomu dítěti udělali, že se tak nikdo nejmenuje a podobně (druhá polovina taktně mlčela). A dneska je jméno v první desítce...

Je to všechno o módnosti. Mně se líbí skoro všechna jména a jsem pro co největší rozmanitost.

Výběr ze jmen spolužáků dítěte: Leontina, Hugo, Malvína, Kašpar, Zoe, Vilemína, Jiljí, Doubrava, Prokop, Juliána, Hubert, Lara, Cyril, Hedvika, Mikuláš, Adina, Hynek... 

A se mnou chodili do třídy třeba: Dalimila, Medea, Arnošt, Lea, Cecilia, Regan, Ria...

(Jo a neteř chodila s Haštalem H. do školky. )

dorota jasně, že se s jmenovcem potká, to se nestane fakt jen u jmen typu Haštal. Ale my měli ve třídě pět Ondřejů, to bych neřekla, že se stane mým dětem.

​Tvým dětem asi ne, ale moje dítě, dnes puberťák, mělo ve školce pět Jakubů a pět Veronik. Šílený.

Naopak já jsem silný ročník a ve třídě 36 děti jsme měli 2 Jany, 2Petry a 2 Petry. Ostatní všichni jinak.

dorota A jak ty děti se stejným jménem rozlišuješ? Mně ty tři Terezky jdou špatně. Většinou ukazuji. Protože třeba při hrách říkat Terezko Novacková hraješ! Mi nějak nejde.

Pritom je to krasne jméno, nic proti němu nemám a moc se mi líbí zkratka na Rézku, Rézi, Rézinku. Aby tady nedošlo k omylu, ze mám něco proto jménu. Jen teď bojuju s tím rozlisovanim.

luciolekam si chodila do školy? (Pokud ti teda není dvacet)My ve třídě takhle zajímavá jména neměli.

notnaŠtudentov oslovujem väčšinou oficiálnou formou mena, niekedy skrátenou formou. Ak oslovujem menovcov, väčšinou využívam aj nadviazanie očného kontaktu, príp. ak treba, tak priezvisko. Pri nejakej hre či športe je to asi iné. Tam by som asi využívala rôzne skrátené formy mena, príp. prezývky (podľa toho, čo by preferovali deti/študenti).

dorota U nás preferují, respektive trvají, všechny tři na totožném oslovení. To je jeden z důvodů, proč je mi sympatická co největší pestrost jmen.

Evaeva Napadlo mi to isté, čo vám, kam Luciole chodila do školy. V rámci ZŠ a SŠ sme mali v triede len pár menej bežných mien (dievčenské Dušana, Nataša, chlapčenské Nikodém, vlastne na strednej sme mali ešte Japonca Teruyukiho (ak si dobre pamätám meno) a Američanku Erin, ktorí boli na našom gymnáziu na výmennom pobyte). Na VŠ som sa s menej obvyklými menami (v pamäti mi utkvela napr. Dália) stretla častejšie, ale bolo to aj tým, že mnohí s menej obvyklými menami boli cudzinci, príp. študenti maďarskej národnosti, ktorí mali maďarské mená.