Syn nezdravi, zdravil, kým sa nezačal stranit ľudí,  keď zacal chodiť do skoly, tak vždy uteká prvý do triedy, jeho triedna mi hovorila,  že vždy vošiel a pozdravil (ona je v triede, kým nezačnú chodiť deti), a po chorobe pred Vianocami so zdravenim zas prestal . 

Ja už ho nenapominam, zdravím vždy a všade,  moja mama to rieši stále. 

letfenixa Moje dcera měla určitá období, kdy taky nezdravila. Bylo to teda vždy v kontaktu s cizími lidmi (na návštěvě, v obchodě, u doktora) A čím víc bych ji nutila, tím by to bylo horší. My rodiče jsme samozřejmě zdravili, takže to určitě vnímala jako příklad i když nepraktikovala. Vyrostla z ní zdvořilá a kultivovaná osoba. Je to prostě období. A já si myslím, že jsem byla jako malé dítě stejná. 

marieu Ty vogyne, mě nikdy nenapadlo se u doktora predstavit sama od sebe. Asi jakože, koho to zajímá. Hnedka řeknu, dobrý den, bolí mě břicho. A ne dobrý den, já jsem Karjova a bolí mě břicho, v životě jsem to snad neřekla:D

marieu já jsem teda opravdu ráda, když se doktor chová tak, jak popisuješ. Ale opravdu si nejsem jistá, že se pokaždé představím, i když souhlasím, že by to měla být samozřejmost. Když už jedu na pohotovost, tak jsem vždycky nervózní a takové zkraty se zkrátka stanou. Mimochodem, teď v sobotu v Motole byli všichni opravdu profesionální, doktorka se mi asi třikrát omluvila za čekání (fakt dlouhé teda), i když šlo o akutní sekce, za to fakt nemohla.

Karja poslední dobou se mi většinou ten doktor představí první, pak se (většinou) představím taky. To bys určitě taky udělala.

Mrs.Robinson 

Jj, jsou různá ne/zdravící období, u Rostíka kolikrát i v jednom dni

dzizisketa syn nikdy nezdraví u doktorů. Je na něm vidět, jak je nervózní z toho, co mu zase budou dělat. Svoje kamarády zdraví vždycky a učitelky většinou, takže asi dobrý

marieu To je moc hezké, jaký mas přístup k pacientkam. Poslední dobou mám štěstí na takto mile lékaře. Je to příjemné. 

Evaeva No, pár těchto případů jsem taky zažila a nejsem si moc jistá, zda jsem na to odpověděla, jak jsem z toho byla vykolejená:-D. 

Naposledy na pohotovosti se divím, že mi nedali dejchnout, řekla jsem špatně věk dítěte a ještě něco jiného uplně z cesty:-D

Karja to se vůbec nedivím, s dětmi je to vždycky stres.

Karja Když byl syn menší, byla pro mě každá návštěva lékaře s ním strašný stres, takže jsem několikrát řekla špatně datum jeho narození. Vždycky mi u toho proběhlo hlavou, že si musí doktorka myslet, že jsem ho snad někde ukradla, jako mi nevěřila úřednice, že je to moje dítě, když jsem mu šla dělat občanku (a tam jsem to zrovna nespletla). Přitom má narozeniny přesně měsíc po mně, nevím, jak to číslo můžu splést

No a naši kluci konečně přestali zdravit, když jdou po Praze

​Hahaha, to je přesný! Když si vzpomenu na všechny ty šokovaný bezdomovce v Sherwoodu....ale někdy kolem Václaváku už to dceři došlo. 

marieu To je hezký. :) Já si vůbec nejsem schopná uvědomit, jestli jsem se někdy u doktora představila, ale zdravím pochopitelně vždycky! Asi v případě, že mi podá ruku a řekne jméno, tak udělám totéž, jinak to spíš beru jako trochu nerovný vztah, kdy lékař ví, koho má před sebou, protože má moji kartu. Ale určitě se mi pokaždé představil nový lékař, když jsem se u něj registrovala, gynekolog, praktická...to si pamatuju. Na pohotovosti nebo v nemocnici bych to asi nečekala. 

notna Neboj, tak zlý to není, můj syn je v 6. třídě a e-maily začíná slovy "Hello Mr....., I hope this emal finds you well", dost jsem se pobavila, když jsem to zjistila.

notna Neboj, tak zlý to není, můj syn je v 6. třídě a e-maily začíná slovy "Hello Mr....., I hope this emal finds you well", dost jsem se pobavila, když jsem to zjistila.

​Tak to je dál než já:D:D

Karja Hele, ale v češtině to tak asi mít nebude. :-) Zrovna jsme se teď bavili v angličtině, jak máš s každým jazykem trochu jinou osobnost a jiný způsob komunikace a naše učitelka (etnická Číňanka z Malajsie, provdaná do Singapuru) říkala, že angličtinu má hrozně uhlazenou, protože v ní vytudovala VŠ, japonštinu má takovou "verzi pro matky", čínštinu velmi komunikativní a "gangsta"  singapurštinu, to když nám předvedla, tak jsem málem umřela smíchy!  

letfenixa Moje dcera měla určitá období, kdy taky nezdravila. Bylo to teda vždy v kontaktu s cizími lidmi (na návštěvě, v obchodě, u doktora) A čím víc bych ji nutila, tím by to bylo horší. My rodiče jsme samozřejmě zdravili, takže to určitě vnímala jako příklad i když nepraktikovala. Vyrostla z ní zdvořilá a kultivovaná osoba. Je to prostě období. A já si myslím, že jsem byla jako malé dítě stejná. 

​Jo, myslím, že všichni ti, kteří myslí, že "stačí připomínat, aby pozdravilo", jen nemají tuhle zkušenost. Nepopírám, že někteří rodiče a jejich styly výchovy jsou úplně praštění, ale s těmi predikcemi o tom, co vyroste z dětí, které nepozdraví u doktora, bych byla opatrnější. 

Pinot Noir Jo, ja myslím, že všichni, kteří říkají ,,stačí, aby...,, nemají dost zkušeností. To je stačí abys mu četla, stačí abys mu ukázala, stačí abys mu dala....No tak určitě:D

My si doma říkáme, co se bude asi o téhle výchově respektu říkat za dvacet let. No vydržíme.

letfenixa a Mrs.Robinson Já se pamatuju, že jsem se jako holka přibližně šestiletá hrozně styděla, styděla jsem se i pozdravit, když jsme někoho s babičkou potkaly a ona se s ním dala do řeči. Pak mi vynadala, že nezdravím. Samozřejmě vzpomínky jsou zkreslené, možná jsem to udělala dvakrát třikrát.

#Kan budeš se pak dotyčného ptát, jak byl vychováván?