Mermaid Jo, já si taky myslím, že mají tihle lidi trochu profesní deformaci, že to tak moc nevnímají, jestli je člověk, nahej, nenahej. Mě se jednou zeptala doktorka, jakou mám velikost kalhot, že mám na cedulce 42 a to určitě nemám.
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Mermaid tiež všímavý doktor, ale toto by mi až tak osobne nevadilo, nakoľko som psíčkarka. A možno aj on bol.
Mňa takmer pred 60rokmi pri čakaní na zelenú na pomerne rušnom mieste v Brne oslovil zozadu nejaký mladík - tak tenký pás jsem ještě v rukách nedržel. Můžu ? A pritom ma zľahka v tom páse chytil. Práve naskočil zelená, spolu takto takmer v objatí sme prešli na druhú stranu. Tam som sa mu s úsmevom vyvinula, aj on sa usmial a pobrali sme sa každý svojou stranou . Teraz by ho asi iné dievča v rovnakej situácii obvinilo zo sexuálneho obťažovania, ale ja to mám doteraz ako prjemnú spomienku .
Jo, já bych se rozhodně takhle osahávat nedala a jako obtěžování bych to brala.
continuity To je zcela její rozhodnutí.
Mně jednou z vlasů vyndaval smítko Leoš Mareš, což teda má k obtěžování hodně daleko, ale dodneška si pamatuju, jak jsem ucukla
dzizisketa no ono vždy záleží na konkrétnej situácii. Mám aj podobný, ale nepríjemný zážitok, keď sa na mňa tlačil v tramvaji nejaký slizký blbec, aj keď som od neho ustupovala. Keď už to bolo skutočne moc , myslela som, že ho strápnim, a hlasno som ho oslovila / tak, aby to bolo počuť aj naokolo / , nech sa prestane na mňa lepiť, je mi to neprjemné. A dočkala som sa toho, že naopak on začal na mňa posmešne pokrikovať - že čo si to namýšľam, taká chuderka, apod. Ten, kto so zahanbením a s pocitom poníženia vystúpil na nasledujúcej zastávke, bez ohľadu na to, že to pôvodne nezamýšľal, nebol on, ale ja .
Blanka Priznavam, ze ani me by to nevadilo
Edit: Myslim pochopitelne ten prvni zazitek, ne ten druhy!
Blanka tak tahle historka me vylozene desi. Predstava ze me nekdo takhle oslovi A ROVNOU na me sahne...ja bych si v zivote nedovolila vuci chlapovi totez - pane, vy mate takovy bicaky, to jsem jeste v ruce nemela, muzu si sahnout? To je fakt strasnej cringe...
711990 tak existuji zensky, ktery to klidne udelaji:-)
Blanka Když mi bylo -náct, žila bych z toho prvního zážitku nejmíň rok. Ba ne, já bych si spíš byla myslela, že to je nějskej hnusnej vtip, skrytá jedovatost, takže by mne to stejně nakonec rozhodilo.
Reakce na Blanka:
dzizisketa no ono vždy záleží na konkrétnej situácii. Mám aj podobný, ale nepríjemný zážitok, keď sa na mňa tlačil v tramvaji nejaký slizký blbec, aj keď som od neho ustupovala. Keď už to bolo skutočne moc , myslela som, že ho strápnim, a hlasno som ho oslovila / tak, aby to bolo počuť aj naokolo / , nech sa prestane na mňa lepiť, je mi to neprjemné. A dočkala som sa toho, že naopak on začal na mňa posmešne pokrikovať - že čo si to namýšľam, taká chuderka, apod. Ten, kto so zahanbením a s pocitom poníženia vystúpil na nasledujúcej zastávke, bez ohľadu na to, že to pôvodne nezamýšľal, nebol on, ale ja .
To je úplně normální, takhle ti prevíti reagovali vždycky. A mladá holka je zaskočená (a nesmělá), tak mu to nedokáže rychle vrátit, a oni to věděli... to znám. Kdyby se na mě lepil někdo dneska (dneska ovšem leda slepec ), věděla bych, co mu říct, aby se už do smrti neusmál
Reakce na Evaeva:
Mně jednou z vlasů vyndaval smítko Leoš Mareš, což teda má k obtěžování hodně daleko, ale dodneška si pamatuju, jak jsem ucukla
Pche, Mareš. Já pamatuju ještě Menšíka, kterak chodil a hladil holky po zádech... anžto tak kontroloval jestli maj podprsenku (jak vysvitlo později). Cuknout se neodvážila žádná
Myslím, že záleží i na tom, jak velkou má člověk potřebu nějakého osobního prostoru... Mě takhle jednou na přechodu zničehonic chytila nějaká cizí paní a já z toho málem dostala infarkt, držela mě dost pevně a přišlo mi, jako by mě nechtěla pustit, vůbec jsem nevěděla, co se děje. Ukázalo se, že měla pocit, že se asi do té silnice nějak moc vrhám a snažila se mě dostat z dosahu případného auta. Mě to tak zaskočilo, že jsem ze sebe nejdřív nedokázala vůbec vypravit ani slovo, až po chvíli jsem hystericky začla koktat, ať mě pustí. V tu chvíli asi pochopila, že mi to vadí, takže mě nechala být. Já nesnáším, když na mě sahá někdo cizí a fakt jsem v tu chvíli úplně zpanikařila, paní přitom byla na pohled úplně normální. Nakonec na mě hodila takový napůl soucitný a napůl uražený pohled a její společník nahlas prohodil něco ve smyslu, že dnes jsou lidi nějací přecitlivělí.
Hwi mně nevadí žádné masáže, když na mně sahá fyzioterapeut nebo trenér, na EKG si klidně sundám podprsenku
ale na tyhle dotyky cizích lidí na ulici jsem hodně citlivá
Evaeva Špatně jsem se vyjádřila, s tím, co popisuješ, problém taky nemám. K doktorovi nebo na masáž jdu s vědomím toho, že se mě nekdo bude dotýkat. Něco jiného je, když je to takhle nečekané, navíc na ulici je člověk takový nechráněný...
Hwi Já to mám taky tak nějak. I na ulici se radši vyhýbám shlukům lidí, abych kolem sebe měla prostor. A fakt teda je, že chytnout mě někdo nečekaně na ulici ve špatnou chvíli, tak se dost možná automaticky oženu, jednu mu vlepím a asi si to pak ani nebudu vyčítat.
Hwi někdo je citlivý i na ty očekávané dotyky a třeba masáž je pro něj utrpení.
Hwi To mi připomněla, jak mě na vleku nějaký rakušák se slovy "vorrsicht mädchen" zatlačil za kolínko zpátky do sedačky, když cukla lanovka. Nevadilo mi to, mně to asi nevadí, asi ani tvůj zážitek by mě nerozhodil, no v Praze asi jo, tam nějak člověk nemá ten pocit bezpečnýho prostoru mi přijde a lekla bych se. Tady tak nějak čekám, že na mě můžu vyskočit kdokoliv a je to v pohodě.
Ja uz se ohrazuji. Normalne reknu - promin/prominte mne to vadi. Nevadi mi, kdyz na me nekdo sahne, ale nevim, proc by na mel sahat nekdo cizi, nebo i znamy, kdyz to nevim nebo to necekam. Je to muj prostor a meli by to lidi respektovat. I ve skole, kdyz chci diteti neco ukazat a potrebuji na nej sahnout, tak se ptam, zda muzu.
