999 Už mě opustilo nadšení, ale mám krásný modrý washi papír....
Teď aktuálně uvažuju, že ji natřu na tmavější barvu. 
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
Blanka Nevím už, kde jsme o tom mluvily, tak to dám sem. Včera jsem se bavila s nějakou kamarádkou o japonské kresbě a díky tomu jsem objevila tento obrázek. Jmenuje se "Ubasute no tsuki", v překladu Ubasute měsíc (ve smyslu na obloze, ne kalendářní), ubasute je název té praktiky, překládá se jako "opuštění staré ženy". Je to kresba z "měsíční série" japonského malíře Tsukioky Yoshitoshiho.
A když už jsem u obrazů, objevila jsem dceru slavného malíře Hokusae, ty tradiční japonské kresby nás pochopitelně moc neoslovují, ale tenhle obraz se mi líbí moc, půsbobí na mě tajemně a lehce romanticky, přitom realita je krutá, jde o japonské prostitutky....
Garfie Ten obraz je krásnej.
Já teď někde četla, že kromě světových výstav, ovlivnil posedlost Japonskem v Evropě na konci 19. století i fakt, že Japonci balili sve zboží, se kterým obchodovali, do japonských grafik. Neslyšela jsi o tom?
999 O tom jsem neslyšela, ale vůbec by mě to nepřekvapilo. Na balení se tady klade snad větší důraz než na obsah, takže proč ne. :-)
Garfie To je vlastně pravda :-).
Garfie - áno, obraz sa isto vzťahuje k tej legende, teraz som si pri ňom, spomenula, že v tej hre, ktorou môj záujem začal, tú babičku, starú matku, vynášel na horu syn .Práve ten rozpor medzi tým, že ju tam vynesie, rodina sa s ňou na tom hroznom mieste rozlúči, ... a potom odídu, nechajú ju tam, a ona odvzdane čaká na smrť , je tak ohromujúci .
Blanka Našla jsem budhistický příběh, ve kterém syn nese takto svou matku na zádech na horu a ona během cesty natahuje ruce, trhá větvičky a rozhazuje je okolo, aby syn našel cestu zpátky domů...je to silný příběh a velká smutná alegorie života.
999 V té době byly dřevoryty v Japonsku velmi levné, tak se používaly jako výplň při balení zboží do Evropy.
Garfie - snažím sa rozumieť a nemám k tomu čo dodať - snáď len toľko, že ako píšete - alegoria života v budhistickom ponímaní, ale je to trošku iné, ako v našom reálnom živote . Ale už dosť na toto téma, lebo z tých smutných úvah zabudneme na to, že je ešte stále život krásny .
continuity Tak začalo to hovorem o tuším Grónsku a Srbsku...:-)
K tomu uvázání k sáním jsem se asi nevyjadřovala, nějak mi to přišlo úplně absurdní. Nechat na kře se staříkem kus cenného, někdy nenahraditelného vybavení...
Teď jsem si dohledala, jak to mají eskymáci a našla jsem tohle. Více méně platí, co jsem napsala výše. Různé kultury to mají se smrtí jinak, dokonce i středověká křesťanská společnost to měla zcela odlišně, než my dnes. Posuzovat středověké legendy z jiných koncu světa, naší soudobou morálkou prostě nejde.
https://www.nespechej.cz/clanky/usmrcovani-eskymackych-starecku-20230103-762.html
Kitsune Aha, tak oni do toho nebalili, oni vycpávali mezery :-). Díky
Blanka Život je nádherný! A jediná jistota co v životě máš, je smrt.
continuityTak já se určitě nepohoršuju nad tím, jak je to krutá rasa, prostě to řešíme jen jako zajímavost. A ten příběh (který je tuším původně z Indie) o matce a trhání větviček prostě podle mě je alegorie platná po celém světě, dojalo mě to. Myslím že velká část matek upřednostňuje děti před sebou a to i ve vysokém věku.
A abych se odpoutala od ubohých týraných matek....protože si přesně tak připadám (muž na služebce, toho času u rozmazlovaný haluškami a kachnou se zelím u rodičů a já tady soptím nad synem a jeho projektem), vyrazila jsem si provětrat hlavu do Chinatownu....
Garfie když Chinatown, tak kde je nějaké jídlo? 
andulka01 Já sama skoro nikdy nejím, maximálně tak butaman do ruky a vyběhla jsem fakt jen na chvilku, ale příště to nahradím!
