mně přišlo uplně geniální tohl, sekce
to snad neni možný, ne?
Příběh pana Mirka:
Tak děvčata, chtěly jste stručný příběh s mým zetěm, tady je:
Nechť je tento příběh dostatečnou výstrahou pro další vdavekchtivých českých dívek. Protože jediným cílem a snem Tunisanů je se dostat do Evropy. Ale už jim legislativně odzvonilo a nedostanou trvalý ale dlouhodobý pobyt a s tím už si poradíme.
Chlapec se v Tunisu jevil jako milý, inteligentní, talentovaný, měl stejný zájem jako naše dcera-tanec. Také manželka se věnuje tanci dokonce orientálnímu, je jí blízká arabská kultura a zajímá se o zvyky muslimských národů, takže jsme nebyli proti přátelství Tunisana a naší dcery a věřili, že by si mohli rozumět. Po-zvali jsme proto chlapce do ČR, poslali mu peníze na vyřízení víza, ale to opa-kovaně nedostal. Bylo velmi složité ho dostat do ČR, ale nakonec se to podařilo na studijní vízum, které jsem mu vyřídil a zaplatil. Byl to kurs českého jazyka na Ostravské universitě za 13 500,– Kč. Velmi jsme se na něho těšili, ale když Tu-nisan v polovině července 2006 dorazil do ČR, čekalo nás i naší dceru velké zklamání. Tunisan neměl zájem studovat v tomto kurzu, neměl zájem poznat naší kulturu, naše zvyky, naši rodinu, neměl zájem vlastně ani poznávat naši dceru, protože většinu času chtěl trávit mimo domov po barech a kavárnách, ovšem bez naší dcery ale za naše peníze. Moje manželka s ním strávila hodiny a hodiny trpělivým vysvětlováním evropského způsobu života, ale Tunisan se ne-chtěl přizpůsobit a tyto manželčiny snahy bral jako omezení jeho svobody. Chtě-li jsme po něm třeba, aby noci netrávil po barech, ale doma a nerušil nás svými příchody okolo 3 – 4 hodiny ráno, když my musíme v 5 hodin vstávat do práce. Manželka s dcerou se dokonce učily arabsky, aby si s Tunisanem lépe porozu-měly, manželka studovala i Korán, aby lépe pochopila jeho myšlení. Usilovně jsme mu hledali práci, ještě než přijel, jsme mu založili a zaplatili modelingové stránky, manželka se ho pokoušela udat v oblasti taneční, ale to byly jen jedno-rázové příležitosti a ne stálá obživa. Pokoušeli jsme se ho tedy přimět, aby přijal některé z dělnických profesí, třeba práce na stavbě, ale to Tunisan odmítal. Bez znalosti češtiny vzdělání, ale jiná možnost nebyla. Jako jedinou šanci na práci, která by ho bavila jsme tedy viděli samostatné podnikání a chtěli Tunisanovi a Barunce pomoci vybudovat vlastní čajovnu a kavárnu spojenou s tanečním stu-diem. Byli jsme ochotni do toho vložit veškeré naše úspory. Toto jsme chtěli realizovat v našem objektu – starý dům, ale když Tunisan viděl kolik by to ob-nášelo práce – ztratil zájem. Úplně do obrazu nás dostal až Tunisanův kamarád z Tunisu, který když viděl, co se u nás děje, tak se za něho tak styděl, že nám řekl, že se mu náš Tunisan svěřil, že do ČR přece nepřišel pracovat, ale užívat si, tak proč by se dřel v nějaké čajovně. Vždyť dokud bude mít pod vlivem naší dceru, tak v nás má dobré sponzory a pracovat nepotřebuje. To už bylo bohužel po svatbě, na které dcera trvala, protože byla velmi zamilovaná a bála se, že bez svatby Tunisan odjede a do ČR už žádné vízum nikdy nedostane. Tunisan do ČR přijel bez jakýchkoliv finančních prostředků a 3 x navštívil Tunis, opět za naše peníze. Nebyl schopen ani koupit naší dceři ani svatební kytici nebo prstýnky, vše jsme museli obstarat my. Dokonce já jsem jel do Prahy na MZV superverifi-kovat doklady pro sňatek. Svatební dar 10 000,–Kč okamžitě utratil pro svoji potřebu (oblečení a mobil) do tří dnů od svatby a bez vědomí naší dcery. Veške-ré peníze, které dostávala naše dcera, využil Tunisan pro své účely, vybíral si je i z účtu naší dcery, kam jsme jí posílali 3650,– kč měsíčně pro její školní a ta-neční potřeby. Volal neomezeně do zahraničí ze svého mobilu, do kterého jsme mu pořídili kartu s tarifem, nebo mobilu naší dcery a nám pak předkládal pouze účty k zaplacení. Způsobil škody přes zákaz stahováním erotických stránek na internetu ve výši asi 5 a půl tisíce Kč, jež vždy zapřel a my opět fakturu museli zaplatit. Když jsme dceři zrušili účet a dostávala peníze pro školní účely hotově, Tunisan jí je vždy sebral. Stále jsme mu hledali práci, obcházeli s ním čajovny a pizzerie, ale nikde ho bez znalosti češtiny nechtěli. Když už konečně ho chtěl někdo přijmout, práci odmítl Tunisan, třeba proto, že restaurace se nenachází v centru Ostravy. A když už konečně práci měl, musel dostávat peníze každý den, a tyto hned utratil. Výplata jednou za měsíc je pro Tunisana neúnosná, ušet-řit jen na jediný nájem bytu je nemožné. Toto jsem se dověděl od samotného Tunisanova zaměstnavatele. Po ukončení pracovního poměru v Pizzerii Caruzo jsem do této pizzerie šel pro své věci, protože Tunisan si běžně, když neměl své čisté prádlo bral moje a manželčiny trička z naší skříně, aby měl v čem chodit v práci. Svoje ušpiněná trička nebyl schopen přes výzvy manželky, že v pátek se pere, na vyprání.
Konec první části
1
0
ZOBRAZIT CELÉ VLÁKNO| KOMENTOVAT|Theress
10.11.2009 19:53Příběh - pokračování
část druhá:
Když jsem si tedy šel pro své svršky (Tunisan pro ně odmítl jít), svěřil se mi majitel podniku, že je rád, že se Tunisana zbavil, protože byl problémový a nebyl schopen akceptovat výplatu 1× za měsíc, ale požadoval peníze téměř každý den, nejlépe předem hned ráno a vydíral ho vyhrožováním okamžitého odchodu hlavně, když bylo v podniku nejvíce lidí. Většinou mu tedy peníze dal a Tunisan je hned běžel do centra utratit, ale pak se zase vrátil a pracoval až do večera.
Nám samozřejmě nepřispíval na domácnost, i když už pracoval pouze 1×1000,–Kč. Tunisan nikdy nechtěl přivést své kamarády k nám domů, pouze jeden nás navštívil jeden kamarád, který žije v ČR, ale ne v Ostravě a tento nám sdělil skutečné úmysly našeho Tunisana v ČR.
Manželství nebylo dobré, hádky byly téměř denně a když jsme novomanžele vyzývali ať se odstěhují, pokud se Tunisan domnívá, že příčinou hádek jsme my, neodstěhovali se, protože na to neměli peníze. Co dcera vydělala na brigádách, to jí Tunisan vzal. Hádky jsem slyšel z pokoje novomanželů velmi často a byly typu: Ty máš 200 Kč dej mi je, říká Tunisan. Nedám, ty mi dala maminka na svačiny. Bum prásk, nech mě, tati pomoc. Nebo dej mi mobil, potřebuji telefo-novat. Nedám, nemáme peníze na zaplacení účtu a budou to muset zase platit rodiče. Bum prásk. Jednou už jsem skutečně nevydržel a šel své dceři pomoct, jelikož jsem se domníval, že je velmi ohrožena. Našel jsem ji v pokoji, jak jí Tunisan drží přitištěnou ke zdi a zabraňuji ji opustit pokoj, jelikož chtěla utéct ven z pokoje a hledat ochranu u nás. Nikdy jsem Tunisana fyzicky nenapadl vě-dom si své převahy (měřím 196 cm a vážím 105 kg a sportoval jsem a pořád dě-lám na zahradě), pouze jsem Tunisana od dcery odtáhl a vyzval ho k odchodu z pokoje. Tento popadl židli a chtěl mě s ní udeřit a po domluvě mé manželky židli pustil a začal ničit hlavou dveře do jejich pokoje. Po takovýchto výstupech dospěla manželka (lékařka), že její zeť není psychicky zcela zdráv a vyzývala ho k návštěvě specialisty. Ale Tunisan nechtěl, a tak mu napsala manželka léky na uklidnění, které několikrát skutečně užil a pak už jeho výstupy byly méně agre-sivní. Po hádkách neustále odcházel z domu s kufry, ale vždy se brzy vrátil, pro-tože neměl peníze na samostatný život. Velmi často taky mluvil o odchodu do Francie a Itálie. Dcera se velmi rychle změnila, ze zdravé, veselé a společenské dívky v plačící se třesoucí psychickou trosku. A my jsme se s manželkou na to museli dívat. Velmi se mi v té době zhoršil zdravotní stav, mám nemocné srdce, mám voperovaný kardiostimulátor a tyto domácí výstupy mi velmi škodily. Ale více než toto mě ničil špatný zdravotní stav mé dcery. Ani na několikeré výzvy náš dům neopustil, protože by ho nikdo neubytoval zadarmo jako my.
Koncem srpna 2007 Tunisan odjel do Brna, za 2 dny byl ale zpátky, týden spal u kamaráda, protože my jsme mu řekli, že u nás už nemůže bydlet. Asi koncem prvního týdne v září se přestěhoval k babičce. V té době pracoval v Hrabovské zoně, ale asi né každý den, protože mě moje matka informovala, že nechodí do-mu na noc a z údajné práce chodí velmi brzy. V té době jsem byl s matkou v kontaktu pouze přes mobil, matku jsem nenavštěvoval, abych se nemusel se-tkat s Tunisanem. Dne 27.9.2007 Tunisan ukradl mé matce všechny šperky ze šperkovnice a my jsme zjistili ve skřínce v obývací stěně chybějíví 200 dolarů a oba naše snubní prstýnky. Nahlášení večer společně na policii a ráno jsme se vzájemně informovali. Když byl Tunisan ve vazbě a obtěžovali telefonicky mo-ji dceru Tunisanovi arabští přátelé, tak jsem si při jednom takovém hovoru mo-bil převzal a řekl jednomu z nich, aby už dceru neobtěžoval, že je to naše rodin-ná záležitost, ale jestli chce, může našeho Tunisana ve vazbě navštívit a oni si ho rovnou vyslechnou taky. Četl jsem taky dopis, který Tunisan napsal mojí dceři z vazby, kde jí píše, že je ve vězení proto, že chtěl byt, což pokládám za přiznání se ke krádeži. Prstýnky jsem viděl naposledy, jak si je zkoušeli před svatbou v roce 2006 a peníze jsem naposledy viděl na podzim 2006. Byli jsme ochotni se s Tunisanem vyrovnat i mimosoudně po kontaktu s jeho právníkem, že by jeho klient měl o tento způsob vyřešení zájem. Byl jsem proto ochotni přistoupit na variantu podmínečného zastavení trestního stíhání nebo narovnání. Obě tyto va-rianty byly pro Tunisana nepřijatelné, poněvadž by se musel před soudem při-znat ke krádeži a tím by velmi zklamal své arabské kamarády, kterým Tunisan namluvil, že je nevinen a že byl křivě obviněn a proto mu zaplatili advokáta, aby mu pomohl, pak toho araba a jeho českou manželku )okradl taky (o všechno zla-to a on ho měl dost). Toto jsem se dozvěděl náhodně od jednoho dobře česky mluvícího araba, když jsem mu vracel poslední část jeho oblečení do jednoho baru. Takže jsme byli dokonce ochotni, ač neradi přistoupit na variantu třetí, zrušit souhlas s trestním stíháním osoby blízké, že když Tunisan splní naše pod-mínky:
1. přiznat se a omluvit se nám v soukromí nebo v kanceláři jeho právníka,
2. změnit si adresu místa trvalého pobytu,
3. uhradit nám škodu a část svých dluhů ve výši asi 80 tis. Kč. Toto Tunisan ne-byl zřejmě schopen splnit a proto jsme došli až do soudní síně. Nevyužil ani své poslední šance, kterou jsme mu dali.
Nejvíce mi na Tunisanovi vadilo lhaní, podvody, zneužívání slušnosti a dobrých lidí. Nás využil jako sponzory a vyjednávače víza, dceru jako vstupenku do Ev-ropy. Mám obavy, že se to nezmění, přes všechny nové šance, že se chová pořád stejně. Opět bude vyhledávat ženy, které ho u sebe nechají bydlet zadarmo, ni-kdy mu nebudou stačit vlastní peníze, zřejmě bude i nadále krást a nebo podvá-dět. Přesvědčil nás o tom mockrát. Přesto si stále dělám starosti o jeho budouc-nost a přemýšlím o tom, co mám udělat, aby se změnil. Další starosti si dělám o osudy těch českých žen a českých lidí, které podvede a zneužije, protože jsem byl já, který mu napomohl dostat se do ČR.
Tak děvčata, toto je stručný příběh mého zetě Tunisana. Nemám k němu dodnes žádnou zášť ani nenávist, protože on je v podstatě zbabělec a obyčejný zloděj.