continuity ale různé asociace mám od dětství, třeba úterý vypadá jako struhadlo

Myrtila Hustý, to ti jako neběží myšlenky, že si je povídáš? To si jako neřekneš, "doprdele, takže zítra musím vzít vyfouklý vajíčka do školky a nemám je" ale vidíš, jak unavená vyfukuješ o půlnoci ty vejce"?

Můj vnitřní hlas mluví furt. 

Karjajá si představím, jak jdu vajíčka nakoupit a jak je pak budu vyfukovat. takže jdu kolem sámošky a ta představa se zhmotní a nezapomenu na to. Ale musím si to představit pořádně, je to takový paměťový věšáček. Ještě lepší je to samozřejmě vědět předem, takže průběžně si představuji, co budu dělat tak cca 2-3 týdny předem. že budu potřebovat vyfoukla vejce je zjevné a když to funguje jak má, tak je vyfouknu, když třeba dělám palačinky. 

Nebo třeba jsem dělala práci, kde jsme u klienta hodnotily cca 100 různých věcí (ale u každého víceméně stejné). Samozřejmě jsem si to psala, ale pro účely analýzy, to potřebuji vidět. Takže na začátku to byl takový jako prázdný kovový stojan a na to jsem si dávala různé věci v různých souvislostech. Až z toho vznikl více méně živoucí třírozměrný objekt. Pak jsem viděla, kde jsou problémy, akorát, když jsem je popisovala, občas jsem koukla do poznámek.  

continuity tak to si zas nedovedu představit já  - jsem tým vnitřní hlas. Už jsem nad tím i dumala, jakým způsobem přemýšlejí lidé, kteří mají ztrátu sluchu od narození.

Evaeva Kokoska Když čtu,mám jen takové záblesky, jakoby periferní vidění (čtu ruka, objeví se ruka, ale nikdy ne celá postava), ale nejčastěji nemám ani to. Ono se to něja jmenuje, ale to už jsem zapomněla.

SunEclipse presne! Vzdycky sem si rikala, co si asi v hlave myslej:D vubec me nenapadlo, ze tolik lidi tady nema vnitrni hlas, ale jinou formu (ze takovy lidi jsou, jsem vedela, jen me nenapadlo ze to je bezny:)

Karja Ne, třeba v tomhle případě mi jenom bleskne hlavou obrázek šatny školky a krabičky od vajec, kde jsou položený vyfouklý vajíčka, a k tomu si v hlavě řeknu "ku*va fix"

Myrtila :DJojojo,takhle nějak jsem si to myslela:D. Ne na to vědomě myslet jak píše continuity. ale zrovna u těch vizuálních představ jsem nějak asi teda zkrácene a nevím zda přesně slyšela, že jsou stálejší, že je lepší asi si představit obraz že jdu do obchodu než si třikrát říct, že jdu do obchodu. Jenze třeba mně by to zabralo hrozně moc energie:D

SunEclipse t jo vidíš to! Tak to mě nenapadlo, vlastně oni si ty vlastní myšlenky asi ,,neříkají,,. To je zajímavý, to by mě taky zajímalo. 

Karja To je asi fakt podle toho typu myšlení, mně zase přijde, že strašně moc energie stojí si to přeříkat

notna Díky, to jsem si právě myslela. Budu se tam muset vypravit :-).

Každé vyslovené slovo vidím v hlave napísané. Aj pomyslene.

To je zajímavé s tím vnitřním hlasem/obrazy. Já mám asi kombinaci obojího, obrazy převládají. Ještě mi strašně prijde zajímavé, jak to mají jiní s vnitřní představou o čase. Zjednodušeně, kdyz si potřebujete neco ukotvit, predstavit vnitřně v case, tak já si cas představuji jako kruh pokud jde o týden, rok; ale hodiny, den či století si vnitřně představuji v přímce. Jak to máte vy? 

Asi to někomu bude znít divně a nepochopitelně...

Muslik přiznávám, že tohle vůbec nemám. Vnitřní představu o čase slyším poprvé. Ale možná proto si nic nepamatuju.

continuity to co popisuješ je myslím jeden ze způsobů trénování paměti.

Muslik já si rok představím jako čáru, na které jde jeden měsíc po druhém, zhruba někdy v září se čára začne stacet doprava. Leden.ma světlou barvu a postupně měsíce tmavou až k nejtmavsimu prosinci.  Měsíc si představím zhruba tak jak vypadá kalendář v mobilu.  Jeden ocislovany den vedle druhého.  

Jinak mám kombinaci predstav a vnitřního hlasů a to obojí celkem intenzivní.  Když něco dělám, planuju, přemýšlím nad něčím, podrobně si to představím a ještě u toho hodně vnitřně mluvím. 

Raduza zajímavý moc! Tohle mě baví! A tedy pokud jde o barvy, měsíce v roce si v tom kruhu taky představuji v barvách, ale týden ne, tam mám jen nějak jakoby zvýrazněny víkend a pak začíná zase "nova" přímka s pondelkem

Karja tak to není vždy vědomě, prostě se ty obrazy tak různě vynořují v hlavě. Uvědomuji to až ve chvíli, kdy na to opravdu potřebuji nezapomenout. 

Nedělám to úplně ráda, kdysi mi kouč řekl, že je lepší si to psát, aby měl mozek prostor dělat ty složitější věci a ne myslet na to, že je potřeba koupit vajíčka. 

brrr bublifuk taky to mam tak. Mama mi vzdycky rikala, jak si u cteni predstavuje, 'vidi', treba krajinu, ja to nikdy nechapala, jak to mysli. 

continuity no to je klasika, vždycky je lepší si to psát, at je typ myšlení jaký chce;-)