V TV byla reportaz o tabore, ze se chudaci deti nemuzou sprchovat kazdy den, ze je malo vody. A jeste neco o wc, tak jsem manzelovi rikala jako jaky wc a sprchy, my meli na tabore latrinu a myli jsme se v potoce! Vubec mi to neveril.
Jasně! 
Ohřejvala se jednou týdně v brutaru, pokud byl.
Potrefenáhusa ta nase latrina byla tak pro 6 lidi, tezko dat zavoru. Ale my byli jen holcici tabor, tak se to dalo snest. Pamatuju se, jak tam holky sedely vedle sebe a zpivaly 
My jsme na tom vodáckým puťáku chodili s lopatkou do lesa 
Mohučanka na putaku tezko ocekavat latrinu :)
Tak na takom s prepáčením / jednoduchom, primitívnom , čo do vybavenia / tábore som nebola, ale podobnú verziu sme mali na chate, s príznačným názvom Bouda, skrytej v lesoch .Pôvodne ju založili študenti v roku 1937, a potom, čo cez vojnu vyhorela postavili drevenicu novú , na inom mieste. Poloha v krásnych zmiešaných lesoch, v blízkosti troch rybníkov a takmer úplné súkromie / ojedinelý zblúdilý hubár bol vlastne spestrenie / dokonale vynahradilo tú trochu nekonfortu . Pre vodu do celkom vzdialenej studánky sme sa ťahali s káričkou naloženou barelmi, a tím pádom žiadne sprchovanie - stačilo kúpanie v rybníku , žiadna elektrika, ale úžasné večery pri petrolejke, WC - latrína sa každým rokom presúvala na iné miesto v lese, po „ použití “ sa samozrejme nesplachovalo, ale zasypávalo k tomu účelu dovozeným pieskom, a pred zimou sa miesto ešte aj zarovnalo so zemou . Letná kuchyňa vonku a v drevenej stavbe len dve miestnosti na prespanie , ja som ešte zažila jednoduché poschodové prične, čo sa ale neskôr prestavalo na pevné drevené postele so slamníkami zo skutočnej slamy, ale ako bonus krytá veranda ,hry na priestornej lúke, táboráky a pokec do noci, v lete aj spanie vonku ....... Zo študentov sa rokmi stali otcovia rodín, z ich detí sú už babičky a dedovia a ak mali to šťastie, tak kúsok z tej romantiky zažili aj ich , teda aj moje - deti. Desaťročia sme sa na Boude stretávali a striedali na pobyte a aj keď to už dnes neplatí, každý máme na Boudu krásne nostalgické, ale aj veselé spomienky - to miesto skutočne malo Genius loci .
Jako za totáče byly tábory děsný. Buď mě poslali na jakože "skautskej" (skaut zrušenej samozřejmě), kde jsme si museli od postavení stanů, kopání latrín až po vaření všechno dělat sami pod dozorem lelkujících vedoucích, takže to byl víceméně pracovní lágr... nebo rodiče využívali družbu matčina podniku se soudruhy z NDR, kterej měl na Rujáně v rámci místního tábora pár chat k dispozici - a kde každej boží den začínal nástupem před rozvinutou zástavou a zpěvem hymny, aby pak pokračoval celodenní bojovou "hrou" v plné polní (patrně důsledek studené války a přípravy na tu skutečnou).
A jednou mi rodiče dohodili kamarádku z Berlína, která půl prázdnin radostně trávila u nás na chatě, ale pak mě za odměnu vzala s sebou na pravej enderáckej tábor. Vojenský stany a železný palandy incl., jediná hygiena povinná ranní koupel v ledovým rybníku, nástupy a hlášení třikrát denně, k jídlu zásadně eintopf do ešusu... Jako do tý doby jsem i při naší spartánský a přísný výchově netušila, co je to dril - a rozšířila si znalosti historie se zaměřením na drezůru Hitlerjugend.
Dnešní tábory jsou pro sraby
barbucha latrinu jsme nekopali a stany nestaveli, v kuchyni jsme meli jen sluzby, kucharka tam nejaka byla. Ale dnesni rodice by tam asi dite nedali, meli jsme takove hratky jako nocni pochod lesem bez baterek a v ramci loveni bobriku den o samote mimo tabor. Proste dite rano zmizelo a vecer se objevilo, vedouci o nem cely den nic nevedeli. Kupodivu prezili vsichni nez vyrazeneho oka ci zlomene ruky, ani se nikdo neztratil, vratili se vsichni.
Blanka jsi mi připomněla chatu mé tety a strýce, kam jsem jezdívala jako malá. Bez elektriky, vody, ale úžasné vzpomínky. Na petrolejky, ohýnky, nad kterými se pekly buřty, když jsem tam někdy zůstala jen se strýcem, tak jediné jídlo byly polévky z kostky (pamatuju si na hrachovou a gulášovou), vařené v kotlíku, protože sporák, co tam teta měla, přece strýc nebude roztápět. Koupání v nedalekém rybníku, pro vodu do studánky s konvičkou... Občas jsme tam jeli na motorce se sajdkárou v pěti - strýc řídil, za ním moje sestřenice, vzadu teta a já s mamkou v sajdě :). Bože, vyvolala jsi mi tedy řadu vzpomínek.
Kokoska ja na takovej tabor jezdila, ani tu kuchařku jsme jako trochu starsi nemeli a doufam, ze moje deti to taky jeste zažijou (i kdyz teda myslim spoustu veci uz si dnesni vedoucí nelajsnou a ani se jim nedivím, naše vedoucí byla neustále jednou nohou v kriminálu, jak to tak vidim)
Potrefenáhusa no prave, ted uz by se vedouci do lecceho nepustili. A asi by si to neprali ani rodice.
Se ségrou jsme jezdili s dědou na podobnou chatu - v devadesátkách. Byla to rybářská osada u úžasné čisté vodní plochy, jezdili jsme tam na kolech, v batozích sbalené základní šatstvo, děda vezl proviant a na vozíku v barelech vodu. Elektřina nebyla, svítilo se petrolejkama a vařilo na bombě. Dědova specialita byla partyzánská polévka Nejlepší vzpomínky z dětství, celou dobu jsme byly naložené ve vodě, hrály jsme si s děckama z okolních chat, večer se zaváželo na sumce a pak u ohně povídalo a opékali se špekáčky... a děda na nás byl sám, babička tam odmítala jezdit, protože neumí plavat a nemá ráda ryby
Jo, noční pochod lesem a povinná zastávka u hřbitova aka zlatej hřeb bojovky
Potrefenáhusa u nás nějaká kuchařka byla, ale vařili jsme na ohni. Taky si myslím, že spoustu věcí už si nedovolí, ale kouzlo to neztratilo
Potrefenáhusatakový tábory pořád jsou ale neberou se tam random děti, ani oddílové to nemají automaticky. U nás je podmínka absolvovat alespoň dvě výpravy za rok.
barbucha No, tak to bylo ted v novinách nedávno, že se na noční bojovce někdo ztratil a mobilem si zavolal PČR:D, bylo to na táboře pár km od nás, tak mi to utkvělo v paměti.
continuity tak u nás random děti berou
continuity však jasně, podle me to s random detma ani nejde? 
Evaeva
oddil, kam chodí dítě, ma pro tabor taky podmínky, ale jsou to zatim mrňata, ja jsem dceru jeste letos nepustila (dokud si nebude umět sama vyčistit zuby, bude sedět doma), ale příští rok už to asi zkusíme
(oni teda ti mali jezdi jen na par dni)
Potrefenáhusa no latríny tam jsou postavené, je to táborová základna. Ale jinak jsme jedli z ešusu, myli ho v tom Lipně, noční bojovky, sjezd Vltavy, vaření, všechno bylo. Žádný oddíl to není, ale asi nemají žádnou propagaci, tak člověk musí trochu vědět
Rosťa pojede v neděli na svůj první pobytový tábor, v oddíle mé dlouholeté kamarádky, tak jsem zvědavá, jak se mu bude líbit. Včera si dokonce vzpomněl, že kamarádčiny dcery, které tam budou, vlastně zná a s tou starší si celkem rozumí
A dneska je na příměšťáku, v programu měli bazén na dopoledne a lukostřelbu na odpoledne. Doufám, že se mi vrátí neutopený a s oběma očima.
Potrefenáhusa na fotkách me přijde poněkud zasekla, ma takovy postoj kdyz ji neco vyčteš nebo na ni houkneš, a tam jsem ho videla taky. Plus na jedne fotce ji trenerka nese do stanu. Uvidim no.
