rasaNori
...no, to by bylo na dlouhé povídání asi.
Ale základ -
pokud byl sprcung oprávněný,
tak nejlepší je - omluvit se za pochybení, uznat svou chybu.
Říct proč jsem to a to tak ne/udělala
(ať už ty Tvé důvody jsou logické či nikoliv)
((a klidně bych i na sebe naprášila, že, příklad, se skoro nesnáším, že často brečím kvůli hloupostem a že uznávám, že je to asi trochu blbé)).
Doktor může ještě chvíli brblat sice, ale na přiznání "viny" se pak už nic moc nadávat nedá/vemeš mu vítr z plachet.
A pak je taky dobré, zeptat se na jeho názor, radu(vycházím z toho, že jinak toho doktora uznáváš).
Na to protistrana taky dobře slyší...
To není řiťolezectví, to je diplomacie a uvědomění si, že každý rozumí něčemu jinému
Ono přiznání něčeho/čehokoliv nahlas, je hodně úlevné. Vlastně pro všechny zúčastněné strany.