Ale ty bláhová! Však on to přežije, hlavně abys byla v pořádku ty! Jakmile budeš ty OK, bude i on! To spolu souvisí! Držím palce!!!
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Reakce na Dalia:
dynda kocoureksuggy Prý asi týden a bude mít kapačky. Ale doktorka říkala, že je to u dětí neobvyklé a může to být ze stresu. A jestli je to tak, potom mám hrozné výčitky, protože stres má kvůli mě, musí se dívat, jak je mi zle, jak někdy narikam, když mám po chemu bolesti. Místo aby měl bezstarostné dětství, tak už dva roky musí toto prožívat. Je to moje vina.
Tohle nepište, a hlavně si to nemyslete, není to ničí vina! Nevím, jak je starý, ale důležitý je, že jste tam pro sebe navzájem a společně to zvládnete.
Solathis Je mu patnáct.
Zarinya ja takhle pred par lety sjela po zadech schody u katedraly v Marseille (mrchy jsou hrozne osoupany) a zvedali me tam po zuby ozbrojeny vojaci, kteri tehdy kvuli vyjimecnymu stavu byli vsude. Nejhorsi na to bylo, ze jsem si rozeskla prst, krve jak z vola a ja se z toho leknutim rozbrecela
kocoureksuggy Sairon Asi to prožívám hůř než Pepík. Teď jsem mu volala a on prý kouká na film a stýskání se asi koná jen na mé straně.
razorblade 
to zni hrozive.
ja to nastesti vybalancovala.
Dalia Dali u dětí je to sice neobvyklé, ale uklidním tě. V pubetě tady takové nemoci nejsou nic tak vzácného. Prostě ti puberťáci pochytají všechno. Náš starší měl loni růži. To dokonce prý v dětské ani neviděli a stres určitě neměl. Švagrová má stejně starou dceru a taky pořád řeší neobvyklé nemoci. Určitě to má těžké, ale nemocný z toho není, nic si nevyčítej.
Renusatko 
... děkuju
Dalia určitě si nic nevyčítej, to by bylo to nejhorší, co bys mohla udělat. On bude v pořádku, a takhle je to lepší. Bude se tam vyvalovat v peřinách a hrát hry a ještě se mu bude po tom stýskat, až půjde odtud (to už je nadsázka, já vím :) ). Ale určitě za nic nemůžeš ty, přece mu to neděláš schválně. Přála bych vám oběma, aby už bylo dobře a ty nemoci šly do kytek samy.
no já s tou zlomenou kůstkou odkulhala ráno do práce, pobyla v práci celý den, a pak tedy, protože každý krok bolel, jsem se odhodlala jet do nemocnice. Ještě když jsem šla na rtg, tak jsem si říkala, že jsem tam neměla chodit, že je to určitě zbytečné a doktor mi řekne, že zbytečně plaším... no a odcházela jsem s tou pitomou sádrou. Pokud to bude bolet, asi bych pro jistotu šla. I když je fakt, že naraženiny a zhmožděniny šlach a tak bolí stejně, ne-li více, než zlomeniny, kolikrát, ale hlavně tedy déle... zlomenina za šest týdnů sroste, ale vyvrtnuté zápěstí mě bolí pořád, a to se mi to stalo koncem března.
Hele ale netřískám sebou pořád, jen občas, jak to po sobě čtu, tak vypadám jako strašný tlouk!
Dalia Dali, hlavne si to nevycitej. Neboj, synek bude ok, je to spis neprijemne. Infuze ma kvuli tomu, ze to zabere rychleji, budes ho mit zas doma.
Jsem si přesně říkala, jak si puberťák užije, že nemusí do školy... Určitě se mu brzy uleví. Je dobře, že v té nemocnici nebrečí ;-) Nic si nevyčítej, svůj zdravotní stav sis nevybrala, nezpůsobila. Hlavně ať ta tvoje léčba zabere a jste spolu ještě dlouho.
Dalia zadna tvoje vina, neni to nici vina a ty jsi uzasna, tak zadne vycitky syn bude brzy v poradku, to se stane.
...Dali, máš tady nesmírnou podporu ode všech, všichni na Tebe moc myslí, přejí Ti sílu, brzké uzdravení, posílají Ti na dálku energii...
Tady si můžeš od všech svých ošklivých strachů a pochybností ulevit, ventilovat svoji bolest, fyzickou i duševní...
Ale před syny(a tím mladším obvzláště) by jsi měla, i přes to všechno, být statečná...
Pamatuji se,
když jsem byla ve vysokém stupni prvního těhotenství, moje maminka ležela v nemocnici obložená polštáři...
...hlavu do půli vyholenou, celý obličej velmi oteklý, s modřinami, jak jí sekali lebku kvůli nádoru...
Bylo strašně těžké ji takhle vidět, a když jsme nad ní byli celí špatní z toho všeho..., nikdy si před námi neposteskla, nenaříkala, jakoby to ještě brala na lehkou váhu, že prý to nic není, že to bude dobré...
Věděla totiž, že tohle my chceme a potřebujeme slyšet. Přestože diagnoza byla hodně ošklivá...
Dali, i když nesmírně zkoušíš, Ty jsi máma, Ty by jsi měla zatnout zuby a být před svými dětmi hrdinou!. Kvůli nim, jejich klidu...
(ulevit si můžeš tady, my Tě držíme...)
Dalia Dali, proč by sis to měla vyčítat? Vybrala sis to snad schválně, že budeš nemocná? O Pepíka se neboj. Mám doma taky patnáctiletého syna a když jsem viděla, jak se on a jeho spolužáci postavili k tomu, že jejich kamarád má rakovinu, tak si myslím, že maj v sobě víc síly, než si umíme představit.
Jo, a na hraní si na hrdinku se vyser!
Holky, moc děkuji. Pepík je v pohodě, psal mi, cítí se normálně. Mně ještě dožívá chemo, takže nic moc, ale zvládám to.
Dalia někdy ten osud naloží, viď.Myslím na tě.
Já jsem moc nechápala, co je to za lidi, kvůli kterým Rektorová psala svou knihu. Tak už to vidím, lidi jako ty! Prosím přestaň udělovat ta svá moudra, než tím někomu ublížíš. Jako fakt jsi věřila mamince s rozsekanou hlavou, že jí je dobře? K čemu je nějaký hraní na hrdinku, když si dneska každý gramotný dítě s přístupem k internetu zjistí během pár minut, co znamená diagnóza jeho matky, jaké vedlejsí účinky má chemoterapie, jestli rakovina bolí a všechno související.
dynda 
dobře napsané
