Zarinya jsem nedávno četla rozhovor s nějakým lékařem, možná si vzpomenu, ale i kdyby ne tak hlavní sdělení co mi utkvělo, vysvětloval že jsou dvě kategorie pacientů, první- superopatrní, co všechny pokyny do puntíků dodržují, úzkostlivě, pedantsky, neustále se vyptávají co můžou a nemůžou dělat/jíst/cvičit... berou všechny léky na minutu přesně... přesvědčení že když vše do puntíku udělají správně tak se musí uzdravit. druhá kategorie jsou ti bezstarostní, veselí, léky neberou, na všechno kašlou, žertují se sestřičkama - ti jsou sice ve špitále oblíbenější, ale samozřejmě to taky není správně (říká pan doktor) no a resumé: z těchto dvou skupin se uzdraví/neuzdraví zhruba stejné procento
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
viktorka_od splavu no vidis a ja si myslim,ze muze byt i neco mezi tim.....
Zarinya nepochopilas
999 Nečetla jsem smazaný příspěvek, ale pochopila jsem, že mamince je lépe? To je skvělá zpráva 
, ať už jí k tomuto stavu dopomohlo cokoli (viz třeba ten smazaný příspěvek).
@999 Já myslím, žes to mazat nemusela (četla jsem ho), protože teď to vlastně vyznívá trochu hůř Já ti rozumím a mamince taky! Zároveň asi všichni víme, že Zarinya má pravdu, ani nemyslím, že by kolem toho vznikla nějaká debata (snad teda). Pozdravuj ji!
A já si jdu postěžovat, že jsem musela zrušit plánovanou (zaplacenou) cestu na Sicílii na začátku prosince, protože muž odjíždí nečekaně na služební cestu do Indie (se kterou firma nemá nic společného, jen vzdáleně uvažuje o rozšíření výroby a Japonci tam pošlou zrovna jeho!)!! 
Jako teď jsme tady o té Indii mluvili, pro mě velký sen, muži se tam nechce....a ne, jet tam musí on, sakra!
Garfie skoda ty Sicilie, sama si netroufas?
continuity Víš co, zvažovala jsem to, ale jedeme s dětma, to se mi úplně nechce. Vlastně úplně nejvíc mě odrazuje, že návrat je do Vídně až někdy před půlnocí . Naštěstí jsem ještě neměla chytnuté hotely, takže jde jen o letenky a ty byly za málo.
Garfie jo tak tomu rozumim. Muz taky chvili vypadal, ze do toho Londyna s nama neodleti. byla jsem odhodlana letet sama, ale po tech zazitcich s tamnim zdravotnim systemem uz vlastne nevim, jestli je to dobry napad.
continuity No teda zpětně si to dost dobře nedovedu představit, i tak to pro tebe byl stres, ještě v tom být sama...
Garfie Já jsem v tomhle děsný srab, sama s dětmi jsem nikdy nikde nebyla. Jednu dovolenou jsme skončily se starší obě v nemocnici. Sice asi nejlepší nemocniční pobyt a péče, co jsem kdy zažila, ale nic, co bych chtěla opakovat. V únoru pojedu jen s jednou, a i tak asi budu nervózní.
Garfie no prave, nakonec to vlastne dobre dopadlo, ale clovek nikdy nevi.
Sweet Potato Po Čechách by mi to nevadilo, ale do zahraničí se mi taky nechce, hlavně teda na vlastní pěst. Mně stačilo s nimi letět sama do Japonska, zrušili nám na poslední chvíli přípojný let a i to byl dost adrenalin.
Stěžuju si na kamaráda svého partnera - samba;-)
Byli jsme pozvaní na svatbu jeho nejlepšího kamaráda, sambo dokonce jako svěděk. Asi půl roku dopředu probrali, jestli můžeme přijít i se sambovým devítiletým, ve společnosti naprosto bezproblémovým synem, který opravdu miluje svatby. A prý že je to samozřejmě OK. Syn se hrozně těšil, protože ten kamarád pro něj byl jako strýc.
A pět dní před svatbou telefonát, že ať se nezlobíme, ale že ho nemůžeme vzít, důvod nechtěl říct. Jen trochu naznačoval, že tam jeho nastávající nechce děti. Že ani druhý svědek, ani jeho bratr si tam děti nesmí brát, prý ani on sám tam nevezme svého čtyřletého syna.
Co teď? Jedni rodiče na oslavě sedmdesátin, druzí v jiném státě, kamarádi už měli všichni plány. Dítě strašně zklamané. Já plně chápu, když někdo nechce děti na svatbě, zařídili bychom se jinak, ale říct to pět dní předem??? Když předtím půl roku říká, že je to OK?
Pomlčím o tom, že si tam nakonec kromě nás a druhého svědka každý ty děti vzal...
JanieB Tak to bych byla hodne nastvana! Kam jste to dite nakonec dali? (Vim, ze to neni pointa pribehu, jen me zajima, jak jste to vyresili).
JanieB To je tedy oprávněná stížnost. Plus to, že ostatní to neřešili...Já tedy byla na svatbě bez dětí na jaře, svatba byla avizovaná skoro rok dopředu a už s touto "podmínkou". Problém neměl nikdo, pokud ano, tak nesehnal hlídání a nedorazil.
Dítě jsme nakonec strčili sambovým rodičům na ty sedmdesátiny. Oni se zeptali oslavenců, jestli by teoreticky mohli... a ti byli nadšení, že určitě ať ho vezmou, že se může hrát s jejich vnoučatama. Takže uuuffff.
Kdyby tohle neklaplo, tak už jsme měli jen variantu, že já zůstanu s dítětem doma a půjde jen sambo.
A pointa příběhu je, že ta svatba byla šííííleně nudná (nebyla v ČR), na jídlo se čekalo do půl čtvrté (obřad začínal v 11:15, po něm každý svým autem přejížděl hodinu do restaurace 70 km daleko), na stole nebyly ani zákusky ani nic, ani víno, takže fakt o hladu. Skoro nikdo se nebavil s nikým, všichni seděli okolo stolu a čuměli do mobilů (včetně babiček). Kolem sedmé večer už to začali hosté vzdávat a brzo se všichni rozjeli domů. Zato dítě s babičkou a dědou na oslavě 70 pařili do půl jedné, všichni úplně nadšení :D
JanieBjezisi to je hrozny?!?!?!
Aha tak to uz probehlo. No nic, nebylo ocividne o co stat
