Pinot Noir nevím no, ty bys to byla ty? máš dvě děti, muže a předpokládám se chceš vrátit k práci a tak.. tak myslím že případnému příbuznému by bylo dost jasný že ty to nebudeš. já bych si kdyžtak vzala práci navíc, určitě bych nenechala rodiče bez pomoci, což mi připomíná že už jsem párkrát přemýšlela o tom, kde sjednat pomoc tohohle druhu. rozhodně bych nedělala pečovatelku na plný úvazek, to je nereálné, jestli to od JR někdo čeká tak bych mu rázně vysvětlila že se plete.

viktorka_od splavu Nevim co takova pece obnasi, ale vim, ze radeji budu makat a snazit se sehnat tu nejlepsi peci. Ja bych to asi i nedala fyzicky, problem s plotynkama me dost omezuje.

Liesel možná by tohle byl způsob, jak trochu něco ovlivnit? ví, že až bude tu pomoc opravdu potřebovat, bude to pomoc (tebou) zaplacená, od cizích lidí?

viktorka_od splavu no maluješ si to pěkně, ale nevím, jak moc velkou zkušenost máš s tím, kde se ta péče bere. dostat člověka do slušného ústavu je dost loterie, a pečovatelka v térenu je utopie. jako jednou dvakrát za týden třeba někdo přijde. ve městěch možná lepší, na konci světa blbý.

otec byl v nemocnici měsíce a jen ho denně navštěvovat bylo hodně vyčerpávající. 

viktorka_od splavu to prave budu muset hodit do placu, aby to veslo ve znamost... treba se trochu chyti za nos. Ale ona se treba ted do nemocnice tesi (musi nastoupit kvuli bercakum)...

Liesel můj otec nemocnice nesnáší, ale ani to ho nenutí. pokud se tam těší, tož to je úplně nanic :(

Jiná Realita si to taky  maluju.... a doufam, ze to nebudu muset jeste nejaky patek resit.

Jiná Realita no prave, se tam o ni postarají, daji najist, nejakou piluli...a hlavne nemusi NIC

Jiná Realita měsíce denního navštěvování? neměl tam dobrou péči nebo proč? 

viktorka_od splavu Dostat člověka do nějakého slušného zařízení může trvat i několik let. A mezitím se někdo postarat musí.

viktorka_od splavu protože 1. mám zkušenosti. ne že by se nesnažili. ale příklad: pacient po operaci, polonatý, horečka, úplně zpocený leží v lednu na lůžku pod otevřeným oknem. na jipce. taky strava je naprosto nanic. přinesou, nesníš, odnesou. každý den jsme mu nosili něco, co by teda jedl, protože nemocniční stravu nedokázal sníst (pokud zvracíš třeba třetí den, tak guláš si asi úplně nedáš). takže jsme zkoušeli tohle nebo tamto, nosili minerálku, šťávy...tam je jen čaj. otec se extrémně potí, takže jsme mu každý den nosili troje čtvery čisté věci, nemocniční pyžama nestačila. ručníky, protože měl pod sebou pořád mokrou postel. a podobně. 

jmoje zkušenost prostě říká, moc si to nemalovat, jak se pak někdo o rodiče postará. kdybychom ho navštěvovali třeba jednou týdně, byl by mrtvý už několikrát. a to opravdu nechci hanět personál, při jeho poslední hospitalizaci se chovali doslova nádherně. ale mají určité kapacity a mají taky další pacienty. a otec je opravdu vážně nemocný pacient. o toho se jen tak někdo nepostará. potřebuje třeba převazovat nohy, což v té nemocnici neumí nikdo a to fakt nekecám. jednou za týden dva přijde někdo, kdo to umí trochu, ale prostě na to není vybavený.

a 2. otec je pořád jednatel. jediný jednatel. tudíž musí něco podepisovat, rozhodovat. což tedy u běžných pacientů není, u nás o to složitější situace.

Jiná Realita mně to je fakt moc líto a vím že to je hrozný, jako já už párkrát někoho v nemocnici měla, i dítě.. i v rodině člověka s alzheimerem kterýho bylo nutno někam umístit Pinot Noir a díkybohu to teda vždy dopadlo relativně.. resp. ono se ještě nestalo, že by to nedopadlo.

na druhou stranu extchyně byla opravdu prominentní pacient. nikdo nešetřil penězi ani lidskou silou. za cenu fakt strašnýho utrpení, ale ona to chtěla, držela se života jako klíště. což teda chápu.

dopadne to ale vždy naprosto stejně.

Jiná Realita ad jednatel taky jsem zažila že nečekaně zemřel otec od rodiny známých, kde na něm byli všichni závislí, nikomu nic nepředal, nesvěřil, měl spoustu věcí jen tak rukoudáním domluvených, rozpůjčované peníze bez smluv.. o hodně teda přišli:-/ nenaděláš nic a připravit se na to asi nejde.

viktorka_od splavu pro mě je rozdíl, jestli máš v nemocnici člověka s úrazem, nebo po nějaké "normální" operaci, a pokud máš v ústavu starého nemocemi prolezlého, nepříjemného, problémového rodiče. alzheimer speciálně. s tím tady v obci pokud se nemýlím poslali starého rodiče z ústavu domů, protože to nebyl ústav pro lidi s alzheimerem. a co pak? pořadník dlouhý. někdo má štěstí, někdo nemá, ale obecně bych se bála být blahosklonná a s klidem dopřávat nemožně svéhlavým rodičům svobodu si život ničit, jak se jim zamane, s tím, že se o ně pak přece někdo postará a já to "jen" zaplatím. s rodiči teda neudělám stejně nic, ale smířit se s tím právě s těmito výhledy snadné není.

 s klidem dopřávat nemožně svéhlavým rodičům svobodu si život ničit, jak se jim zamane, 

​a jakou jinou možnost mám?

a jakou jinou možnost mají mé děti (doufám že do té doby nenastane žádná

Jiná Realita stejne nejdriv clovek udela co je v jeho silach a rodiny a pak teprv hleda dalsi...

viktorka_od splavu no nemáš, ale nejde si jen tak říct, oh, dám mu svobodu. to prostě nejde. já to nejen vidím před sebou, jak to bude, já už to mám i za sebou. a s ním to stejně nehne, aby zadkem pohnul. to se nedá prostě s klidem hodit za hlavu.

Jiná Realita 

Prosimtě, jak to tady čtu... proč už prokristapána nejseš dávno jednatel taky?!

Nečekám odpověď ale ty strašný starosti s rodičema, s firmou, s bytem... to bych asi jen jako rodinná dobročinná výpomoc nedala.

barbucha

Jiná Realita myslím, že nastal čas přepřahání a měla bys to otci říct. Pardon za nevyzadanou radu, ale nedalo mi to. Vím je to těžké.