Garfie Teda, tak snad to dopadne, jak to dopanout ma! Jesteze ten net jde i z Japonska a my na tom bite nebudeme a neprojdeme o tebe!;-)

Kokoska No právě nevím  Na jednu stranu mě to láká, zajímavá zkušenost, něco nového, dobrodružství, možná zajímavé možnosti pro děti, na druhou pochopitelně vidím všechna negativa-osamocenost, nešťastné babičky i děti, jazyková bariéra, škola...a to vůbec nemluvím o mojí práci, případně uplatnění po návratu. 

​Ber to tak, že na jedné straně negativa, na druhé pozitiva. Naučí se jazyk, poznají nové prostředí, kulturu. Babičky to zvládnou, .. S prací manželky expata je to složitější, ale i to se dá... (mám trošku zkušenosti, teď jsem/jsme na druhém expat pobytu a syna čeká příští rok maturita...

Garfie já ti normálně závidím!!! (Chápu že to není jistý..)... jak dlouho si tam vlastně už žila?

Karja  Naopak, budu tady viset pořád...a pro 0zero7  budu zase dívka z budoucnosti, to je cool! 

clothilde No, já to tak beru :-) jen chvíli pocitově převáží pozitiva, chvíli negativa...ono se to taky odvíjí od místa pobytu, my bydleli v děsné díře, tam bych asi tři roky nepřežila. A pokud máš zkušenosti, to téma se tady stejně když tak chytám otevřít, jak to bylo se studiem pro dětí? Chodi(li) do místní školy? Uměly předem jazyk? Jak to zvládaly? 

Magráta Ještě "zasvobodna", před dětmi, jsem tam byla rok, to bylo super a vzpomínám na to strašně ráda. Pak po deseti letech něco málo přes půl roku i s dětma. A mezi tím pochopitelně pár rychlých "dovolenkových" skoků :-) Ale s dětma to už bylo docela náročný, byla jsem ráda, že to prostředí už znám a nestresuju z těch obyčejných provozních věcí. Zkušenost to byla zajímavá, i pro ně, ale bylo vidět konec :-) 

Garfie muž byl takto jako dítě v Vietnamu. Jeho táta tam byl tři roku, oni tak strávili na přeskáčku celkem asi dva. A teda s láskou na to vzpomíná doteď. Je fakt, že oni se tam chytli nějaké párty děti jiných českých expatu, doteď se navštěvují. chvíli zkoušeli ruskou školu, ale to prý nestalo za nic. Byli zapsání jenom tady anejak to pytlikovali. 

Je to už mraky let, teď je to běžnější. 

clothilde No, já to tak beru :-) jen chvíli pocitově převáží pozitiva, chvíli negativa...ono se to taky odvíjí od místa pobytu, my bydleli v děsné díře, tam bych asi tři roky nepřežila. A pokud máš zkušenosti, to téma se tady stejně když tak chytám otevřít, jak to bylo se studiem pro dětí? Chodi(li) do místní školy? Uměly předem jazyk? Jak to zvládaly? 

​Při prvním pobytu jsme byli 4 roky ve Státech. Synovi bylo 9, anglicky uměl jen malinký základ. Chodil do místní školy, v rámci výuky měl extra hodiny angličtiny a do 4 měsíců mluvil a rozuměl . Pravda je, že začátek pro něj byl těžký (má slabou formu Aspergerova syndromu), měl/měli jsme štěstí na učitele s velmi vlídným a chápavým přístupem...

Teď (je mu 17) jsme první rok v NL, chodí do mezinárodní školy a spokojenost, zatím...

U těch dětí to asi záleží na věku, čím menší, tím lepší ... Já jako dítě 10+ bych z toho byla teda asi hodně nešťastná. 

Garfie To byl u nás důvod, proč manžel nedávno odmítl 3 roky ve Francii. Starší už tady byl v prváku a na oboru, který ho baví a mladší by zase ukončil tam 9 a co potom. Na rok někam nastoupit a jet zpátky. Tak to rozhodování to ovlivní dost.

MP Meri Právě z toho mám dost strach, dceři je 11, na podzim jí bude 12. Už po prvním návratu jí trvalo, než zase zapadla do kolektivu :-( ideální by asi bylo, kdyby se pak vrátila a šla rovnou na střední...

clothilde Děkuju moc! Náš soused měl podobně syna v Anglii, říkal, že prvního půl roku se choval trochu autisticky, skoro nemluvil (ani doma) a pořád si maloval a pak se rozjel :-) Já z toho mám taky trochu strach, protože synovi je 8, ale má zřejmě ADHD (nemá ho ofic. diagnostikované, ale psycholožka mi ho potvrdila), je chytrý a milý, ale dost svéráz, ve škole má trochu problém. Tam je ještě problém, že děti by chodily do anglické školy (doufám!), ale zároveň celé to okolí je japonské, nebudeme tam v žádné větší komunitě expatů. 

continuity Ten se má!! :-) Já tak mám taky pár známých v našem věku, třeba kamarád žil v Súdánu a kamarádka v Lybii. Ale vždycky tam teda chodili do československých škol. 

A četla jsem kdysi rozhovor s jedním chlapíkem v našem věku, který dětství strávil někde v Asii, nevím už přesně kde, ale že v anglické škole byli ve třídě jen dva-on a nějaký Singapurec a dodneška jsou nelepší kamarádi. :-)

Renusatko Když jsme tam byli posledně, přátelili jsme se s americko-mexickým párem z Texasu, měli tam právě tři puberťáky a říkali, že to bylo opravdu těžké rozhodování. Ale oni teda, jako rodiče, strašně stáli o to vypadnout za hranice, říkali, že Amerika je strašná, výchova ve škole úplně zaslepená ke zbytku světa a že chtěli, aby děti dostali nějaké ponětí o tom, že existuje jiná kultura. Ale vyjednávání bylo náročné! :-) A to měli ti jejich výhodu, že chodili do anglické školy a neměli jazykovou bariéru. Nakonec se jim tam líbilo, hlavně v zimě, protože to z domu neznali. :-)

Garfie mám kamarádku, co v sbalili 5 dětí a odjeli na několik měsíců k protinožcům. mladší děti nadšený, ale nejstarší syn (13) si k narozeninám přál, aby se vrátili domů...

Garfie Naši kluci anglicky mluví pomalu líp než česky, oba. Jenže zase ty přechody mezi školama. Jeden už studoval, kdyby to byl gympl, tak je to asi jedno, jenže on je na fotografovi. Druhý by tam musel něco začít a zase by byla otázka co, protože tady o gymplu vůbec v té době nepřemýšlel. Teď naopak tady hledá střední školu v angličtině a je jen pro cizince.

Renusatko Jako není to jednoduché, to je jasné, ty střední školy už jsou problém. Tak pokud byste byli někde v Paříži, ještě se to dá, kdychom my bydleli tam, kde minule, nejbližší anglická škola byla cca 80 kilometrů daleko. 

Garfie Ono to bude hodně záviset i na povaze děti. Jsou už dost velké, až to bude relvantni, zeptala bych se jich na názor a vzala ho v potaz.

edit

Je tam teda hodně moc faktoru k rozhodování, nezávidím.

Garfie to je tedy tezke rozhodovani,preji at to vyjde ke spokojenosti vsem.

MP Meri Já to moc nemůžu brát v potaz, myslím, že téměř není na stole varianta, že by ho tam poslali a on to odmítl. Takže buď se firma rozhodne ho tam neposlat a není co řešit. Nebo se ho rozhodne ho poslat a pak my ev. můžeme zvážit variantu, že by jel sám, ale už jsme víceméně zamítli, ani by sám jet nechtěl. 

Garfie takze je to vlastne vyreseny.

Zarinya Však jo, já to řešit nepotřebuju, spíš postěžovat si a tak to nějak celkově probrat

Garfie a kdyby na podzim přišla nová vlna covidu, tak ho pošlou taky?

Garfie tak zas pro deti by to nebyl takovy skok do neznama, kdyz uz jste tam delsi dobu byli. Ted jde o to, jestli to prave nebude minus, hlavne pro dceru asi. Teda nezavidim ti to, az to rodine predhodite, jestli teda k tomu dojde.