marieu soucitím, moje mamka taky občas něco bezmyšlenkovitě slíbí dceři. Ona si to všechno pamatuje a pak se na to ptá, kdy už se to uskuteční - typicky že spolu půjdou na nějaký výlet nebo budou spolu něco dělat. Mamce jsem to už několikrát říkala, ať neslibuje věci u kterých si není jistá, že je může splnit (např. v léte slíbila dceři že půjdou spolu na podzim pouštět šarkany, až budeme u nich. Byla jsem naštěstí u toho, tak jsem to mohla hned zkorigovat a vysvětlit, že když bydlíme od sebe přes 600km a my v době pouštění draků budeme mít doma 1-2 měsíční mimino, s kterým se v tom věku na tak dlouhou cestu určitě nevybereme, asi to letos opravdu neklapne...). Já vím, že to mamka nemyslí zle, spíš je to vyjádření jejího přání trávit s vnučkou víc času, tak něco plácne a nedomyslí...
Stěžovací vlákno
mnum sebereflektivně musím přiznat, že jsem vlastně vůbec nepřemýšlela, proč to vlastně dělá. Jak jsem mentálně nastavená úplně jinak (víceméně organizovaná, plánující, se snahou věci promýšlet což musím, mám dvě malé děti, žádné hlídání a obě mateřské pracuju na zkrácený úvazek ve špitále, zatímco se doma s mužem střídáme vs moje chaotická a neplánující matka, která už roky obstarává jen sebe s otcem a ačkoliv ještě pracuje na méně než 1/2 úvazku, má reálně času hodně) a nejsem tudíž schopná to jakkoliv nahlédnout. Ale takhle to bylo, co mi paměť sahá. Asi si to neuvědomuje. Já z toho dávno vyrostla, ale vadilo by mi, kdyby z toho moje děti měly být opakovaně nešťastné.
marieu Moje máma (ač je zlatá a hlídací babička) občas slibuje, co nesplní/nemůže splnit. Různé výlety, akce, tvoření... zážitky, které by chtěla dělat, ale nikdy na ně nedojde. Děti mám starší, už jsem jim vysvětlila jak to je. V dětství jsem tím taky docela trpěla a zpětně to vůbec nechápu.
Lamicka no vida, myslela jsem, že jenom naše babi takhle práší. Vlastní zkušenost k nezaplacení- naprosto přesně vím, že to vlastním dětem nemůžu nikdy udělat- pokud to okolnosti dovolí...
Candance Raději mlčím ... Jen si dovolím doporučení - řeš to hned, ať se z toho nestane "chronická" záležitost. Doporučuji buď McKenzie, nebo SMSna stabilizaci a opravdu rozsáhlá zásoba cviků je zde, fyzioklinika.
marieu vlastne kdyz jsem se nad tim zamyslela, delala to i v nasem detstvi a nesnasela jsem to, pamatuji si to zklamani, kdyz ze slibu nakonec nic nebylo. Zda se i podle reakci ze to tak ma vic lidi v te generaci, nevim zda si mysli ze deti neposlouchaji a nebudou si to pamatovat, nebo je to to verbalizovani jejich prani...
marieu ach, chudence deti
marieu tlapkam,to je fakt hrozny.Ja uprimne nesnasim slibotechny.A bohuzel s tim mam take zkusenost,kdyz byl syn maly od exmanzela(ten je na to primo expert)a i extchyne........uplne to fyzicky boli za ty deti.
Zivě si vybavuju jak extchyne léta slibovala synovi, ze spolu poletí na nějakou úžasnou dovolenou. Jasně že k tomu nikdy nedošlo. Dneska je dospělý a už se tomu směje ale jako malý prý každý rok čekal kdy už..no nikdy. 
Kora jezis,to bylo u nas stejne.
Kora jeste to tedy nakonec korunovala tim,ze pak vzala mladsiho bratrance od exsvagrove......
Zarinya tak to je taky výborný. nechápu to
Malenge no přesně! Chvilku tam byly bez dohledu. Ještě mám dojem, že je do toho zapletený otec- on by je tam sice chtěl pořád, ale akorát by na ně koukal od stolu, co vymýšlejí a moje máti je zjevně zcela nemateřský typ, což mi došlo až teď s mými vlastními dětmi. Nemá s nimi trpělivost a nedává s nimi sama dýl než půl dne. Celý den u ní malá nebyla snad nikdy, velká párkrát a už je to dávno.
mnum asi na tom něco bude- zjevně v tom nejsme samy 
. Ale jako proč? Pořád se mi nechce věřit, že např moje máti (velmi inteligentní, VŠ vzdělaná) prostě řekne, co jí slina přinese na jazyk a nedomyslí to...
Zarinya no je to děsný, u vlastních dětí to snáším mnohem hůř, než sama v dětství. Ad tvůj poslední post- preferování a protěžování u nás fungovalo taky. (korunováno v pubertě na jediné dobrodružné dovolené v Maroku pod širákem, hotel a sprcha vyjímečně- kde jsem se nesměla jít vykoupat v křištálových jezírkách pod vodopádem, páč bratr neposlechnuv doporučení rodičů, v pantoflích sjel po patách svah mimo pěšinu a strh si do krve obě paty a nemoh se sám koupat). A obávám se, že to mí rodiče přenesou na další generaci, protože moje dcery mají bratrance a to je kluk a to je (zjevně) víc.
Kora bóže, to je teda nakonec fakt rozšířený nešvar, doslova zírám. Nevyplněný sliby výletů, nebo zážitků- to snad pro děti nemůže být nic horšího.
Zivě si vybavuju jak extchyne léta slibovala synovi, ze spolu poletí na nějakou úžasnou dovolenou. Jasně že k tomu nikdy nedošlo. Dneska je dospělý a už se tomu směje ale jako malý prý každý rok čekal kdy už..no nikdy.
U nás úplně stejně mužova babička. Dodnes to vnímá jako velkou křivdu z její strany.
marieu já si vzpomínám, že u nás v rodině se to dělávalo malým dětem, s tím, že si to prostě nepamatují. aplikovala jsem to i na dceru - teda jen takové "neškodné" záležitosti, jako pojď rychleji doma dostaneš bonbon.. a ve chvíli kdy jsem si všimla, že si to pamatuje, jsem s tím hned přestala - možná tak ve dvou třech letech. no a když jsem to prvně zkusila na syna, což muselo být hodně brzy, prostě jak začal rozumět+trochu mluvit.. s překvapením jsem zjistila, že si to hned vše pamatoval:-O :-O no tak tím to skončilo samozřejmě. ale takové ty "velké" sliby, kdy dotyčný nakecá hory doly a nic z toho, to musí být povaha. tak bych se asi snažila děti na to prostě zvyknout, silně pochybuju že najednou by se maminka "na starý kolena" změnila, nebo že by zničehonic začala poslouchat na tvou žádost ať to neděláš. děti to pochopí, když se jim to vysvětlí na rovinu. prostě sliby se plní, člověk neslibuje co nemíní splnit atakdále, ale babička je výjimka, má to jinak, takže její sliby nejsou sliby ale jen taková nezávazná přání. zvykněte si na to, babička jiná nebude, u nás doma to ale nezavádíme. šlus.
A jsou to sliby nebo vážně "jen" nahlas vyslovené možnosti? Totiž já k tomu mám taky sklony, ne tedy napevno něco slibovat, ale nahlas vyslovovat různé nápady, možnosti, nabídky... Jako jakési budoucí varianty, které ale nemusí nastat. Jazyk, kterým to formuluju, to jasně ukazuje, ale malé deti to ne vždy asi rozliší. Takže bych takové lidi všechny jako slibotechny neoznačovala. Spíš bych jim vysvětlila, že děti takové myšlení - protože to vlastně je přemýšlení nahlas - chápou doslovně, a dětem naopak vysvětlila, že někdo takhle nahlas uvažuje, ale nemusí pak nic takového udělat.
dzizisketa jo to delam taky, a dcera se potom pta kdy neco z receneho provedem:D no obcas splneni boli ale tak co uz.
dzizisketa jakože fakt řekneš "příští neděli půjdeme do zoo" a myslíš tím že "mohli bychom jít, a nebo taky ne"?
marieu Tohle přesně stejně dělá moje mamka neteřím (stejně starým) nechápu to. Brácha to taky teda mohl čekat, protože to tak bylo podobně už u nás před 19 lety. Bydlí s nima v domě a nikdy u našich nespaly...další slibování, dost podobné jako u vás. Vedlo to teda k velkým hádkám, když si s nima brácha promluvil a dnes se obě strany spolu skoro nebaví. Je mi to líto, ale oba mají svou pravdu. Mamka přece nepůjde žebrat o hlídání holek a brácha jí přece nebude holky vnucovat, když by měl mít sama zájem. Takže občas hlídá jen taťka u nich.
NNe, ale malé děti to tak můžou pochopit. Zvlášť, pokud to člověk neslyšel na vlastní uši, jen v jejich podání, tak těžko zjistíš, co přesně kdo řekl.
