viktorka_od splavu nic jinýho zjevně nezbyde. Starší holčička je ale dost cíťa, umí být lítostivá a když je utahaná, tak se dost prožívá-  i když má 5 let. Obě jsou na prarodiče permanentně natěšené, protože se vidí velmi málo, o to větší pak zklamání. Asi nás to ještě chvíli bude bolet, ale bude se to muset naučit. Další věc je, že nemůžu máti zakaždým "peskovat" (sladký ne, prosím tě- má vrtaný 4 zuby během 12 měsíců i když sladký nejíme, rohlíky ne, prosím tě- malá se přecpává a zbodne na co přijde, prosím tě, nedávej jim na hraní mrňavý korálky/vitaminový tabletky/kovový rozebírací věci/nehraj si s nima přes škvíru mezi futrem a dveřmi- hrozí jim úraz atd atd), bere to pak hrozně útrpně a párkrát už se urazila.

dzizisketa ja vim moc dobre jake lidi oznacuju slibotechny.

Kdyz ti ctyrlety dite sedi nekolik hodin s batuzkem u plotu a ceka na tatu,ktery mu slibil,ze prijde a samozrejme neprijde je jeste slibotechna slabe slovo.

ale tezko vysvetlit nekomu kdo to dela....

Zarinya Když je to tchýně, tak je to blbý. Když je to otec, tak je to neskutečný, že to jsou schopni udělat vlastním dětem. A když je to tvoje vlastní máma, tak je ti to mimo to naštvání ještě i líto. Já vždycky lituju, že moje děti nemají babičku jakou jsem měla já. Tchýně umřela hodně mladá, tchán se snažil, ale třeba noc u babičky nebo u něj nebo výlet s některým z prarodičů, to moje děti neznají. 

dzizisketa jsou to sliby, ne možnosti. Třeba: V létě dceři řekli, že pojedou na naši chalupu na týden a já vím, že nepojedou, protože nejezdí nikam a důvodem jsou vždy zvířata (my nebo ségra bychom se o ně klidně postarali). Oni pak chodí, že je babicka s dědou vezmou na chalupu. Když se pak mamky zeptám kdy, tak se to vždy zamluví... přitom to dělat nemusí, děti jsou nejšťastnější u nich na zahradě. Mně tohle dělali taky a nejen v dětství. Jednoho dne mi došlo, že to mám pouštět z hlavy. Ale nechci si stěžovat, rodiče mám úžasný. 

dzizisketa no já mluvím o věcech, které jsem na vlastní uši mnohokrát slyšela, neže si dítě vybájí něco, v co samo doufá a já mu na to hupnu.

Renusatko to je taky dobře polepený .

Jak vidím, všude se něco podobnýho najde. Ne, že by mě to vědomí posílilo, ale rozhodně mi pomohlo upustit tady páru, sorry všem tady ve vlákně...

marieu proc sorry? Od toho jsme tu:) 

rasaNori myslím, že to ze mne přeteklo víc, než jsem si původně přála. Ale doopravdy mě zarazila míra podobných, nebo stejných zkušeností, to je fakt hodně zajímavý.

Lamicka

Chalupa může být skvělý příklad právě! Já v těchto komunikačních nedorozuměních nedám dopustit na teorii typů, tím nechci říct, že takové (naše ) chování omlouvám. My s mužem se takto dorozumíváme, když řekneme "pojedeme do X", tak to znamená touhu, okamžitý nápad, se tam podívat, až budeme mít čas, peníze nebo si na to X vzpomeneme, protože seznam se neustále prodlužuje. Ale je mi jasné, že většina lidí takový obrat bere ne-li přímo za slib, tak jako závažnější, než jak to myslíme my. Já to teda zjistila poměrně záhy, takže si dávám pozor, jak tahle svá náhlá hnutí mysli verbalizuju, pokud vůbec, ale samozřejmě jsem se taky nechala unést a pak se mi to "vymstilo". Zkrátka my to jako slib nebereme, slibujeme s rozmyslem a s použitím slova "slibuji". Je to otravné, to je mi jasné, a matoucí hlavně pro ty děti. Ale určitě je z toho cesta, buď takhle promluvit k rodičům, že vy víte, jak takové řeči mysli, ale děti ne a mohou pak onich mít horší mínění ; mluvit s dětmi o tom, že jsou lidi, kteří ne vše, co nahlas řeknou, myslí vážně, že často si jen tak nahlas přemýšlejí; nebo nechat si to rodiče vyžrat a ty děti na to přenocování či výlet přivézt. Ovšem je možná varianta, že ti rikaji, aby měli od dětí klid nebo protože si myslí, že děti to chtějí slyšet, ale že na to zapomenou (haha), a to je pak opravdu na houby, záměrně takhle lhát. 

dzizisketa Tohle, co popisuješ, přesně praktikuje přítel, ze začátku nám to působilo značný komunikační mrzutosti, ale nakonec jsme se naštěstí sešli někde na půli cesty. Já na to nebyla vůbec zvyklá, jsem i z takové rodiny, kde se moc slovem neplýtvá, takže jsem nedokázala za nic na světě vstřebat, že jsou lidi, co jen tak říkají nahlas věci, který nemyslí vážně, nebo jak bych to tak zjednodušeně shrnula. No a naopak přítelovi bližní jsou šíleně užvanění, vždycky z jejich sešlostí bývám úplně vyšťavená, mluví zásadně všichni najednou, skáčou si do řeči a vůbec se neposlouchají navzájem, ale současně jsou všichni spokojení. :D No a do toho právě úplně běžně hážou těmahle vyhlášeníma, který já už bych normálně považovala za hotovej deal, jako když přítel seriózně hovoří o tom, jak o víkendu zajdem do kina/nakoupit/whatever a o pět minut později už ani neví, že něco takovýho vůbec řekl. Jako zvykla jsem si na to, ale trochu divný mi to přijde i po těch letech furt, ne že ne!

dzizisketa já to mám tak, že když dítěti řeknu v sobotu bychom mohli do zoo a ono řekne hurá, tak to je slib.

Stejně jako.kdyz muž řekne: zítra ti sjedu umýt auto. Nečekám, že mi řekne: slibuji na holej pupek, že ti v sobotu auto umyju. 

takže jsem nedokázala za nic na světě vstřebat, že jsou lidi, co jen tak říkají nahlas věci, který nemyslí vážně

​to je ale presny, ja to taky uplne nepobiram.

A mam jednu kamaradku, co furt taky takhle nahlas premejsli, nez jsem to rozklicovala, chvili to trvalo. Takze, kdyz vloni zacla mluvit o ceste kolem sveta s peti detma na krku, dost me prekvapilo, kdyz fakt odjeli :)))

moora hele přesně, taky to nepobiram a jsou z toho jen mrzutosti. Ja toho namluvím taky hodně, ale tomu plácání bez rozmyslu, co mi slina na jazyk prinese, taky nerozumim

Uvedomila som si, že mám takú kolegyňu, študovali sme v rovnakom meste a pred každým letom ona plánuje, ako tam vyrazíme na výlet. Dohodli sme sa, že sa tam a tam o toľkej stretneme na vianočných trhoch a jej nikde. Sľúbila mi pomoc v jednej pre mňa náročnej veci a nič. Tak už jej neverím ani nos medzi očami.

Potrefenáhusa 

Plácání nazdařbůh je strašnej zvyk.

A pozor na to - dítě si nepamatuje kdy má jít do hudebky a kdy má babička svátek, ani neslyší že má vynést koš... ale slib zaslechne na pět kilometrů a uloží do paměti navždy!

K tématu - jsem taky trochu slibotechna, nahlas říkám co by se mohlo dělat , kam by se mohlo jet a pak řeším jinak nebo na poslední chvíli (ale nemám ty děti, takže si to nemá kdo překroutit). Ale když něco fakt slíbím, tak do toho jdu.

A stížnost: exmanžel mi rozdrbal skupinku mých nejbližších přátel, nehorázně, sprostě. Je mi z toho fakt zle.

dzizisketa chápu, jak to myslíš, ale my se doma takhle nebavíme, tak to naše děti neumí číst. Když se řekne, že pojedeme o víkendu někam, kam se těší, tak tam jedeme. Když se mě díte zeptá, jestli pojedeme na dovolenou do Řecka, protože zaslechlo, že se o tom doma bavíme, tak mu řeknu, že to ještě nevíme, že jsou to jen plány a musíme se domluvit. Naši ale tyhle plány podávali jako sliby a to už jsem nebyla díte. Navíc mi časem došlo, že jsou to věci, které by naši chtěli dělat, ale vlastně nechtěli. Těžko se to vysvětluje.   

Děti už to chápou, navíc to po našich nikdo nechce, aby je brali na atrakce a výlety. Mají zahradu, zvířata, televizi, plnou lednici:) všechno co děti potřebují ke štěstí. 

Věřím, že když se tohle stane 5 a 2,5 letému dítěti, tak je z toho mrzení a velký smutek. 

andulka01 tady ale nejde o prekrucovani, spis o to ze pokud tenhle typ komunikace clovek nepouziva, tak tomu opravdu nerozumi. muz k tomu ma taky sklony, po letech uz to beru s rezervou, ale zpocatku jsem presne z toho co pises byla vypleskla. u nas kdyz se reklo pojedem v lete do beskyd, byl to signal zacit planovat cestu, ubytovani, termin.. samozrejme nakonec to mohlo dopadnout jinak , ale v principu "beskydy" byly dane. on to ma jinak, "beskydy" ho treba cvrnknou do nosu nejakou zajimavou nabidkou, tak si to prohlidne-vyhlasi(!!) a pak slastne zapomene a pristi tyden zas bude mit jiny cil:-) zajimavy je, ze kdyz se ja zminim, ze mi kolega poslal cestopis z parize a co kdybychom se tam taky podivali, obratem ma koupene letenky

Muz je taky slibotechna, hlavne co se casovych udaju tyka. ,,Koncim v praci" znamena,ze zacina uvazovat, ze za dve hodiny mozna vyjde z kancelare a jeste to vezme pres hobbymarket. ,,Zitra mam dovolenou" zase, ze mi to, ze jde do prace rekne az pri rannim vstavani. Az to zacne delat diteti, tak ho prerazim. 

Lamicka

To je právě ten problém, že na takovou komunikaci nejsou zvyklé, mají i jiné osobní nastavení. Ale z toho se dá najít cesta, když teda všichni zúčastnění chtějí.