Takový pohled z druhé strany, já když prilezla zdrchana večer z práce po osmi schůzkách a 60 emailech, tak jsem fakt ocenila, když muž řekl dětem,ať mě chvíli nechají si alespoň sednout. (Sedět jsem úplně nepotřebovala, ale já třeba nebyla schopná ještě hodinu mluvit, což zrovna u těch ukecanych batolat nebylo .úplně na závadu
).
Já chápu,že jsou malé děti vyčerpávající, ale občas mám z těchto diskusi pocit, že ten pracující rodič se večer vrací z lázní.
A jako účastník těch callu říkám, že brenentici dítě prežiju, ale čeho je moc, toho je příliš a kolikrát interní call radsi preložím než mluvit víc s kolegovym synkem než s ním. Blbý je, když s vámi mluví klient vezoucí dítě odněkud někam. To je velká paráda, jeho pozornost nemáte, takže mluvite a víte, že je to úplně zbytečné, pamatovat si z toho nebude lautr nic, odložit to nechce. Zas nějaké hranice by to mít mohlo.