Byla bych náchylná také k tomuto názoru 
ale bohužel jsem to tam probírala s tím odborníkem dost dlouho... a i tvarově a rozměrově by to odpovídalo. Jen ne našim schopnostem!
Ježiš to bude vostuda až si na takovou kravinu budu volat hodinovýho manžela! (přičemž s milostpánem vyrazim dveře anžto na to celý čuměl ještě blbějc než já) V pondělí má přijít člověk na kuchyň (demolice a instalace, už se moc těšim), tak že bych ještě rozšířila objednávku? No, budu za debila tak jako tak.
barbucha Já si myslím, že moji rodiče jsou spíš výjimka. Je jim 71 a 74, to pro nás v práci není žádný vysoký věk. Jenže moje mamka je celoživotní hypochondr a přitom jí zas tak nic nikdy nebylo a nikdy s ničím nebyla v nemocnici. Od 49 je v invalidním důchodu na takovou pozákrokovou kompliaci s loktem a už nešla do práce ani částečně. Taťkovi problémy, kterých je mraky, zase celoživotně zlehčuje a největší její obava je, aby se o něj nemusela starat. Oba žili celý život strašně neaktivně, spoustu let chodí z domu jen k doktorovi, žádné koníčky, přátele. Taťku alespoň zajímají vnoučata a my, ale mamku ani to ne. Tráví život u televize, takže víceméně oba sedí a tím se ten stav zhoršuje.
Renusatko Tak ale to je 
Renusatko ta neaktivita je blba, vidim to na mame. Co umrel tata, strasne se zhorsila. Driv kolem nej porad neco delala, i kdyz to byly malickosti jako pripravit mu hrnek na caj, kosili, dohlizela jestli dela veci k jeji spokojenosti Ted se uplne vypnula, sama neudela uz skoro nic. Driv si aspon udelala snidani, ted to chce od nas az pod nos. Kdyz jsem ji rano rekla, ze vanocku si snad muze nakrajet sama, hodila po mne takovy ublizeny pohled, jako ze ji nechci pomoct. Prestava chodit, šoura se po byte, radsi nemyslet, co nas ceka. Ji je teda 90, ale stejne.
Mne na tom nejvíc děsí, jak nechtěj pomoct, aby neobtezovali (s nějakou blbosti, která by šla rychle, snadno a bez jakýkoliv zátěže vyřešit) a u toho se stane něco, co pak tu náročnou a komplikovanou starost způsobí
(moje matka tuhle spadla ze stafli pri stříhání zivyho plotu, protože nechtěla obtěžovat za 3 dny, kdy jsme byly domluveny, ze ho prijedem ostříhat - akce pro muže tak na 15 minut, máme to kousek - naštěstí se ji nic nestalo)
no, vidím to už v 2.generaci, asi nebudu jiná
Kokoska To je možná částečně i náš problém. Taťka chodil do teď po všech doktorech sám, všechno řešil. Teď jsem s ním byla v té nemocnici a vůbec jsem ho nepoznávala. Nikam netrefil, nic nevěděl a všechno nechával na mně. I manžel se ptal, co se mu stalo. Tak myslím, že hlavně to, že to řešit a dělat nemusí, když to vyřeším já.
Tchán byl velmi aktivní. Pak přišel covid, byl na operaci oka a po 1,5 roce z něj byl nemohoucí stařeček. Je to těžké, každý stárne jinak.
Já taky teda koukám, jak se máma strašně zhoršila. Mám něco s páteří, vůbec nemůže do rotace na jednu stranu a maže si to nějakým krémem a lupe mydocalm.
Když jí řeknu, že dávno měla být na neurologii, tak mi řekne, že její prakticky je neurolog a že má teď dva týdny dovolený.
Žeby místo dovolené, kterou stejně neplánují, jeli třeba na 14 dní do lázní. Tak mi řeknou, že to stejně nepomůže. Fakt jak s miminami. Vůbec nevím, co s tím mám dělat, jsou ode mne 5 hodin cesty. Totální bezmoc.
A ještě na nějakou modrou bolavou bouli na noze. Říkám, jestli to nemůže být zánět žil nebo trombóza. Tak včera, že na cévní se dlouho čeká dnes, že se boji taky, načež dnes vyjela do lakarny a nechala si na to něco prodat.
Dnes mi jen tak jako historku z natáčení vykládali, jak se polila vařící vodou u slévání brambor a místo na pohotovost jeli kam? Do lékárny.
Jsem tady druhý den, jako super, že se vidíme, ale bojím se, že brzo odvezou mě. Do lékárny asi...
continuity nase mati to posunula dal, k doktorovi ne, co kdyby ji poslali do nemocnice, nebo o hruzo na gynekologii a veci z lekarny si nebere, protoze to stejne nepomuze.
Děkuji za vyslechnutí a rady.
Mamince je lépe, ale je unavená a slabá. Myslím, že má teď krizi a je přesvědčena, že už je stará a musí se smířit s tím, že jí bude blbě a bude mít bolesti. Že to k tomu stáří prostě patří. Je jí teprve 69. Bude to běh na dlouhou trať, ale musím jí nějak postrčit, namotivovat.
sagiti jo, jenze pak prave skuhra doma a kdyz uz to nejde jinak a k tomu doktorovi musi, zbavuje se problemu mnohem dyl.
Kokoska Já přístupu,který zvolila tvoje mamka fandím asi z toho důvodu,že mám kamarádku,se kterou často komunikujeme a mám možnost přes 30 let pozorovat kam to dovedla s důvěrou v doktory.Nechala ze sebe udělat pacienta.A nedávám ani vinu těm doktorům.Každý musí sám vědět co je pro něj nejlepší.Ona už vlastně nemluví o ničem jiném než o tom co ji bolí,ke kterému doktorovi zase jde.Je jí přes 60 let a podle toho co píšeš je na tom hůře než tvoje matka.
sagiti Mama k doktorum chodi na nejake bezne kontroly, nejake dlouhodobe leky teda bere, B12 si taky necha pichnout, ale treba vzit si neco na bolest, kdyz si narazila kostrc, to ne. A jak nastane nejaky vaznejsi nebo nahly problem, zabejci se. Tlak 210/95 neni duvod volat doktora, urcite by ji chteli dat do nemocnice a tam by umrela. Vzhledem k tomu, ze uz jednu slabsi mrtvici prodelala, tak jsem zavolala a dostala od doktorky vynadano, ze uz mela jet rychlou do spitalu. Sanitka prijela behem peti minut a dalsich 20 s ni delali vsechno mozny, aby ji mohli do ty nemocnice v klidu dovezt. Tam ji prohnali pres vselijaka vysetreni, nacez jim podepsala papir, ze chce domu. Tak nevim, jestli vi, co je pro ni nejlepsi. A ze to teda taky stresuje nas kolem, to asi zminovat nemusim.
urcite by ji chteli dat do nemocnice a tam by umrela.
no to ma bohuzel trochu pravdu. Pro staryho cloveka staci si na par dni lehnout. Ten sesup je strasne rychlej, spolu s fyzickym i mentalni.
...chápu, že je nesmírně těžké, kolikrát bolestné, dívat se, sledovat, jak naši nejbližší(nejen rodiče třeba) odmítají pomoc, dobře míněnou i odbornou.
Ale myslím, že oni si jaksi svým způsobem dokazují, že to zvládnou, že ještě nejsou tak staří. Nechtějí "potvrzení"(tou pomocí, lékařem, vyšetřením, atd. ...), že je to hodně špatný, že jsou opravdu staří a že to bude asi jen horší, atp. ...
Pokud jsou takoví "staváci"
, tak bych jim tu patřičnou pomoc nabídla, vysvětlila proč jako a tak.
Ale pokud by nechtěli, v dobrém bych řekla, že oukej, jak myslí. Aby necítili tlak nebo naštvání nebo tak něco.
Aby měli pocit prostě, že si život pořád řídí sami. Tak jak oni chtějí...
(nikdo neví, jak dlouho tu bude, že si zrovna třeba druhý den za rohem zlomí kost v krčku a nedopadne to dobře..., ale ty dny, co tu člověk je, chce žít na max, tak, jak je zvyklý...)
Si myslím...
moora ja vim, ze to muze byt konec, ale vzala by sis na svedomi takovou vec nechat byt? Kdyz ji boli zadek a nechce nic na bolest, jeji boj, ale problemy s tlakem, se srdcem apod. ja teda bez aspon konzultace s doktorem nedam.
Kokoska Jezdi mamincin PL domu za pacienty? To mi prijde fakt zasadni pomoc v peci o stare lidi.
A presne to co tvoje maminka, rika i moje babicka. Oni uz to totiz ve svem veku videly mockrat, ze po odjezdu do nemocnice se za par dni objevilo misto kamaradky, pribuzneho nebo znameho uz jenom parte.
Je to kolikrat Sophiina volba co je dobre, proto mi prijde dobre kdyz je mozne se obratit na praktika a ten je schopny to lip vyhodnotit.
no to ma bohuzel trochu pravdu. Pro staryho cloveka staci si na par dni lehnout. Ten sesup je strasne rychlej, spolu s fyzickym i mentalni.
To je fakt... babičce bylo dost přes devadesát, když se poprvé v životě dostala do špitálu (porodnici nepočítám) páč si zlomila krček. Poprvé a taky naposled 
a když jsem tam za ní přijela, skoro jsem ji nepoznala, a byla - dosud naprosto duševně fit - značně mimo. Ale nevím, jestli se to stane tak nějak samo od sebe - jestli je tam nefutrujou kdovíčím "na uklidnění", aby dali pokoj... to by přece neprospělo ani mladšímu.
