U nás taky něco jede...v týdnu lehl sambo, včera syn. Mě pobolivalo v krku, ale vypadalo to, že už je to dobré. V noci jsem se vzbudila s knedlem v krku.

Archivářkajá jsem taky před branami a mám z toho dost obavu.

Archivářka to, co pises o tchanovi, neni domena jen senioru, bohuzel

tv no pekne, tak sa kuryruj, nech to nie je horšie 

Janulik03 o víkendu, no. Měla jsem v plánu dost věcí, kluky si měl vzít tatínek...ať je vám lépe!

viktorka_od splavu Archivářka 

Tak já si především myslím, že není povinnost nikoho se léčit nebo s nemocijakkoliv "bojovat", dokud je ochoten nést následky. 

Možná tak matky malých dětí, ale tyto většinou mají srovnané jinak. 

Ono se konečně začíná mluvit o marné péči a jak se s tím vypořádat, protože opravdu platí, že věda je schopna udržet člověka při životě až do smrti a je fajn, aby si to každý rozhodl sám za sebe.

Jasi vždy vzpomenu na babičku, která mi v terminálním štádiu rakoviny plic říkala, že ji kazda navtsteva vykládá, jak má ještě bojovat a nevzdávat to, přitom ona byla uz smířená s tím, že umře. Je to dosť extrémní případ, ale děje se to a já si třeba myslím, že smrt z plné soběstačnosti na nějakou infekci je pro mnoho lidí lepší volba než být dva roky odkázaný na pomoc ostatních na jedné posteli. 

Opravdu by nemělo být cílem péče udržet toho člověka při životě co nejdéle, ať se děje, co se děje. 

continuity môj otec ma úplne žalostný zdravotný stav. A stále ma prekvapí, ako sa húževnato drží života, keď z neho nemá v podstate nič.

continuity tohle je hrozne tezky prijmout, at uz jde o rodice, partnera, nebo nedejboze deti:-(

letfenixa nekdo to tak proste ma.. ex tchyne byla na pristrojich uz prakticky mrtva a jeste rvala na vlastniho syna at se nepriblizuje ze od nej muze neco chytit, kdyz se prisel rozloucit

viktorka_od splavu Archivářka 

Tak já si především myslím, že není povinnost nikoho se léčit nebo s nemocijakkoliv "bojovat", dokud je ochoten nést následky. 

Možná tak matky malých dětí, ale tyto většinou mají srovnané jinak. 

Ono se konečně začíná mluvit o marné péči a jak se s tím vypořádat, protože opravdu platí, že věda je schopna udržet člověka při životě až do smrti a je fajn, aby si to každý rozhodl sám za sebe.

Jasi vždy vzpomenu na babičku, která mi v terminálním štádiu rakoviny plic říkala, že ji kazda navtsteva vykládá, jak má ještě bojovat a nevzdávat to, přitom ona byla uz smířená s tím, že umře. Je to dosť extrémní případ, ale děje se to a já si třeba myslím, že smrt z plné soběstačnosti na nějakou infekci je pro mnoho lidí lepší volba než být dva roky odkázaný na pomoc ostatních na jedné posteli. 

Opravdu by nemělo být cílem péče udržet toho člověka při životě co nejdéle, ať se děje, co se děje. 

​To rozhodně, ale určitě to není zrovna tchánův případ. Kdyby šel k doktroru po třech dnech, když vidí, že čaj a paralen nezabírá, dostal by pravděpodobně antibiotika a vyležel se doma. Fakt to beru jako momentální šprajc, protože jinak ještě žije celkem aktivně a společensky.

O tom, že mentálně to ještě nemá v plánu zabalit svědčí i to, že se snažil doktorce, než zavolala tu sanitku, podstrčit kartičku, že ještě  může řídit, že to je vlastně jako preventivní prohlídka, když už je v ordinaci

continuity môj otec ma úplne žalostný zdravotný stav. A stále ma prekvapí, ako sa húževnato drží života, keď z neho nemá v podstate nič.

​Přesně, mého otce drží při životě koníčky i když už sám nemůže, jezdí na většinu setkání, on má teda celkově velkou chuť do života a pořád se na něco těší. No a taky narození prvního pravnoučete, nové generace, to mu dává hodně na duchu, bych řekla.

continuity tak nejak. Radsi necekanou a okamzitou smrt, nez dlouhe trapeni. Ale co ja vim, treba se taky budu drzet zuby nehty. 

Kan tak môj otec už nemá ani tie koníčky,  3-x do týždňa dialyza a následne sa z nej spamätáva a zas.

Kokoska tohle podobné měla moje mamka. Žila sama, k nám nechtěla, v podstatě se o sebe dokázala postarat. Jenže pak přišlo léto, teplo, mamka přestala pít (protože se jí nechtělo vstávat a chodit na WC, to pak řekla doktorům), až ji sousedka, co jsem s ní byla domluvená, že ji bude denně kontrolovat, našla na zemi. Dehydratace. No a následovalo něco podobného, pořádně se už dokupy nedala. Sice po první hospitalizaci byla ještě soběstačná aspoň v tom, že si došla na WC, ale to už jsem ji měla u sebe a hlídala ji aspoň v době, kdy jsem nebyla v práci. A pak během dvou tří let pár infekcí, embolie a tak a konec. Možná, kdyby pořádně pila a tehdy se nesesypala, vydržela by v lepší kondici ještě pár let. Kdoví.

Torrah my jsme s mamou posledni dva roky byli denne, stejne se nam to nepodarilo uhlidat. Kdyz jsme ji nutili pit, vetsinou si usrkla a zlobila se, ze otravujem, ze prece pije. Mela takovou lahev na piti, kterou jsme chteli, aby za den vypila, no nevypila a nam tvrdila, ze jo, ze si ji dolila. Udelala jsem ji caj, za 2 hodiny mela sotva upito a tvrdila, ze si maly zbytek dolila vodou. To proste uplne nejde tohle uhlidat a nema cenu si to vycitat. Nezvladla to nakonec ani kapacka v nemocnici, ani sledovani prijem/vydej, stejne se ty infekce opakovaly.

continuity -  je ťažko povedať niekomu blízkemu, že keď už nechce, tak dobre, nech umrie, ale sama za seba a pre seba hovorím áno . Mojej  mame kvôli arytmii voperovali kardiostimulátor a v tom čase to asi bolo správne riešenie. Lenže o krátky čas po následných opakovaných  mozgových príhodách ostala ako ležiaci pacient. Presne vnímala, čo sa s ňou deje, odmietala ten stav  „nesúhlasila s tým “ , chcela by preč - a vedela, že to už nepôjde. A takto ležala na posteli 9 rokov , lebo prístroj fungoval bezvadne a ona nemohla umrieť, ako si už priala . Kardiostimulátor jej síce kedysi zachránil, teda predlžil život, ale  na druhej strane potom dlhé roky žila životom, ktorý rozhodne  nechcela . Je to ťažké , ale za seba hovorím tiež, že žiadne predlžovanie a  príď, rýchly koniec .

Kokoska Naše babička byla přesně taková a já dlouhodobě přemýšlím, jak zařídit, aby se člověk do takové iluze o sobě (jakože pije dost a víc nepotřebuje) sám nedostal. Různě se motala, byla spavá, vynechávalo jí myšlení, ale až příliš často stačilo do ní prostě ten hrnek nějak dostat (nebo polévku) a zlepšilo se to jako zázrakem...

Aranel vzdycky, ale fakt vzdycky, kdyz se kvuli necemu behem poslednich 10 let dostala mati do nemocnice, prvni co bylo, ze rekli, ze je dehydratovana a vrazili ji kapacku. My uz jsme si pak delali legraci, ze o ni je to rceni Muzes dovest kone k vode, ale nemuzes ho dnutit pit. Smala se tomu s nama.

Kokoska aj moja babka bola taká. Keď už bola v domove, tak sestry jej len povedali, pani K., napite sa,  ale už nedozreli, či sa aj napila. A keď sme prišli na návštevu, tak v termoske (politrovej) ešte čaj od včera. 

continuity môj otec ma úplne žalostný zdravotný stav. A stále ma prekvapí, ako sa húževnato drží života, keď z neho nemá v podstate nič.

​Ale to je přece taky jeho právo. Prostě do tohoto nemá co nikdo další kecat. 

Blankatoto je hrozně smutné, co píšeš. Je mi to líto.