Pavlena Gratuluju, že jsi nakonec vyhrála a maminka pomoc nejen přijala, ale navíc ji brala jako přínosnou.

barbuchaPodobný postoj bych očekávala a třeba se tak jednoho dne i stane, ale zatím to na to nevypadá. Máma vaří, ale myslím si, že ne každý den, takže občas je to asi opravdu ve smyslu párek a rohlík s paštikou, případně ohřáté jídlo z minulého dne. Jako podstatnější ovšem vidím fakt, že je patrné, že už jí to, více méně pravidelné, vaření zmáhá. Dříve totiž vařil i táta a rád :-). Jenže poslední rok, rok a půl je všechno jinak :-(. A přiznávám se bez mučení, že já jim nevařím.Když jsem tady sama a ne se sambem v HD, tak prostě nevařím (tedy sobě). Ale třeba budu muset začít. 

whiskas a tvoji rodiče si teda vaří nebo se nějak odbývají? Moje babička si vařila dlouho, ona byla takový ten typ, co vždycky vařil a pro ni nevařit by znamenalo asi jako už že je uplně k ničemu. Navíc na jídlo byla vybíravá. Ale pokud se odbývají nebo jako jim musíš navářet, tak zkus třeba na tu službu zavolat a domluvit se a tak, třeba ta návštěva nebude možná. Ty jim řekneš, no smůla, ted už jsem to zaplatila na 14dní, tak se to nevyhodí a uvidíš, jak to dopadne. 

Jo dočítám, tak zkus použít tu druhou část;-). 

whiskas dočítam a máš to tera ťažké. Myslím ze rodičia proste ešte nechcú priznať ani sami pred sebou že už nevládzu. U nas v okolí funguje donáška jedla z vyvarovni, obec dotuje pre dochodcov malym prispevkom, myslím ze aj bez neho je to dostupné. A postupne aj reštaurácie sa cenou a ponukou pridali, je to pre nich výhodné. A teraz uz tu takmer všetci dochodci beru jedlá z donášky. Ono ked jeden za ne, ostatní sa pripoja. 

Neviem kolk to stojí u vas. Ale aj maminka ešte varí a chce variť, tak by som ju v tom nechala, ved pohyb a potrebnost je dôležitá. Cíti sa ešte užitočná. 

Viem že je to pre teba ťažké, ale skus na nad to trochu povzniesť. Oni na to postupne pridu. 

Ten pocit že uz nedokážeš urobiť to čo kedysi je , hrozny, sama to vidím na mužovi.

Drzim ti palce

whiskas alebo skus variantu čo navrhla Karja 

whiskas takhle okatě si pro peníze nechodí. Spíš jako "že něco na památku" (starožitnosti a hodnotnější věci apod.)  Čekají co z toho kápne až tu mamka nebude(teď by se mi sem hodil ten zvracející smajl). A to ta jedna je z těch "ezo...píp"...plnou hubu dobra a každá situace tě má něco naučit...škoda mluvit. No a aby toho nebylo málo tak si mamka zlomila ruku tak jsme v úterý 4hodiny tvrdily na chirurgii. 

A co se týče těch obědů...i školy závaží, v mamcine městě, malý 13 tis.obyvatel jen co vím vaří a vozí dvě školy a jedna fabrika. A nepotřebuješ na to žádný sociální odbor. Tak se ještě zkus zeptat. 

whiskas Mamu ten osobni kontakt s "obedovou pani" docela bavil, kdyz uz pak nikam moc nechodila, mela to jako zpestreni. A mela se aspon o co starat - vzdycky podumala, co si objedna (dostavala jidelnicek tyden dopredu), perovala nas, abychom mely pripravene umyte nosice jidla hned rano u dveri a cekala, az obed donesou, aby je vratila... samozrejme ta smlouva se podepisovala doma, i penize za obedy vybiraly ty pani ze socialky doma. Myslim ani ne tak pro kontrolu potrebnosti, ale aby seniori nemuseli nikam chodit.

whiskas já samozřejmě nevím, jak na tom maminka fyzicky je, ale taky mi přijde, že je to vaření pro ní takový symbol, že se dokáže o sebe (a tátu) postarat. Jestli jeden den uvaří, druhý si to ohřejí a třetí si dají ten párek, tak to mi přijde v pohodě. Pokud to skutečně takhle zvládá, spíš bych jim občas přivezla taky něco k ohřátí, pokud vaříš něco, co jedí i oni.

whiskas 

Tak jasně že si tady nevaříš, a já bych ti ani neradila s tím začínat!! Mohla by se z toho tak akorát stát otravná povinnost, kdyby se to vašim zalíbilo... Takhle když dostaneš chuť na něco speciálního a uděláš toho víc, protože pro jednoho nemá cenu se s tím párat - to bych rodičům donesla, to zas jo. Občas, pro zpestření!  To je jiný než bejt uvázaná u plotny každej boží den (a to by ses taky už nedostala do HD zpátky, mimochodem).

Nám jako dětem taky nikdo nevařil výhradně to, co jsme měly nejradši, a ani ve školní jídelně se nás nikdo neptal - tak nevidím důvod, proč to zavádět u rodičů, když navíc dnešní kvalita oproti socialistický poněkud pokročila!

barbucha no, a na rozdil od tech deti, pokud rodice chteji jist kazdy den rohliky tak snad neni vhodny jim v tom branit, nebo jo?

viktorka_od splavu no dobrou výživu ve stáří taky potřebuješ. Ale jasně, jsou to dospělí lidé. Starší lidi ale často ztrácí chuť k jídlu a taky pocit žízně, takže asi to nejde nechat úplně plavat.

Evaeva aneb "vsichni chteji tve dobro - tak si ho nenech vzit"

viktorka_od splavu zaleží na stavu toho kterého, no. Je to těžké.

Evaeva já jsem teda nenutila jíst ani děti, ten jsem akorát co to zakazovala. Neumím si dost dobře představit řešit jídlo mých rodičů. Moje máma je dost obézní a docela se zlou jsem se potazala, když jsem jen něco nadhodila.

Takze tak. Ségra teď vyprudila mámu, že by měla víc chodit,co skončilo tím, že odjela o den dříve. Dospělí, svepravni, tečka

continuity jasně, ale taky nejde o "babičku nad hrobem"

Evaeva jo, to je ta zasadni otazka, odkdy tu babicku nutit jist to, co chces ty, popripade zda takove obdobi vubec existuje

viktorka_od splavu ano, najít ten balanc je složité. (Ostatně i u těch dětí)

Evaeva

Tchan minimálně rok před smrti už taky moc nejedl, rozhodně nebyl fyzicky nad hrobem, a neprinutila ho jíst ani tchýně, která s ním bydlela. 

Prostě ta odpovědnost za životy jiných je dost omezena. 

Přeju všem pečujícím hodně sil. Je obdivuhodné, co děláte.

rysamona Nápomocný a chápající partner je strašně velká pomoc. Když vážně onemocněl táta a já se chtěla vrátit na čas domů, abych jí pomohla, můj muž se sbalil taky a odjel se mnou k našim bydlet. Neměli jsme ještě dceru. Později, když táta už nežil, měla u sebe máma na dožití svoje rodiče, babička měla alzheimra. A on mě podpořil, abychom moji mámu vždycky jednou za rok nechali odjet do lázní a o prarodiče se starali. Už jsme měli dceru rok, pak dva roky, tři. A on tam byl celou dobu se mnou a pomáhal mi, jak to šlo Já bych to teda bez něj asi nezvládla. Vůbec nechápu, kde tu sílu brala máma.

barbucha Jenže ono to není úplně černobílý, že nestojej o pomoc. Tedy aspoň u nás to bylo tak, že pomoc chtěli, s problémy volali, když ještě nebydleli prarodiče u mámy, ale na druhou stranu byli naštvaní, že tu pomoc potřebují. A taky nebyly úplně soudní co se týče efektivity některých činností. A taky už jim scházela představivost, co pomůže tomu, kdo pečuje, a co mu naopak tu péči ztíží. Pokud tam nejsou blbé vztahy, tak asi člověk nenechá toho prarodiče/rodiče o suchým rohlíku a vodě z kohoutku.

viktorka_od splavu pro me ten cas zacit dohlizet na stravovani a pitny rezim nastal ve chvili, kdy nase seniorka mela problem se sebeobsluhou. Za dalsi milnik kdy zacit kontrolovat beru pocinajici demenci. Ty lidi si nepamatuji zda jedli, nemaji intenzivni pocit hladu a zizne a zaroven nejsou na umreni.