Dopravovala jsem obě mladé dámy (popravdě řečeno spíš pivní sudy
) na letiště a přitom utržila příšernej, hrůznej zážitek...
Zvolila jsem autobus, že by taxík mohl na tý výpadovce uváznout v odpolední špičce. Přicházely jsme ke stanici a tu se ke mně přidružila divná (mně zcela neznámá) osoba, holka stará asi jako ty "moje"... šla mi bok po boku a jen na mě čuměla. Zkusila jsem změnit krok, poodejít... nic, držela se mě jako klíště. Ptám se co chce, nic. Přijel autobus, my do něj nastoupily - osoba s náma.
Holky na dvojsedačce, já přes uličku vedle nich... osoba mezi náma v tý uličce, divně se potácela, občas si sedla na zem, a nakonec se vrhla zřítelnici do klína a plačtivě huhlala. Pak si klekla vedle a za hlasitého kvílení začla na podlahu plivat, z huby jí visely sliny jak opratě... a pak rovnou v tý uličce hodila záda 
Řidič nereagoval (jakož ani ostatní spolucestující), ujeli jsme tak pět stanic. Nevydržela jsem s nervama a ve chvíli, kdy se osoba dala překročit, jsem za ním zašla ať to řeší. Zastavil v další stanici, někam volal, že prej přijede záchranka. Dveře nechal otevřený, takže jsem nařídila holkám ať vystoupěj že počkáme na další autobus, tohle vypadalo na dlouho (a já nervy v kýblu aby stihly let). No a co myslíte? Osoba ožila a chutě nás následovala! I do toho druhýho autobusu, kam jsme přestoupily!!
Já totálně zoufalá, holky koukaly... tak jsem musela zastavit i druhýho řidiče, aby neodjížděl že sanitka je na cestě... naštěstí fakt byla a za chvíli, kdy se osoba odmítala od nás hnout a držela se tyče jak klíště, přišel záchranář a víceméně násilím - za hurónskýho řevu osoby - ji vytáhnul ven.
Něco fakt úděsnýho, já se třásla ještě i po návratu domů. Co to doprdele bylo?!