Evaeva no jistě, právě každej ten večer viděl jinak:D a přesně z minuty na minutu se ty představy někdy nelehce mění:D

Karja u nas ty vecery bejvaj casto dost krizový, nase deti (asi teda vetsina deti?) tou únavou spíš pridaj na akci, pohybu a řevu, než aby nějak pozvolna vytuhávaly ... bejva to dost náročná šichta 

Já vidím velký rozdíl ve vnímání Karji odchodu , jako střet dvou generací . My jsme asi byly radikálnější . Možná si ani nevzpomínám na nějakou scénu , když kdokoliv z nás odcházel z domu . Možná jsem to zapomněla . Myslím , že nás děti braly rovnocenně.

Tak Betty To asi není mezigeneracni, to je asi detmi a proste zvyklostmi, jak je to doma. Některé dáš na 14 dní na tábor, k babičkam, pomalu je muze hlidat cizi teta atp.... U nás kolikrát dítě visí v půl 7 v pyzamu ráno na plote a mává mi a brečí, že jedu do práce...Prostě je to hrozně individuální. 

Karja Moje děti brečely každé ráno když jsme je dávali do jeslí . Pár týdnů určitě.

Tak Betty Já si taky myslím, že je to typem dětí. Moji třeba ani jeden ráno ve školce nebrečeli, ale když odcházím z domu, tak je to občas loučení jak z antického dramatu :o) A teda rozhodně to zvládnou mnohem líp, když jsou na to připravení. Tyhlety rychlý rozhodnutí a změny jim holt nesedí, tak se jim v tomhle snažím spíš přizpůsobit, protože když se na ně jde moc na sílu, tak jsou pak takoví rozbití (hlavně teda starší) a nestojí to za to.

Tak Betty já myslím, že je to obojí. I ten střet generací, děti byly zvyklejší držet hubu a krok, když to řeknu hnusně, a některý děti to odloučení snáší líp a jiné hůř no. A ty si taky určitě nepamatuješ každou jednu situaci, my to za dvacet třicet let taky budeme hodnotit jinak

Potrefenáhusa naši jsou unavení nezastavitelné neřízené střely. Večeře v restauraci po náročném výletě je třeba úplně nemyslitelná. Zrovna teď bydlíme v městečku, tak že si nějaký den zajdeme, no odpískali jsme to, to bysme museli odpoledne strávit na ubytování asi

Sweet Potatolituju!

ja jela minuly patek z berlina do prahy nocnim vlakem, v jednu v noci z berlina. vlak prijel s hodinovym zpozdenim a kousek za berlinem jsme prejeli divoky prase a dve hodiny jsme cekali v polich, nez se to vysetrilo, panc jsou chraneny.

mela jsem v planu byt v 8 rano v Olomouci, mela jsem tam nejake terminy domluvene, no tak jsem byla v pul jedenacte v zabrehu

Evaeva no ale znuděny jsou taky strašný!!!

Komu nepoteče teplá voda ten jediný týden, kdy jsme v Praze

Evaeva Buď v klidu, já se radovala, že jsme právě v době odstávky pryč a pak jsme se s plánovaným koncem odstávky vrátili domů a následovala neplánovaná týdení odstávka kvůli haváriím ;o) Ale přeju ti, ať to u vás alespoň znovu pustí předčasně.

Lilly_Ku

Karja Evaeva Tak Betty Je to typem dětí. Však si pamatujeme, jak malámalá na Karje dva roky visela, jestli to nebyly čtyři. Já jdu z hřiště na záchod a dítěti to je ganz egal a takovejch věcí a variací je plno.

Aranel Ano, jako malamala byla fakt hrozný dítě v tomto ohledu:D. Ty dva roky měla být proste ve vaku jako klokan:D. Ale teď je rozhodně ta pohodovejsi;-)))

Lilly_Ku Sweet Potato jedu dnes nocnim vlakem do Benátek , tak držte palce!

Karja ja mam pocit, ze jsem kazdou aspon ty dva roky v tom vaku mela, taky ty odchody nejsou furt zadarmo 

Aranel v tomhle věku každý dítě spustí virvál, když jde matka na záchod je to teda podle mě i tím, že si člověk jen tak odkráčí, protože je za tři minuty zpět, zatímco, když jdeš večer cvičit, tak se loučí, jak kdyby jel na tábor

Pred par lety jsem šla večer ven s kamarádkou (podaří se mi tak dvakrát za rok). Děti zůstávaly s tatínkem a řvaly, jak kdybych je opouštěla navždy. Kamarádku jsem vyzvedla před domem, na balkoně stála její dcera s tatínkem a brečela úplně stejně.
Snad jediná akce, kdy nebyla scéna, proč jdu pryč, byla, když je během mého vánočního večírku (kam jsem šla poprvé po 9-10 letech) hlídala kolegova dcera s kamarádkou.

Stěžuju si, že už potřetí jsem se snažila udělat setkání kamarádek a zase to šlo vniveč. Posledně jsme našly termín, nakoupila jsem, M posekal zahradu a připravil oheň, všechno hotový, ale kamarádky nedorazily - jedna migréna, druhá se prostě s dětma nevykopala. Takže jsme poseděli se sestrou a dětma (ségra patří do tý party), oheň byl super, ale mě to tak zklamalo a taková na mě ze všeho padla únava, že jsem v osm zalezla do postele, ani toho buřta jsem neochutnala. Jako mám pochopení, jen už mě neba dávat něco dohromady, postarat se a pak nic.

​tak hele, záleží, kde se to koná... jak se tam dopravit, jaký ubytování, jakej program...

moje kamarádka teď vymyslela příšernou hovadinu, oslava jejích kulatých narozenin se koná v horách až někde za Jabloncem v Jizerkách... všichni pozvaní jsme z Prahy a máme se dostavit do nějaký chaty, kde je prej hrozně krásně... jeden den z víkendu je plánovanej horskej vejšlap!!

no hádej, jestli tam pojedu

mám ji moc ráda, ale tohle fakt neni pro mě... radši s ní propařim noc v Praze, zajdeme na luxusní večeři, do kina, na masáž, klidně všechno v jeden den... mrzí mě to moc...

Naše jsou dikybohu splachovací, i když jim to oznámím 5 minut před odchodem. Teda od jisté doby dodávám žádné nože, zápalky a SMS typu mami, ségra na mě ukázala prostředníček...