Tak Betty ja ted sice emoce ditete resim hodne, ale stejne jsem ji kazde rano od tri do peti let nechavala placici ve skolce. Porad jsem jen opakovala, ze ji nechavam v peci hodnych pani ucitelek a po praci prijdu. A vim, ze byla opravdu nestastna, snazila jsem se ji to jinak vynahradit spolecnym casem. Ale nedokazu si predstavit, ze se ji budu za tricet let omlouvat, ze jsem chodila do prace a ji davala proti jeji vuli do skolky. Ja bych taky byla radeji s ni, ale to je jen krasna teorie.

Janulik03to nejsou výčitky, já rodičům nic nevyčítám, ale jsem ráda, že mi nepředhazují, proč sedmileté děti v deset uspávám, když my jsme chodili v klidu spát sami po večerníčku. Pak bych o tom s nimi mluvit chtěla. A protu tu je celá tato diskuze - začala tím, proč školní děti mají problém s odchodem mámy, když "naše děti odloučení v pohodě a bez pláče zvládaly a to mnohem mladší". 

Zuzuli vypadá, že moje děti ze školky frustraci nemají, ale už mi vyčetli, že sdílejí společný pokoj, hlavně mladší. Co je u nás taky zdroj trvalé frustrace. 

Když jsme to chtěli před léty, řešit hodily do toho vidle (spolu s tchýni) a okno příležitosti je dávno pryč. No budou to muset nějak zvládnout. 

I byla jiná doba, emoce dětí se vůbec neřešily,

To fakt myslíte vážne, že sa „ vtedy “ emoce detí     v ô b e c    neriešili ? To ako že na to prišla až terajšia mladá generácia ? Ja si môžem zasa myslieť, že keďže teraz majú mnohí rodičia - objektivne - menej času na deti a snažia sa im to vynahradiť rôznymi ústupkami, finančnými vylepšeniami, tým že radšej ospravedlnia nejaký ten prehrešok / veď je to iba dieťa ! /  namiesto aby venovali čas na zistenie príčiny a zaujali stanovisko, dieťa pochválili, alebo povzbudili, ale ak je treba aj to dieťa napomenuli a pod.,/ učitelia by vedeli rozprávať / svojim deťom škodia. Deti treba počúvať a vnímať  a primerane reagovať, a budete prekvapená, ale to sa deje historicky stále. Pravda  sú rodičia a rodičia ,ale takto  zjednodušene generalizovať na základe ojedinelých prípadov   ?

Pinot Noir tohle o detech, co sami usinali po vecernicku v pokoji, vyklada moje tchyne. Ona nechape, co my se tak s tim ditetem crcame, oni jen zavreli dvere a byl klid. No tak dcera tam loni v lete byla, po vecernicku ji a sestrenice zavreli do pokojicku a uz nevylezat a spat. Holky pry usly celkem brzo, ale nase mala sova tam pry kazdy vecer sama potme brecela a styskalo se ji. Coz byla prvni vec, co nam vypravela v aute cestou domu. Zatimco u nasich s ni chodi spat bud dedecek a vypravi pred spanim pohadky, a nebo babicka, aby tam nebyla sama a nebala se. Hadej, ke kterym prarodicum jezdi radeji

Blanka tak ale tys taky generalizovala a tim ta debata prece cela zacala 

Niektoré veci si vyčítam sama sebe. Mohla som byť trpezlivejsia, my sme doma často všetko rozoberali prečo to nejde, prečo sa niečo musí,....., ale niekedy proste je už toho veľa. 

Ale pracovať som musela, popri Tom aj študovať, muž stále preč, keď už boli v škole, tak tá frustrácia bola u nich aj u mňa. 

A ano, nikdy nekomentujem výchovu vnúčat, aj keď si niekedy pomyslím všeličo 

Blanka neboj, cela mladsi gemerace si to nemysli

Ale treba jeden muj deda byl takovy ten "studeny cumak", dite podle nej melo byt maximalne videt, ale nikoliv slyset. Tak on nikdy zadne emoce neresil, ani u nas vnoucat. Ale vyvazovala to babicka, ta mela pochopeni

Nebo muj muz mel rodice, co se detem za jakekoliv emoce posmivali, ze jsou babovky a k nicemu. Kluci nebreci. Vychova autoritarska, tresty fyzicke, s detmi se nikdo nebavil... a synove k nim se zaprenim jezdi na vanoce a v lete ukazat vnoucata. Tam ale neni ani zadna ta sebereflexe, kterou zdejsi matky dospelych deti maji, kdyz premysli, jestli neco delaly spatne. Rekla bych, ze uz jen to o nich rika, ze dobre mamy byly. Ti fakt mizerni to nikdy nepripusti

Já teda taky našim doteď mám za zlé, že jsem musela celý život sdílet pokoj s bráchou. Od celkem mladého dětství jsme měli fakt špatné vztahy, on se i celkem brzo chytil hrozné party. Chápu, že např. v panelákovém bytě se prostor navíc nevyčaruje, ale my jsme měli velký dům  dokonce i s volným pokojem, kde byly jen skříně a který se prakticky nevyužíval, obří půdou a obřím sklepem. Místo toho jsem sdílela až do dospělosti pokoj s bratrem, který byl navíc průchozí mezi záchodem, koupelnou a ložnicí našich. Při troše vůle se ta situace dala řešit několika různými způsoby a doteď mám našim trochu za zlé, že se nikdy ani v nejmenším nepokusili tu situaci řešit. Přitom z toho společného průchozího bydlení vznikalo dost konfliktů a cca. od 9 let jsem je o vlastní kousek místa prosila velmi pravidelně.

continuity muj kamarad architekt ma tri deti v jednom pokoji. A na dotaz, proc nemaj ty pokoje aspon dva, odpovida, jestli se jako dotycny zblaznil. Ze cena za metr ctverecni je takova, ze by ten pokoj splacel jeste v dobe, kdy deti vyletnou z hnizda

Tak Betty dobře, ale určitě se řešily míň. Neřvi, nemáš proč slyšel asi každý.

Blanka tak ale tys taky generalizovala a tim ta debata prece cela zacala 

​To ako fakt ?

Zuzuli počkej, ale takhle to nemyslím. Tím, řešit emoce myslím, že je nezlehčuju, snažím se jim s nimi pomoct... A až se o tom jednou budeme za třicet let bavit, tak řeknu třeba něco jako "chápu, že to pro tebe bylo náročné".

Ešte že už  nie som vo veku potenciálnej mladej mamičky .Veď keď to tu tak čítam, neviem, neviem, či by som sa na to dobrodružstvo odvážila ! Mala som malé deti rok po sebe, chcelo to trošku sebaupozadenia, ale  teda ani jedno nikdy  nehysterčilo z toho, že by mama, či otec odchádzali z domu . Vedeli, že ten, čo odcháza, sa zasa vráti .

​neeeee

Blankatak nevím, vždyť se tu půlka diví, že karji holky vyváděly. Nebo celý ten koncept "něco si vyřval".

U nás třeba nebyl povolený vztek. Mamka vypráví, jak mně naučila někdy v roce a půl odcházet samotnou řvát do pokojíčku. Já si to nepamatuju, nic jí nevyčítám. Spoustu jiných věcí dělali rodiče dobře a za ty roky se i jejich názory na výchovu posunuly. Ale určitě bych vztek zvládala líp, kdyby o tom se mnou někdo mluvil. Já nejsem výbušný typ, dusím to v sobě. Proč asi.

Spousta matek má zkušenost, jak za nimi chodí na ulici babky, co jim radí, když jejich dítě řve na chodníku. A dalo by se pokračovat.

Jasně, je to generalizace.

Zuzuli já znám spoustu trojic dětí vyrůstajících v jednom pokojiZrovna v tomhle počtu mi dva pokoje přijdou spíš horší. Takže se mám na co těšit, asi jim jeden zábavím a udělám si tam pracovnu

Janulik03 podle mě nejde o to, že si tentokrát měla přestat chodit do práce atd, aby děti "netrpěly" (nenapadá mně lepší slovo). Ale spíš připustit, že děti tu frustraci tehdy cítily a měly na to právo, kdyby s tím někdy sami začaly. Nejde o omluvu, ale o to, uznat jejich úhel pohledu, bych řekla.

Evaeva s temi pokoji mi prijde, ze je v mem okoli videt nejaka hranice mezi prahou a provincii. Ja jsem z okresniho mesta, kde takova ta bezne situovana rodina mela vetsinou tolik deti, kolik meli detskych pokoju. Drtive dve. Vetsina mych spoluzaku a kamaradu bylo z radovek postavenych na zacatku devadesatek, kde ty dva pokoje byly rovnou projektovane. Pak slze sidliste (prestav si tak 10 petipatrovych panelaku vedle sebe, ne sidliste prazskeho rozmeru), kde deti obyvali v jednom pokoj a loznici a rodice spali v obyvaku, ja jsem ze stare vilove ctvrti, kde v domech je tech loznic taky dost. Tenkrat byl skandal, ze si sousedi poridili treti dite,  vzdyt nemaj treti pokoj!

Zatimco me prazske kamaradky vyrustaly s rodici v 2kk v sirsim centru a neprislo jim na tom nic divneho, ze nejen ze nemaj se sourozenci kazdy svuj pokoj, ale ze i spi treba v obyvaku v koutku oddelenem knihovnou. V takovem byte na smichove, kousek od andela ve starem cinzaku, ve 2+1 zije tatova sestrenice a nasi cely muj zivot komentovali, jak strasne nedustojne bydleni to je. Ze je jasne, ze oni maj jen jedno dite, vzdyt do tohodle bytu s pruchozim pokojem si dalsi poridit nemuzou. Btw ten byt ma ctyrmetrove stropy, maji vestavene patro na spani, a ty dva pokoje maj cca 20 metru ctverecnich jeden.

Zuzuli Na vesnici v době mého vyrůstání byl dost běžný model tří zhruba stejně velkých místností v rozdělení kuchyně, obývák a ložnice, kde spali všichni. Nějaké pokojíčky vznikly nejspíš tím, že rodina později upravila patro domu. Co jsem chodila na návštěvy ke kamarádkám nebo sousedům, bývalo to takto.

Evaeva píšem niekde že ich frustráciu neuznávam ?