Jennyfor  Já ti rozumím, u nás doma je to taky tak. Nemám žádného příbuzného, dokonce ani v širším příbuzenstvu, co by dožil v nějakém ústavním domově, nebo nemocnici. Ale opravdu mysli i na sebe, jsi na to nehorázně sama, je to jak ta známá poučka z letadla-první nasaď záchrannou masku sobě a pak pomáhej ostatním, protože udušená jim nejsi moc platná. Asi bych si na tvém místě zkusila znovu promluvit s bratrem, nějak racionálně a bez emocí. 

barbucha u nas teda neni Musis, ale jine metody, ted naposled jsem se musela smat: rekni tatovi, ze nemuze luxovat, ze by se svalil! No tak co clovek udela, popadne vysavac a jede. Jen bych byla radsi, kdyby se mi to reklo rovnou, tyhle tanecky nemam rada. 

​To by bylo něco pro mě. Vyřídila bych to tátovi zcela dle příkazu, a dala si nohy na stůl Tyhlety metody mi taky lezou na nervy.

Ale to musíš mě teda zle štvalo. Ptala jsem se vždycky matky, jestli si všimla že je mi skoro padesát... (no a proto mě taky nikdy ani na vteřinu nenapadlo dát výpověď a osobně celodenně pečovat - kdo by mě pak živil, kde bych později sehnala práci a jakej bych měla důchod?)

Jennyfor pán brat je zlatíčko, mne tak vlani môj po svojej poldnovej prítomnosti u našich z tepla domova napísal, nech mu nafotim také zošity, čo sa používajú na precvičenie reči po mŕtvici, že to bude s otcom trénovať po telefóne, odpísala som mu, že na to nemám čas (nejakých 100 strán), že si to mal nafotiť, keď tu bol. Neodpísal mi.

Jennyfor Chtěla bych Ti vyjádřit velkou podporu a především říct, že to, co jsi dlouze popisovala v tom příspěvku, je podle mě zcela přirozené, normální a správné - že se rodina o sebe stará. Nejdřív rodiče o děti a dospělé děti zase o staré členy, ať už prarodiče nebo rodiče. Není to nic, za co by ses měla omlouvat (trochu na mě tak tvůj příspěvek působil, ale možná mylný dojem). Chyba není v Tobě, ale v dnešním systému, kterej neumožňuje tohle sladit s dnešním životem tak, aby se z toho pečující totálně nevyšťavil. Postavení pečujících je velké téma, které se bohužel zatím hlavně hodně diskutuje, snaží se ho řešit nezisk, ale stát zcela selhává. Což chápu, že ti nijak nepomůže  ale třeba jsou organizace na pomoc pečujícím, kromě praktických rad poskytují většinou i základní psychickou podporu. A upřímně si myslím, že nemá pravdu barbucha s tím jejím "hned bych byla se všema hotová" přístupem. Ti staří lidé to opravdu v 99% nedělají schválně, resp. i když třeba dělají, tak to má hluboké psychické příčiny - např. se nejsou schopni smířit se svou odkázaností na pomoc druhých, ve skutečnosti si uvědomují, jakou jsou přítěží a nedokáí to zpracovat nebo to mohou být i drobné degenerativní změny, těch možností je x. A příliš k nim nelze přistupovat jako k jakýmkoliv racionálním dospělým , protože to oni už tak úplně nejsou, ač nemají třeba žádnou psych. diagnozu. Ač jsou kolikrát navenek zlí a na facku, uvnitř naopak velmi zranitelní. 

Tím vůbec netvrdím, že se máš tatínkovi ve všem podřídit a zdechnout za pochodu, jen, že ti prostě rozumím, že to není tak jednoduché. Ten kompromis, jak uspokojivě ošetřit sama sebe, je nutné najít. Bohužel, při jednání s nejrůznějšími institucemi a orgány je potřeba být většinou značně asertivní, což je to poslední, na co by měl člověk v tvé pozici sílu. Čeká pomoc, a ne že se bude muset hádat. Na druhé straně proti němu sedí pracovníci téměř nefunkčního a značně přetíženého systému, kteří jsou většinou už vyhořelí, demotivovaní a tím pádem hlavně co nejpohodlnější a laxní. Ale nevzdávej to, věřím, že řešení opravdu existuje. 

Kurnik, to je zas román. Pardon.

Ava k nim nelze přistupovat jako k jakýmkoliv racionálním dospělým , protože to oni už tak úplně nejsou

já si myslím, že tohle si každý uvědomuje, jenže na věci to nic nemění. určitě je správné, aby se rodina o své stárnoucí členy postarala - ovšem dřív to bývala opravdu rodina, celá tlupa lidí... chtít něco takového po jednotlivci je prostě hrůza. obětovat svůj život za dítě má smysl, obětovat ho za člověka na konci... to bych si opravdu po nikom netroufla chtít.

letfenixa Jo, jsou to pomocníčci. Ale když už nic nepomůžou, kdyby aspoň mlčeli.

V létě se tu brácha jednou stavil přes oběd, když jsem byla v práci, a pak mi volal, že ta sestra, co dávala injekci, byla nesympatická, prý chudák táta. A ještě prý, že dávám tátovi na talíř velký porce, proto je tak tlustej , mám si na to dávat pozor.

No, táta je sice silnější, ale má typickou postavu diabetika na inzulínu po pětadvaceti letech, velké břicho a tenké ruce a nohy, ten inzulín způsobí právě to přeskládání tělesného tuku. (Já už mám teda taky nakročeno  ) a taky nemá žádnej pohyb.

Jinak váhově je na tom plus mínus pořád stejně už pár let, kromě úbytku patnácti kil po mrtvici, kde ho ale ta původní mírná nadváha zachránila. A doktor v poradně nás chválí, jak ty hodnoty všeho pěkně držíme.

Ale tak je potřeba ségru usměrnit a může si připsat bod za příspěvek k péči. Už se tomu směju.

Ava plně podepisuju v celém rozsahu  

nejhorší je to, že selhává stát, není připravenej na demografický vývoj, neexistují informace na jednom místě, neexistuje ani jednotný postup, každý úředník má jiný návod, už jsou taky unavení a je to pořád dokola.

a i s tím, že ti staří neprudí schválně, to já taky vím, vždyť to musí být hrozně frustrujíci, vědět, že už nemám svůj život ve svý moci a být odkázanej na libovůli druhých. Napsala jsi to úplně přesně.

A berte to moje fňukání tady jako že si můžu na chvíli to břemeno odložit a zanadávat si, ale stejně vím, že se budu snažit udělat všechno tak, jak si myslím, že by bylo pro tátu nejlepší. Akorát musím poznat tu míru, kdy už to bude na úkor mýho zdraví. Ale zatím pořád zvládám.

a teď večer šlapal ( šlapalo to chvílema za něj ) půl hodiny a mnohem lepší zas než včera. Tak třeba to ještě rozchodíme.

já si myslím, že tohle si každý uvědomuje, jenže na věci to nic nemění. určitě je správné, aby se rodina o své stárnoucí členy postarala - ovšem dřív to bývala opravdu rodina, celá tlupa lidí... chtít něco takového po jednotlivci je prostě hrůza. obětovat svůj život za dítě má smysl, obětovat ho za člověka na konci... to bych si opravdu po nikom netroufla chtít.

​A já bych k tomu chtěla podotknout, že zajistit a zaplatit pečovatelskej ústav, nebo domov důchodců neznamená nepostarat se. Nezvládám to sám, tedy vyhledám pomoc. 

Ava citam to tu a kedze neviem ako by som Jennyfor pomohla inak ako moralnou podporou, tvoj prispevok mi vravi z duse plne s nim suhlasim a dakujem zan.

Jennyfor myslim na teba  azelam vela sil

viktorka_od splavu obětovat svůj život za dítě má smysl, obětovat ho za člověka na konci... to bych si opravdu po nikom netroufla chtít.

asi som blba ale ja bysom obetovala vsetko len aby som aj milovaneho cloveka na jeho konci mala co najďhsie a je skoda ze uz nemozem a preto sa mi to tazko cita

Ava sepsala jsi to fakt skvěle

viktorka_od splavu Když pominu absurditu vůbec toho uvažování děti jo vs. starý rodiče ne (nejsou to snad dvě strany téže mince?), tak přece nikdo po nikom nechce nějaký sebebětování. Kde to čteš?  Naopak píšu, že ten kompromis, aby člověk sám vydržel psychicky i fyzicky a současně se postaral o blízkého tak, že bude moct mít čistě svědomí, je nutné najít. Jen je to v dnešní době velmi težké a já mám pochopní pro toho, kdo to nezvládne šmahem, jak se tu navrhuje. 

Jennyfor fňukání vypadá jinak a i kdyby bylo, je to přesně to, co člověk potřebuje - nebýt na to úplně sám. I kdyby jen takhle na netu.  A pro fundovanější pomoc bych se neváhala obrátit na ty organizace, které se pomocí pečujícím zabývají profesionálně.

Luna chtěla bych tě pohladit

Ava to uvažování ale není absurdní. Je to běžný problém sendvicove generace, mě to čeká zcela určitě. Staří rodiče, o které je potřeba pečovat, a děti na mě ještě závislé. 

A ty nápady, které už tady proběhly: vystěhovat nezletilé dite, nebo dítko neodjede na studia, aby mohlo pečovat o prarodiče ( to tu taky už minule bylo), tak tam mám dost jasno. 

Jako musím říct, že mi tenhle babskej kroužek pomáhá přežít a za to vám všem moc děkuju. Jste tu samý skvělý ženský, jak ty životem ošlehaný, tak úžasný mladý matky a nebo samostatný inteligentní krásný třicátnice, který jednou pohnou zeměkoulí. 
A pomáhalo mi už dřív i jen číst, ty tři roky jsem byla jen pasivní konzument, i tak mne tenhle virtuální klub držel nad vodou.

Jak mám někdy k tomu přetechnizovanému světu svý výhrady, tak tuhle možnost, že člověk nemusí být sám, i když žije skoro v izolaci, tu teda vítám a jsem za to vděčná. 

Ale je to i o lidech, na fóru o akvarijních rybkách bych asi takovou podporu nenačerpala, tak je skvělý, že se tu sešla taková různorodá a přitom přátelská parta, CML a k tomu si i trochu podrbem

Tak dík ženy

continuity ale viktorka psala něco trochu jinýho - že obětovat se pro děti smysl má, pro starého rodiče ne. Ne, že v jednu chvíli musíš řešit péče o oboje. Ale jinak ano, tohle je běžný problém dnes. Stejně jako to, že se starat má člověk sám už vysokého věku, se zdravotními problémy, nedostatkem sil atd. Nebo takový třeba 90letý senior, 70letý pečující a k tomu 50leté "dítě" po mrtvici nebo s alzheimerem...

Ava ale ono to fakt s těma dětma je jinak než z rodičema, uvidis sama za chvilku. Když mluvíme o obětování teda, o tom, že mě to nějak doživotně poznačí, zdravotné nebo jinak. tak u tech deti to smysl kolikrat dává, u těch rodičů mam ty hranice úplně jinde. Sama bych nechtěla, aby se děti kvůli mě obětovali. 

continuity

Ava kdo to chápe tomu to nemusím rozepisovat dopodrobna, kdo ne, nevadí:-)

continuity ale já jsem tu hlavně žádný obětování se neprosazovala. 

Každopádně já respektuju, že to máme každej jinak, nemusíme se tu snad vzájemně přesvědčovat o jediné pravdě. Můj příspěvek byl hlavně pro @Jennyfor.