Janulik03 ne, to jsem ani netvrdila 

Zuzuli jo, určitě. Drtivá většina mých kamarádů sdílela pokoj se sourozencem, pokud ho měli. Když neměli rodiče ložnici, to už jsme obecně považovali za horší bydlení. Ale pokoj se sourozencem ještě na VŠ byl normálka, když měl někdo svůj, tak tomu jsme záviděli

barbucha sněhový vločky vychovávala generace, kde 70% rodičů uznává fyzický tresty, to se s respektující výchovou úplně neprotíná.

​To je nesmysl. Fyzický tresty zažila moje generace, naše děti (většinou ty devadesátkový vločky) už - právě proto - vůbec ne. Výjimky nepočítám, z důvodu že to jsou výjimky

Zuzuli já znám spoustu trojic dětí vyrůstajících v jednom pokojiZrovna v tomhle počtu mi dva pokoje přijdou spíš horší. Takže se mám na co těšit, asi jim jeden zábavím a udělám si tam pracovnu

​Ty máš kliku že máš tři kluky, to se skládá líp než kluk a holka. 

My jako děti měli taky k dispozici dva pokoje, ale jelikož se kluci - roztomilá dvojčátka - spolu nesnesli a furt se rvali, místo samostatnýho pro sebe jsem po čase jejich vzájemnýho vraždění vyfásla společnej s jedním z nich. Byť to mělo min. 30m, byl to očistec A to měli naši každej svoji ložnici i svoji pracovnu - no ale tehdy se s dětma nikdo moc nepáral

Musím vám napsat, jak jsme získali jeden pokoj v domě. Byl to opravdu nejmíň stopadesát let starý dům, do poloviny výšky kamenný, se strašidelným sklepem, kde jsem v životě nebyla a půdou, kde chroustali červotoči a mohlo se šlapat jen na konkrétní místa, jinak by člověk propadl. Jedny dveře z chodby byly zatlučené prkny a za nimi bydlela čarodějnice. Pro mě to byla čarodějnice. Jinak to byla chudák ženská, vdova, invalidní, neměla peníze, dostávala jen lístky na potraviny, neměla splachovací záchod, vodu brala z potoka. Bydlela v takovém přístavku k našemu domu, bývala to asi hospodářská budova. Říkali jí polka, to slovo pro mě byla nadávka, něco jako bezďák. Až mnohem později mi došlo, že to byla Polka, protože byla z Polska. Strašně jsem se jí bála, slyšela jsem ji chodit a štrachat za těmi zatlučenými dveřmi, no prostě horor. Ve skutečnosti nebyla vůbec zlá, no ale dětská fantazie a nedostatek informací to rozjely naplno. No a jednoho dne táty ty dveře rozsekal, vešel do jejího pokoje a řekl jí, že bychom ten pokoj potřebovali. Ona že jasně, že tam má další tři místnosti, že ho nepotřebuje, tak spolu vynosili její věci hlouběji do její části a táta ji tam zazdil. Jako to byla scéna jak z filmu. Seděla v jednom pokoji, táta v dalším, který byl dřív taky její, mluvili spolu a on pomalu zazdíval dveře mezi nimi. A tak jsme získali pokoj pro ségru.

Pinot Noir to zní teda úplně děsivě ...

jsem zvědavá, jak se to vyvine u nás, jestli na rodiče čeká v rámci duševního zdraví rozkládací gauč v obejvaku...

Pinot Noir 

Veselé historky ze Sudet, nemáš tam ještě nějakou?

Pinot Noir Uf. Naši koupili dům i s nájemnicí, sdílela s námi záchod a tak. Ale byla to pohádková stařenka se stříbrným drdůlkem. A když jsem ji výjimečně potkala v noční košili, měla ty vlasy rozpuštěné, úžasné, až po zadek.

Pinot Noir tak to je dobrá historka

Asi som to tu už písala, neviem či ste niekto čítali knihu Zitkovske bohyne.

Je to v podstate o ženách čo liečili, "carovali"

A to bola jedna moja babička 

V stodole sa sušili bylinky, chodili k nej ľudia pre čaje, mastičky a ženy z Poľska k nej nosili látky a neviem čo všetko. Také paseracky. Hrozne som sa ich bála, lebo prichádzali iba v noci, na hlavách veľké šatky, na chrbtoch batohy. Vtedy sa svietilo celú noc pod rúškom tmy prichádzali ďalšie ženy či už zo susedstva alebo aj zďaleka.

Teraz viem, že to bol vtedy veľký risk, ale bývali sme v lese, cesta takmer žiadna, tak im to vychádzalo 

dzizisketano pak mám ještě jednu, pár týdnů jsme ji neviděli, nepotkali. Ona se toulala, vždycky někoho ukecala, aby ji někam svezl, ale neměla peníze, tak jí kolikrát trvalo, než se jí zase podařilo vrátit, tak to bylo tak neobvyklé. Ale tentokrát to bylo dlouho, tak naši zavolali policajty, ti vzali i doktora... Našli ji doma mrtvou, ale taky hordu vyhladovělých blech. Z okna jsme sledovali, jak policajti, doktoři a pohřebáci vybíhají ven a plácají na sobě blechy... Bruntál, no.

No a pak vyloženě sudeťáckou scénku, po revoluci se Němci přijeli podívat na svůj dům. Já tomu nerozuměla, myslím, že ani naši vlastně moc nevěděli, o co jde. Okukovali dům zvenčí, pak se usadili u dveří na naše lavičky, rozbalili řízky a buchty a dvě hodiny tam čile šprechtili a hodovali. Naši jim vodu myslím nabízeli, ale neumějí německy, tak si nějak nerozuměli... Jediný, kdo by s nimi mohl mluvit byla ségra, jenže ta se zrovna opalovala, když se začali hrnout do dvora, a myslela, že prostě jen zastavil zájezd, vyčůrají se v pangejtu a pojedou dál, tak zaběhla do dřevníku. Jenomže nám bivakovali na zápraží nejmíň dvě hodiny, které ona proseděla v dřevníku na špalku, protože se v bikinách styděla vylézt.