barbucha Když se mnou bydlel tak přispíval do domácnosti 7000,- Kč., v tom měl bydlení,jídlo,drogerii,uklízečku-mě Bydlení stálo 18000,-. Pořád jsem vařila,pekla.Vše jsem platila já.Přitom můj příjem nebyl nadstandardní.

​No, na jednu stranu měl celkem levný to bydlení, služby a stravu... ale na druhou stranu jsou ještě i dneska existence, kdovíjak starý, který v mamahotelu nezaplatěj ani suchej rohlík.

Já teda těm otročícím maminám (myšleno obecně) docela rozumím, ono ti to nedá - když pereš tak mu to prádlo přece nevyčleníš, že jo... když už vaříš tak nějaká ta porce se pro něj taky vždycky najde...

Jde spíš o to ocenění jakože si mladej mizera aspoň uvědomí - a dá to najevo - že by beze mě shnil ve špíně a zdechnul hlady (k čemuž by nevyhnutelně vedly i nějaký nevděčný kecy)

Garfie Hele, u nás to samé. Ono je to u nich způsob, jak projevovat lásku. Mně je třeba líto, že vnuk ji zapojí do hry a ona mu řekne miláčku počkej, jdu ti péct štrůdl. A to mu předtím vařila bramboračku a pekla řízky. Vše v těhle vedrech.

​Jsou i tací... můj ex si od naší (a SVOJÍ jediné) dcery taky nechává za práci platit. Totální magor.

A to i přesto, že jí dluží na výživném, neb si ho (sám o sobě) během její VŠ snížil o třetinu s odůvodněním, že je dospělá a má makat. A ano, místo učení chodila do práce, na školu se po 3 letech i kvůli práci vykašlala. Takže papínek významně ušetřil za další roky školy. Sobec

​Dobrej šetřílek Ale žádná výjimka asi, v našich poměrech

Já měla určitou kliku v tom, že ex se strašně rozvádět nechtěl, kromě jiného se rozhod že mně alimenty platit nebude - to tak, abych si za jeho peníze užívala! Inu mohla jsem mu jen doporučit, kam si je má strčit... než bych se honila furt po soudech. Ale jak se snažil mě potrestat, tak na druhou stranu se stavěl do role vzorného otce (matka k ničemu, samozřejmě), takže mladýmu sypal horem dolem. Bejvaly by ho ty alimenty vyšly mnohonásobně líp. Chlapi jsou magoři

Naštěstí si to ti haranti v hlavě časem srovnaj sami, a karma je zdarma!

To jsou děsně smutné případy sagiti Mitzi , ale teď mi řeknete, jak tomu předejít? 

​1. najít si zodpovědného a laskavého feministu

2. vychovávat děti od malinka nejen správně, ale hlavně jednotně, dítě nesmí mít dva úplně odlišné vzory, kdy každý tvrdí a hlavně dělá něco jiného

3. zůstat rodina aspoň než děti vyletí z hlízda (ideálně na celý život)

Vypadá to jednoduše, že?

To, co se na dětech podepíše stoprocentně negativně je otec, kterej nepřejímá spoluzodpovědnost a ani se mnohdy nepodílí finančně spravedlivě, malé děti ignoruje, větší schválně kazí (lhaní, podvádění atd.) a nakonec jdou rodiče od sebe a ještě jako bonus se handrkují o majetek, o čas s dítětem, ti "nejbystřejší" na sebe vzájemně nadávají... Z tohohle mixu pak málokdy vzejde ten zodpovědný a laskavý feminista či sebevědomá laskavá žena. Ale existují.

Garfie No, nedá se nic dělat, budete si muset dát hodně brusinek a citronu aby to bylo osvěžující! Já vám tak závidím, dobrou svíčkovou jsem neměla snad dva tři roky!

Ja bych o sobě rozhodně nemohla říct, že jsem byla matka roku a zpětně přesně vím, co jsem dělala blbě. Zároveň si ale myslím, že vrátit to zpět, o moc bych lepší nebyla

Ti puberťáci jsou dost naschvál slepí k takovým činnostem, ale u dospělého je to na pováženou. Oni přece ví, že ten servis někdo dělá a nepadá to z nebe. Proto si myslím, že si to my, ženy, děláme samy

​tak tohle jako bych psala já! to "podepisuji". Dělala jsem si to sama a vlastně ráda. Jako bych čekala, že moje "obětování" snad někdo ocení, že mu to dojde. Prdlajs. Nedojde. Takže jediná "rada" je buď to dělat ráda a nelitovat toho a nebo se na tu péči o všecky a všecko vážně vybodnout.

jak tu holky píšou o těch babičkách a maminkách, co vaří, pečou, smaží... a dávají tím najevo tu lásku a péči... ony to dělají upřímně a to je prostě krásný. Nám takhle každý týden tchyně napeče, je to strašně dobrý a i když jí říkámě, ať se šetří, stejně to zas a zas udělá.

999 Garfie Tohle dělá i moje mamka, vždycky, když přijedeme, stráví půl dne v kuchyni. A kdyby dělala jenom jedno jídlo, obvykle to skončí u něčeho typu - chtěli jste rajskou (moje představa rychleho jídla, doma to dělám všechno najednou v troubě), tak bude s knedlíkem (vždycky byla s knedlíkem, žejo), ale mladší syn ho nemůže, tak pro něj k tomu budou těstoviny, a ještě tu mám křen, tak pro dospělé bude křenová Už jí narovinu říkám, že děti si radši užijou ji než pětichodový oběd, ale je to jak do dubu. Druhá stránka toho je, že když takhle vyvařuje, já jí s ničím nepomůžu, protože hlídat u nich malé děti je dost náročné, navíc co jsem se odstěhovala, mamka to u nich hodně přeskládala, takže tam nemůžu nic najít. Když tam jsem sama, dělám max vajíčka nebo špagety. 

Keď náš syn po maturite začal chodiť do zamestnania, celkom  normálne sme mu povedali, že samozrejme, aj naďalej môže bývať doma, ale odteraz bude na chod domácnosti prispievať. Určili sme mu nejakú sumičku, a nezabudli sme zdôrazniť, že to nie je celá čiastka, jeho alikvotní podiel za chod domácnosti. Nazveme  to príspevok na energie, a to varenie, upratovanie, pranie, žehlenie mu s  láskou budem aj teraz poskytovať zdarma , len očakávame, že sa bude aj naďalej správať aspoň tak slušne, ako doteraz .Syn ani slovo nenamietal ,platil a my sme jeho príspevok skutočne spotrebovali, nie ako iní, ktorí tieto mladícke peniaze dieťati vraj odkladali, ako keby si u nich sporil, a potom , pri odchode z domu, alebo pri nejakej príležitosti  mu tie peniaze dali - ergo kladívko vrátili

A ja som k úvahe, že by som odvtedy, ako som si už zarábala, ale ešte som bydlela s rodičmi, mala niečím prispievať , dospela síce sama, ale  isto to bola tiež len nejaká symbolická čiastka . Nemala som poňatie, aká je „réžia“ ,ale bola som so sebou spokojná. Vôbec mi pritom nenapadlo, že by som mala nejako oceniť domácu prácu maminky / teda ale nejaké tie domáce práce som robila aj ja, nenechala som sa vo všetkom obslúžiť / .

Vrátila jsem se po týdnu! (po jednom jediným týdnu a ještě necelém) z "dovolené", kdy jsme měli s sebou pět dětí (čtyři vnoučata a jednu neteř). A švagr, otec té neteře, nám slíbil, že nám bude zalévat zahradu. Takže jsem se vrátila, půlka kytek suchých, převislé jahody, co zrovna začínaly plodit, naprosto suché jak trn. Jediné, co zaléval, byla rajčata, protože ty průběžně otrhával a jedli je. Jsem fakt smutná a naštvaná. Ty kytky stály nějaké peníze, i jahody, a práci, hlínu, hnojení... a  jsou pryč. Po necelém týdnu. 

Kde ty pečící a vařící babičky berete? Já mám fakt divnou bublinu. 

Máma by i vyvarovala, ale prostě to už fyzicky moc nedává, ona spíš upeče nějaké maso předem, udělá vývar a pak se k tomu udělá příloha a maso se jen ohreje. Když jsme u našich třeba tři dny a je nás jak hadů, tak jeden den vaří ségra a jeden já. A je to tak už docela dlouho a natlačil si do toho, div se svět, můj táta. To je ta babička, která vaří víc. 

Tchýně nas naposled pozvala na oběd, novoroční, no deset let to už bude. Ta nám teda nevyvarovala, ani když byly děti malé (když tady byli v šestinedělí naši, tak dorážela, ať se u nich všichni stavime, na grilování. Když jsme byli zabalení všichni na chodbě i s miminkem, tak ji muž zavolal, jestli nemáme něco přivézt a tak prý maso přeci ) 

Ona udělala oběd akorát dětem, když tam byly celý den nebo je vzala do hospody. Ale spravedlivě musím říct, že ona nevarila nikdy moc ani pro sebe (částečně vařil tchán), co umřel tchán si nechává obědy vozit nebo si ohřívá hotovky. Minule komentovala, že její sestra už dávno dospělé dceři vyvařuje pořád (což si vysvětlila tím, že je mladší), takže výchovou to jistě nebude. 

continuity já jsem taková vařicí babička. Když přijedou naši, vařím já. Oni si sem jezdí odpočívat... a i když je nás tu někdy třeba 10, vařím já. Teda jednou za pobyt to proložíme místní pizzou, protože tu milují všichni. Nevadí mi to, přijde mi, že když jsem já doma a můžu si pak odpočinout, tak to pro ty moje mladé udělám. I když jsou tu třeba týden nebo dva (Ale to bývá málokdy, spíš prodloužený víkend).

continuity mám takovou tchýni. Bude jí 80 a dělá jí radost navařit cokoli v jakémkoli množství a luxusně dobré. Ještě tvrdí, že "to nic není, to tam jen tak naprskáš". 

Když hlídávala naše děti, nasypala jim na podlahu kostky a šla vyvářet. Opačný extrém je moje maminka, která taky vysypala na zem kostky a šla s dětma stavět ZOO. K obědu pak byly těstoviny s červenou omáčkou. Já budu asi po mámě, i když celoživotní soužití s tchýní v jednom domě (naštěstí oddělené kuchyně) mě hodně vyškolilo.

Dcery jsou v přístupu k vaření spíš po tchýni. Snad se jim to bude v životě hodit.

continuity nám tchýně občas navaří a to k ní ani nechodíme, jen se objeví řízky nebo bábovka u nás v kuchyni. Mamka má k vaření vztah jako já, takže vaří tak, aby bylo jídlo. Žádné polévky, k večeři buřty nebo maso z grilu... Ale nevadí mi to, pomoc je to pro mě i tak velká a může strávit i nějaký čas s dětmi, ne jako její máma, která vždycky nevyšla z kuchyně, když jsme přijeli. 

barbucha jenže když si to neuvědomuje, tak to holt dělat přestaneš. Těžko přestaneš uklízet koupelnu, ale holt pereš jen sobě, vaříš jen sobě... Je to opruz. Ale věřím, že ve většině případů stačí to dítě nějak zapojovat. Je jasný, že plně si tvoje služby uvědomí až, když se odstěhuje.

999 No na tebe a tvoji matku jsem si přesně vzpomněla!

Moje máma je vyvařovací, vím, že tak dává najevo lásku a že ji to baví. Ale vaří nám (hlavně dětem) celé prázdniny a minulý týden nevypadla z kuchyně, měli jsme velkou oslavu, připravovala jídlo, tajně(!!!) napekla asi pět druhů cukroví, no prostě blázen. Kdyby nám tu svíčkovou udělala na přivítanou, neřeknu slovo, ale teď potřebuju balit, na poslední chvíli se mi tady vyvrbily nějaké komplikace, musím na úřad, mám tu i spoustu jídla, potřebovala bych vyjíst vlastní ledničku a ne cizí. Taky už mám jídla a pití a sladkýho plný kecky, mám tři kila navrch a poslední co dnes potřebuju je sedět hodinu nad svíčkovou a pak na dvě hodiny umřít. A ještě budu v očích rodiny ta, co se nechá obskakovat.

No nic, všechno proběhne, já se budu usmívat a v duchu skřípat zubama. 

Archivářka 

Tak to máš super!

Já musím publikovat výsledek vědy a výzkumu, takže dodávám článek řádně ozdrojovaný, se seznamem literatury a zdrojů, anotací, resumé pro cizojačný překlad, obrázky ve vysokém rozlišení s pokyny pro jejich grafickou úpravu a se seznamem těchto obrázků a samozřejmě klíčová slova

Proto taky samostatně publikuju výjimečně, raději s někým v holportu

Torrah Tkapkam. Já jsem fakt šťastná, že mám rodiče na které se můžu spolehnout. Sice teda nevezmou holky na prázdniny nebo tak, nedělní obědy taky nevedeme ale když je o něco pozadam, vím, že to udělají ještě mnohem lépe než já. Když jedeme na dovolenou, tak automaticky se nám o vše venku starají, zalévají každý den a nemusím jim nic moc říkat o tom, vědí co a jak. Když se něco rozbije děda obratem jede někam do hobby pro součástku...prostě komfort. Tuhle jsem k nim přijela pro deti po skole a říkám mu, hele asi mám něco s autem, jedu se objednat do servisu a on počkej, počkej, zeptám se ti tam a normálně sedl na kolo a jel do toho servisu jako v 10 sekundach, jakože on to dělá úplně automaticky, že přece nepojedu ženská s detma do servisu...No co si budeme povídat, sambo takovej neni:D!

Ovšem o kočku se starat moc nedá a ta teda už týden nebyla doma;-/, ta proste druhy den dovolene vezme roha a jde kamsi...vloni dvakrat prisla pak, ale co letos. Tak snad zafunguje toto vlakno a přijde....

Garfie no musí vám před cestou dát ještě nějaké pořádné jídlo, v tom Japonsku je to samá rejže a divné potvory