Karja stes Tak mně přijde, že mamka si s klukama hraje ráda, když už je navařeno, věnuje se jim, nebo když je u nás (ty cca 3-4 dny v roce), tak zajišťuju kompletní servis, a ona si s nima dobrovolně hraje. Navíc my tam nebýváme zas tak dlouho, aby se z toho času dalo donekonečna ukrajovat, část z toho něco děláme na zahradě, nebo nějaké jiné práce, tak mi to přijde trochu škoda, no. Asi jsem jinak nastavená, spíš bych zjednodušila povinnosti, aby zbylo víc času na ty interakce, kdežto mamka nám potřebuje nejdřív všechno zajistit, i když se pak prakticky nepotkáme.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Prohledala jsem vsechny bundy, kalhoty, bazohy, kabelky, auto, penezenky.. a nic
Tak ono je rozdiel, ako sa môžu a chcú deťom venovať rodičia a prarodičia . Maminky nezúfajte, a ani sa neobviňujte, všetko si vynahradíte pri vnukoch !
Me bavi s detma neco vyrabet, ale hrat si "s autami" nebo na rodinu, to me nejak nebavi.
Kokoska jo, to hraní s auty je takové... Teď si to oblíbil mimiňák, každý den přijede bagr, udělá díru, pak míchačka, válec na závěr sklápěčka s imaginárními cihlami. (Na druhou stranu si sám vydrží půl hodiny parkovat autíčka.) Radši jsem, když chce koleje, on si jezdí, zatímco já stavím trať, to mně baví. Kluci na auta nejsou, takže tohle je pro mně novinka. Ale máme málo času na společné hraní, tak to těch pár minut vydržím, on zatím nemá moc výdrž
Na rodinu si tu naštěstí nikdo hrát nechce 
akorát občas musím obléknout mimino
Možná až tam jednou budou kluci sami, tak se jim bude věnovat víc. Přijde mi, že mají kluci s babičkou dobře našlápnuto.
Reakce na Tabea:
tak pod tohle se můžu z fleku podepsat
Mama i babičky vaří/vařily, pečou/pekly, ale i si sednou a hrajou, nebo teda lítají a hrajou fotbal
. Babička s námi kdysi hrála badminton, chodila na houby, večer hrála karty a dostihy...
Jenže mají to vaření a pečení tak v paži, že je všechno šup šup hned hotový.
Naše babička taky (teda badminton úplně ne, ale jinak jo), ale ona totiž to vaření gamifikovala rozdělila povinnosti, kdo jde nakoupit, kdo škrábe brambory, a odpoledne byl čas na les nebo koupaliště.
Aranel to přesně dělala i moje máma. A dělá to i ségra, když má všechny děti - každý dostane úkol a podělí se.
Aranel Jo tak tohle rozdělení povinností dělala moje druhá babička, která s nama badminton nehrála, když nás tam měla na hlídání třeba pět. Tahali jsme si úkoly z klobouku. Ja byla nejstarší, tak jsem musela ve finále dělat skoro všechno.
Tabea my jsme třeba u babičky na prázdninách dost pracovali. Ona teda vařila, ale třeba jsme otrhali maliny, jahody, já jsem milovala loupat ořechy.
Myrtila No, já jsem taky ten zajištovací typ, proto nerada trávim volný čas jen doma, jakože bych byla celý den doma...protože přesně to pak vidím, že třídím skříně, vařím třetí chod, až když vypadnu z domu, tak se tak nějak plně věnuji dětem, že to všechno nějak vypnu a soustředim se na ně...Jako neříkám, že si s nima neposkládám pexeso, ale nevyberu si to jako prioritu a spíš se tomu vyhnu. Sambo to má jinak, ten jako všechno zahodí a jde tři hodiny hrát dostihy...tak to vůbec, vždycky když mě nasere a pak mě přestane štvát, tak si řeknu, jasně není jako já, nedělá pět věcí najednou, je zpomalenej, ale on je ten co si ty tři hodiny hraje a prostě takhle je to správnej tým:D:D:D...
continuity aha, tak pletí zahrádky, sušení sena, trhání rybízu, obstarávání zvířat a podobně jsem jako práci nemyslela. To bylo automatický. Spíš to, že se z klobouku losovalo mytí a utírání nádobí, stlaní postelí a podobný hospodyňský aktivity a stejně to končilo u mě. Takže mi to losování přišlo takový zbytečný.
Újmu z žádný tý činnosti teda nemám. 
Jste mi připomněli, jak jsem o prázdninách na chatě s babičkou jako nejstarší ze 4 vnoučat pravidelně obstarávala nákupy. Nejbližší krám 2 km, starej favorit a batoh na záda. Protože to bylo zkraje osmdesátek, tak jsem někdy musela objet krámy ve třech vesnicích, abych dovezla všecko. Byla jsem na sebe pyšná.
Větší nákupy jsme obstarávali kolektivně s kárkou.
dzizisketa jo, někdy se zadaří, ale většinou se to bez zdrojů neobejde.Já docela ráda jezdím na konference, myslím, že mívám i poslouchatelné příspěvky, ale tiskovej výstup je pro mě peklo!
A ještě máme pracovní softaware ELZA (ELektronické Zpracování Archiválií) kde se na zdrojích bazíruje a musí to být celostátně jednotně... Je pak ovšem radost, když to funguje a všecko je hezky propojené a dohledatelné!
Archivářka k nám jezdila pojízdka
(pojízdná prodejna)
U druhý babičky ve vesnici byl obchod. Spíš vyzvedávna objednaného zboží.
Reakce na Evaeva:
barbucha jenže když si to neuvědomuje, tak to holt dělat přestaneš. Těžko přestaneš uklízet koupelnu, ale holt pereš jen sobě, vaříš jen sobě... Je to opruz. Ale věřím, že ve většině případů stačí to dítě nějak zapojovat. Je jasný, že plně si tvoje služby uvědomí až, když se odstěhuje.
To by mi bylo blbý. Jako že bych mu zřídila vlastní koš na prádlo třeba? A nechala ho chodit kolem stolu, u kterýho bychom my právě jedli?
To už je lepší toho mizeru rovnou vyhodit. Ať si ten servis kritizuje někde jinde, bude-li jaký!
barbucha no ale 15.letý dítě nevyhodíš. Samozřejmě záleží na složení té rodiny, já nějak uvažovala pouze o složení matka a syn. Ale tak minimálně to prádlo přestat dělat můžeš, ne? Pokud se opakovaně odmítá zapojit.
Reakce na 999:
stes Hele, moje matka to má asi odjakživa:-). Myslím, že i nám radši uvařila, než by si s námi hrála. A vnuk po ní chtěl, aby si s ním hrála na mámu a na tátu. Mohla sedět v křesle a odpovídat na otázky typu, co ta naše holka, kam pojede na prázdniny :-).
Co ta naše holka
Já jsem na tom teda stejně, nikdy mě to nebavilo a nebaví doteď, nějaký hraní. Občas se člověk teda přinutit musí, jako na chalupě apod. po večerech nějaký to člověče nebo karty... než se to všecko zhádá a můžeš je za trest poslat spát Ale co mě baví, je právě to vaření - společně se zřítelnicí. Od malička vaří i peče moc ráda, tak stačilo přistavit židli k lince a přidělit úkoly... u toho si pokecat o všem možným... to bylo vždycky super a dost srandy se u toho užije. Teď už to funguje spíš naopak, já jsem v tý kuchyni za pomocnou sílu nebo prostě jen za společnost, ale jsou to fajn chvilky! 
barbucha mne prijde strašlivý to vaření s malejma detma, to se priznam, ze vubec nedavam a nikdy jsem to uplne nepochopila
ja si s detma moc hrát neumím, rada si s nima povídám, mazlim, kreslím, ale hry mi fakt nejdou. Ty deskovky, karty apod. jsou oproti tomu strašně super, protoze to ma nejakou strukturu, jen teda neumím moc ten management dvou deti, malý dítě, jak nema pozornost, tak strasne prudi, rozhazuje ostatním hru apod (paneboze u tohohle dítěte tak úpěnlivě čekám, až dostane rozum...tuhle me napadlo, ze co kdyz ta chvíle nikdy nepřijde??!!!!)
jinak s tim prádlem nevim, jestli k tomu nekdy někoho pustím, muz mi uplne pokazdy neco zničí, vypere světle růžový s černým apod., ja mym svy věci rada, to leda fakt at si perou jenom svy!!!!
