U těch prarodičů je blbý, že když se nepřekonají, když jsou vnoučata malé, nemůžou čekat, že za nimi budou chtít jezdit až budou větší.

​Se mnou si babička nikdy nehrála! Šla se mnou na procházku, "do města", do zahrad, do kostelů, k panu faráři na čaj ... ale doma jsem se musela zabavit sama: "když se nudíš, postav se do kouta a rozhlídni se, ona se nějaká práce najde!" No, měla taky obsáhlou knihovnu... Ale mluvily jsme spolu celej den, co je novýho, co jsme přečetly - a jezdila jsem za ní kdykoliv jsem měla čas i když už jsem sama měla děti, a mnohem častěji než když jsem byla "malá"!

Evaeva Potrefenáhusa 

Zapojit kohokoliv mužskýho pohlaví "do prádla" znamená (dle mých zkušeností) nejen novou garderobu, ale hlavně i novou pračku a jelikož si ty peníze netisknu...

Evaeva

To nevím, vždy jsem se pokládala za herodese, ale 15 letému dítěti bych fakt vařit ani prát nepřestala. Jednak jsem celá ráda, když sní něco rozumnějšího než brambůrky a druhak jsou schopny nosit jedno triko tři dny.

barbucha vyhodis je z domu v 27 a na novinkách je srdceryvný článek jak miláčka rodiče ze dne na den vyhodili prakticky na ulici. 

Si pamatuji, že mne to tehda dost rozveselilo, článek byl dost jednostranný a moc se nezmiňoval, co předmětnému rozhodnutí předcházelo.

Akorát muž pak někde vyčetl, že vyživovací povinnost prý nekončí ukončením studiínebo 26 lety, ale dosažením samostatnosti potomka. Takže na tu samostatnost dost tlačíme. 

Mulen Nemůže být založený u nějakých nepoužívaných dokumentů typu očkovací průkaz? U starých účtenek nebo věcí, co v peněžence běžně zavazí, ale člověk je vyhazovat nechce? 

barbucha - hlavné je, že tá babička - dedo - s vnukom trávi čas tak, že sa im to obom páči. Či sú to klasické „ hry “, alebo rozprávanie, spoločné pečenie, či čokoľvek, je to ich spoločné bohatstvo .

barbuchatak jasně, tohle přece úplně stačí, procházky a tak. Prostě budovat ten vztah.

continuity tak ale mluvíme o extrémním případě, jasně, že když se to dítě nějak zapojuje, nakoupí, když ho požádáš a tak, tak o něj normálně pečuješ a je to především na tobě. Ale když nedělá nic a jen čeká služby a peníze, tak tohle jsou asi jediné věci, které můžeš přestat dělat. 

Evaeva Potrefenáhusa 

Zapojit kohokoliv mužskýho pohlaví "do prádla" znamená (dle mých zkušeností) nejen novou garderobu, ale hlavně i novou pračku a jelikož si ty peníze netisknu...

​mne na tom štve to, ze se tim celá tahle práce tím pádem zneviditelnila, plus teda muz se tim to prádlo ani neučí, takze se me neustále pta, co je čí a co kdo kde ma, vubec neni schopnej od sebe ty detsky veci rozlišovat ... na druhou stranu vim, ze kdyz bude mit skladat kos s prádlem, nekam se s tim na dve hodiny zašije, a to jsem radsi, kdyz vezme deti a vypadnou ven 

Potrefenáhusa s tím prádlem jsem to myslela tak, že těžko vynecháš něco jiného. Myčku pustíš, koupelnu umyješ. Ne, že si má dítě prát samo. To až když to  nefunguje.

Já s nimi vařím ráda, ale na to musí být čas a ten je málokdy. Stolní hry jsou super, ale s mimiňákem je to složitější, i když někdy se zadaří. A ty je máš věkově blízko, budete hrát všichni.

U nás zrovna taky aktuální téma. Máma nám peče pravidelně výborný kváskovy chleba. Při té první vlně čtyřicítek jsem s ní měla dlouhý hovor, ať neblázní a nepeče. Milion protiargumentů měla, jak má kuchyni na sever a jak peče jen brzy ráno a pak si to vyvětrá a kdesi cosi. Vzdala jsem to. Generuje to nepohodu mezi nama. Ji mrzi, když ten chleba nechci a koupím ho. Tak ať má máma radost. Co uz...
Tento týden zase hic jako blázen a ...

Evaeva ja nemyslim deti, ja myslim muže!!!!!

Evaeva u toho vaření teda čekám na to, až mladší přestane do všeho hrabat jak šílená a sypat to na sebe a na podlahu a bez kontroly cokoliv kamkoliv nalivat a prelivat...uz brzo, doufam!!!! (3 a pul, jak to jeste tak muze dlouho trvat? ? )

Potrefenáhusa Evaeva u nás jsou ty domácí práce věčné téma. Moje téma. Ostatní netuší, že by v tom měl být nějaký problém. Ono to je takový zacyklený, potřebu čistoty a plus minus pořádku mám hlavně já, ostatní tu klidně budou dupat mezi obaly od nanuku, poházeným oblečením a měsíc nevybalenou taškou z dovolené. Taky pro mě je jakoby jednodušší to udělat sama než jim to 1000x říkat, abych to za týden (kdy mam tik v oku a pocit nepohody z bince kolem) udělala nakonec stejně ja, nebo je (deti) do toho nejak umele zapojovat, jakoze zábava. Jenze proste me to taaak nebaví. To přemlouvání, všechno nachystat, pak slavnostně setřou metr čtvereční a ja  ten zbytek, takže práce místo na 20 minut je na hodinu. Vubec to s nimi neumím! Nejvetsi experti si zkrátí úvazek v placené práci, aby makali doma jedno dopoledne v týdnu zadarmo, čehož si nikdo doma nevšimne. Jako ti ani nevědí, kde mame mop. Všechno špatně samozrejme, ale nejak je to pro me takto momentálně schůdnější. Do budoucna to bude blbý.  

Potrefenáhusa tak to nevím, já vařím i s malým, co stojí Jako někdy je to o nervy, samozřejmě, nedělám to denně. Dřív jsem mu dávala něco na patlání, trochu mouky, mlíka... Teď dostane třeba něco krájet.

Muže k prádlu taky nepouštím. (Na ponožky už jsem mu řekla, že to fakt nemá cenu, když stejně musím každý druhý balíček rozbalit, abych určila, čí jsou. Příště jsem je našla poskládané po dvojicích na posteli.) Ale on dělá jiné věci, že. O tom byla ta moje původní myšlenka, že kdyby dítě (a asi teda i muž) nehlo prstem, tak prát mu nebudu. Neumím si teda představit, že to zajde tak daleko, ale tak asi se to stát může.

Gatita já si vůbec nemůžu stěžovat, my jsme oba bordeláři stejné úrovně. (Tašky vybaluju týden. Teď to musím udělat kompletně a vůbec se netěším, do teď jsem celé léto vybalila jen to nejnutnější. )S dětmi je to horší. Ale teď dostal syn na dovolených chystat všem vodu a plní to svědomitě. Spíš právě nevím, co bych mu přidělila doma. 

Evaevakdyž opravdu chceš, tak i patnáctileté dítě přinutiš k lecčemu, jen to stojí opravdu hodně energie. Přestat se starat o závislé dítě, považuji spíš za rodičovské selhání. 

Navíc jim přechodně zcela přirozeně klesá Mira empatie, takže bych z toho, že 14 leté dítě neuvari nemocné matce čaj, nic extra nevyvozovala. 

Gatita

já jsem na nějaké řízené zapojování dětí už rezignovala. On někdo sice vyndá myčku, ale za cenu toho, že hrnce jsou navršené hlava nehlava, otevřu šuflík a tři poklicky vypadnou na zem. Prádlo pověsí, ale tak, že bez žehlení to nejde nosit nebo se místo třech praček vedou na sušáky jen dvě. Takže na to kašlu. 

Pragmaticky jsem si vyhodnotila, že hlavní práce děti spočívá ve studiu a přes to nejede vlak (taky mne mnohem víc baví se s nima učit než uklízet). Pokud selžou v tom vzdělávání, dlouhodobě to bude všechny bolet podstatně víc, než když se naučí pořádně vařit až po odchodu z domova.Třeba na úklid dětského pokoje jsem úplně rezignovala, během školního roku je to horor. a div se svět, když měly pár dnů volno, nakonec si celkem důkladně uklidili bez vyzvání.

Takže věřím, že nakonec to nějak dopadne. 

Ale je nutné říct, že si to můžu dovolit, protože mě ta domácnost nijak extra neotravuje, mám myčku, pračku, robotický lux s mopem, necelých 60m2 k uklidu a částečný HomeOffice. Ještě by tak někdo mohl vymyslet nejake bionické mravence, kteří by myli koupelnu a WC a budu úplně spokojená. 

continuity máš dost pravdu, vnímám to podobně. Ja vim, ze domacnost neni věda, a az dojde na lámání chleba, samozrejme to zvladnou. Jen je to pro me ubijejici, delat uklizečku. Ale je to to nejjednodussi a nejefektivnější těšeni. Plus si to zjednodušuji, od září zase začne chodit jednou v týdnu paní na úklid a já si koupila fajn elektricky mop (robota nemam, kdysi jsem s tim neudelala nejlepsi zkusenost a uz se do toho bojim investovat). 

Gatita u nás je to stejně, ale uklidňuju se tím, že nás rodiče do domácích prací nijak zvlášť nezapojovali. Jediná velká akce, které jsme se museli účastnit všichni, byl úklid dřeva, když ho dovezli plnou vlečku a muselo se to co nejdřív uklidit pod střechu. Sem tam mě máma poslala s košem. Párkrát jsem škrábala brambory, než se zjistilo, že jsem alergická. K vaření nás nepouštěli vůbec. Občas jsem utírala nádobí, nikdy ale třeba neumývala. No a všichni tři jsme normálně čistotní lidi, všichni tři včetně bráchy umíme vařit, na pořádek jsme až pedanti, řekla bych. Nikdo z nás založením vlastní domácnosti nezhynul bídnou smrtí hladem obklopen bordelem. Já myslím, že děti si mají hrát, větší studovat, občas se nudit a hlavně pozorovat dobré vzory. 

Gatitaségra to taky řeší paní na úklid. Říká, že její muž prostě uklízet nebude (zas ty peníze na uklízečku s prstem v nose vydělá). Takže má uklízečku, která ji dělá i převlékání posteli, pak to prádlo hodí do pračky a pověsí, myje lednici, postupně umyje okna v bytě a tak. Pro mne by to nebylo, ale komu to vyhovuje, tak je to taky cesta. 

Já si ten úklid mentálně zpestřuji tím, že se snažím to vymazlit k procesní dokonalosti - aby ty činnosti na sebe navazovaly, neměla jsem prostoje. Takto přistupují i k vaření, prostě si vymýšlím ten postup tak, aby zabral minimum času, při vaření mne vlastně pomoc hrozně zdržuje, tuhle jsem dceři učila dělat špagety carbonara, jako teoreticky další ruce: krajela a chystala, ale trvalo mi to 2x déle než samotné.